Yorgos Lanthimos si u nás za roky jeho působení v Hollywoodu stihl vybudovat záviděníhodné renomé tvůrce, jehož každý počin stojí za pozornost. Jeho Chudáčci byli za naši redakci nejlepším filmem loňského roku, zatímco Milým laskavostem se nepodařilo okolo sebe vyvolat tak velkou pozornost. Řecký šikula každopádně nepolevuje a prohlubuje spolupráci se skvělou Emmou Stone. Společně s Jessem Plemmonsem si tak všichni odbyli premiéru snímu Bugonia, který je remakem šílené jihokorejské kriminálky Jigureul jikyeora! 

Ve nedávném imfově newsetteru (skvělé čtení) jste se mohli dočíst o tom, že veškeré první reakce je samozřejmě potřeba podrobit pečlivému kritickému náhledu. Lanthimos však netočí marvelovky, proto prvotní ohlasy nepodléhají influencerům a cifrám jejich followerů. Možná i to je důvodem, proč nejsou dojmy tak extatické, jak jsme zvyklí. Co dnes nemá 100%, jakoby snad ani nestálo za pozornost. Musíme jít však samozřejmě hlouběji a věnovat náš čas i snímkům s nižšími čísly, takže i 91% Bugonie na Rottenech stačí (Chudáčci se drží na 92%, Milé laskavosti hlásí 71%). 

Server Metacritic, kde jsou tradičně hodnocení o něco nižší, pak udává Metascore 76, což je o dva bodíky více, než mají Milé laskavosti, Chudáčci zde drží krásný skór 88.

Zdá se tedy, že Bugonií Lanthimos nestřílí mimo, jeho dílo je naopak opěvováno za pichlavou provokativnost a aktuálnost. Klasické prvky režisérovy tvorby by tu opět měly být hojně přítomné, takže sázka na absurdno a neuchopitelno se tu prý opět vyplácí ve velkém, aniž by to ale bylo jakkoliv tendenční. Slova chvály se samozřejmě sypou i na ústřední herecké duo Stone a Plemmons. Oba výkony jsou označovány za fascinující, což není vůbec s podivem, neboť oba umělci patří k tomu nejlepšímu, co může současné herectví nabídnout.

Lanthimosovo široké záběrování se pak vyplácí i tentokrát, vizualita má totiž rovněž patřit k hlavním výsadám Bugonie. Yorgos má navíc dobře mixovat různé žánry, což ve výsledku přináší absurdně groteskní podívanou, která nepřestává být zábavná. Kritické hlasy však míří směrem k vyčpělosti témat, neboť autor prý filmem neříká nic nového a ve svém vyjadřování je pro mnohé až příliš cyklický a nepřekvapující. O repetitivnosti mluví někteří kritici i v souvislosti se čtvrtou spoluprací Emmy Stone a oceňovaného režiséra.

Nejspíš tak budete muset vyrazit do kina, abyste si udělali o dalším a bez pochyby velmi výrazném počinu Lanthimose obrázek sami.