Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--  

Když jsem minule psal o tom, že se u Warnerů budou dít velké věci, netušil jsem, jak blízko budu pravdě. Staré nové HBO se vrací, ale to je opravdu jenom začátek závratné proměny. Dneska si o tom povíme trochu víc, ačkoliv většina newsletteru měla být o tom, že by Hollywood rád vysával youtubery a tiktokery, kdežto realita je přesně opačná. A pak nás čeká jeden nebo dva dovětky k minulému povídání o penalizaci mimoamerických produkcí. Pohodlně se usaďte, zákulisní lochneska se právě rozjíždí.

HBO - víc než jen Max

Před týdnem dával dlouholetý šéf HBO Casey Bloys rozhovor, v němž padla i otázka na ono věčné “kdy bude Max zase HBO, vždyť to nedává smysl?”. Bloys tohle evergreenové eso zkušeně odklonil, ale i skrz podcastové vlny jsem v jeho odpovědi cítil jisté “kdo si počká, ten se dočká”. A helemese, o pár dnů později je jasno. Po černobílém redesignu, který odkazoval na původní layout HBO Go, jsme zpátky s plnou parádou. Max se během května rebranduje na HBO Max. Takže krok zpátky a přesto kupředu, protože ačkoliv se služba už ve vybraných regionech (včetně našeho) takhle jmenovala, ponechá si od nuly vyvinuté rozhraní Maxu.

Převlékání kabátů markeťáci HBO rovnou opatřili mnoha sebeshazovacími memy, aby předběhli nemilosrdný internet. Věřím, že do konce týdne jich ještě přibude, ale abychom mezi vtípky a legráckami neztratili niť. Proč to vlastně David Zaslav dělá? A proč ohlašuje, že CNN bude mít (opět) vlastní streamovací platformu?

Odpověď je jasná - dochází k velkému porcování medvěda. Podobně jako se u Comcast/Universalu vesele spinovalo v případě lineárních televizí, tady to zjevně bude doprovázet i násilné roztržení Warnerů a Discovery, resp. HBO a Discovery+. Onen bonusový obsah v podobě bydlenkových seriálů a bizárů z TLC se u původního HBO publika neujal, jak ostatně Bloys též naznačil, takže pravděpodobně bude “nové” HBO Max očištěné o Discovery materiál (v USA pořád funguje samostatná platforma Discovery+) a pravděpodobně i o živé vysílání CNN, které se přesune za jeho vlastní paywall. V případě CNN by dával smysl globální rollout, u Discovery+ obsahu se asi budeme muset spolehnout jen na útržky v nabídce lokálních kabelovek.

Je to snaha vrátit brandu HBO jeho dřívější vážnost a pocit prémiového materiálu? Nebo se chce Discovery Warnerů definitivně zbavit a má pocit, že jako filmové studio a zavedenou streamovací platformu ho prodá nejlépe, zvlášť když ještě z lineárních kanálů něco tu a tam kápne? Otázky, samé otázky. Pro spoustu z nás, co se ještě nenaučili říkat “je to na Maxu” a stále opakují “je to na HBO”, jde nicméně o skvělou zprávu. Můžeme dál zůstat zaseknutí v minulosti, co se cyklicky opakuje.

Informaci o rebrandingu mimochodem následovala premiéra nové ukázky na Supermana, asi aby se trochu zabrzdila (marně) odezva všeználků na internetu. Gunnův restart DC univerza měl ještě před pár měsíci nezáviděníhodnou pozici největšího warneráckého blockbusteru, který stůj co stůj musí uspět. K miliardě mířící Minecraft a mediálně protežovaní Sinners ze Supermana trochu strhávají břímě přehnaných očekávání, ale můžete si být jistí, že i tady bude marketingové oddělení šlapat do pedálů až do poslední minuty. Proti vlažné Fantastické čtyřce to má Superman docela dobře rozjeté, takže by se mohl stát co do tržeb nejúspěšnějším letošním komiksem, a možná i tím nejlépe kriticky přijatým. Laťka za posledních X let nikdy nebyla tak nízko, takže by si vyžádalo kromobyčejný talent ji podletět.

Osobně mě v ukázce víc zaujal nikoliv pes Krypto, ale do nebe volající oslí můstek Supermana jako nelegálního přístěhovalce (aliena) v kontextu současné Ameriky. Netuším, kolik prostoru by tahle paralela mohla dostat mezi typicky infantilními gunnovskými vtípky, ale držme si palce, ať to dobře dopadne.

Hollywood hledá talenty, ale sám čelí odlivu mozků

Celou svou historii fungovala továrna na sny i díky tomu, že honila čerstvé trendy. Jakmile se někdo něčím proslavil, putoval před kameru, ať už tu určenou pro malé obrazovky nebo stříbrná plátna. Hollywoodský blockbuster byl na vrcholu potravního řetězce, k němuž stoupali televizní herci, sportovci (nejen wrestleři), nejrůznější komedianti nebo zpěváci. Mít plakát na Sunset Boulevard, projít se po červeném koberci a stát se středobodem recenzí ve Variety. Mít photoshoot pro Vogue, zažít rozhovor s Larrym Kingem, nechat Men’s Health nakouknout do svojí ledničky a nechat se rozmazlovat na place armádou asistentů.

Jenže pak začala éra YouTube, sociálních sítí a dalších postranních uliček. Už hotové “devadesátkové” a “nulkové” hvězdy tam rychle naberou publikum díky své popularitě. Ani oni však nemohou konkurovat digitálním natives, domácím hvězdám jednotlivých platforem, co rostou nativně a organicky. Milion odběratelů, dva miliony, pět, deset, padesát. Větší publikum než půl tuctu televizních stanic v prime time. Vyprodané koncertní haly, miliony v prodaném merchi a schopnost nastartovat offline byznys. Králové a královny dnešní popkultury.

YouTube na příjmech trhne Netflix levou zadní, ale na čistém zisku je daleko za ním, protože spoustu peněz rozdá tvůrcům obsahu. Ti největší si mohou na protočených penězích za reklamu, nejrůznějším brand dealům, věrnostním programům, předplatitelům a prodeji hrníčku s vlastní značkou přijít na vyšší jednotky nebo nižší desítky milionů dolarů. To jsou peníze, které vám nikdo v Hollywoodu nedá. Sláva, o níž byste museli v kinech dlouhá léta bojovat, přičemž byste se stali malým kolečkem obrovského stroje.

Proč byste to dělali, když můžete být svým pánem, že? Mnozí z jisté mediální setrvačnosti volání Hollywoodu neodolali. Už proto, že maminkám a babičkám se líp vysvětluje, že máte film v kinech, než že vás sleduje milion cizích lidí na internetu, když se snažíte shodit obří bowlingovou kouli na trampolínu pod největší vodní přehradou v Bhútánu. Čím dál tím víc úspěšných youtuberů a tiktokerů však odmítá přímé výzvy hollywoodských agentů o spolupráci. Dokonce ani modré z nebe jim není dost dobré, čímž se z YouTube stává přímá konkurence (minimálně talentová) hollywoodských studií. A co víc, v oblasti tvorby pro děti se tu rodí víc fenoménů než na lineárních televizních stanicích. Dřív si děti svůj oblíbený raníček pustily na televizi, když ještě rodiče spali. Dnes jim vyfouknou mobil nebo tablet a na YouTube si oblíbený pořad nebo influencera pustí kdykoliv, ve dne v noci - zadarmo a do aleluja.

A tady nekončíme, protože velcí youtubeři - bažící po tom napodobit hollywoodský styl vyprávění a production values - jsou schopni zaplatit scenáristům, kameramanům a producentům z továrny na sny zlatem za jejich know-how. Pokud sedíte v Los Angeles a nemáte už pár měsíců či let do čeho píchnout, stačí projet inzeráty a zjistíte, že se za prací nemusíte na X týdnů stěhovat za sedmero hor a devatero řek. Práce pro youtubery je dobře placená, stabilní a spousta z nich má základnu v L.A. nebo v Kalifornii. Nejsou to platy jako ve zlaté éře Peak TV, ale na pohodlné žití v širším Los Angeles to stačí a je to komplet s pojištěním a možná i tzv. dental plánem, což je u amerických zaměstnavatelů ta nejvyšší možná meta.

Řada úspěšných youtuberů si v uplynulých letech pronajala obří ateliéry nebo postavila moderní zázemí, takže na sebe následně nabalila další tvůrce či brandy, aby se jim investice vrátila. Proto jde dnes o společnosti, které zaměstnávají stovky až tisíce lidí, vlastně jde o do jisté míry digital-only ministudia, kde potřebují všechno od uklízeček přes právníky až po scenáristy, střihače, režiséry a šikovné photoshoppery, co jim udělají chytlavý náhledový obrázek.

Veteráni z Hollywoodu mířící do lůna creator economy sice naráží na generační a kulturní překážky (o tom chci vidět epizodu v druhé sezóně Rogenova hitu The Studio), ale kdo se zvládne adaptovat, toho může čekat nová kariéra, nebo třeba jen příjemná bokovka při stále delším čekání mezi velkými hollywoodskými produkcemi.

Továrna na sny se bude muset víc snažit, aby si udržela svá vlastní esa v rukávu. A inspiraci zkusí ulovit i jinde než v populárních knížkách a komiksech. Držme těm starým bílým mužům ve vedení studií palce, aby jim našeptávali jejich synové a dcery, nebo rovnou vnukové a vnučky.

Kung Fury 2 aneb Kung Fu hněv po čínsku

David Sandberg je můj bůh. Švédský videoklipař se rozhodnul v roce 2012 natočit svou vlastní poctu 80s béčkům a ze svých pěti tisíc dolarů zasponzoroval výrobu traileru, který měl být pitchem k většímu projektu. O ten si řekl na Kickstarteru. Chtěl vybrat 200 tisíc dolarů na středometrážní akčňák, kdyby dostal rovný milion, prý zkusí celovečerák s globální distribucí. Nakonec vybral něco přes 600 tisíc a natočil epickou záležitost, kterou dal volně ke zhlédnutí na YouTube. Téměř přesně před deseti lety měl Kung Fury premiéru na YouTube i dalších platformách a stal se z něj okamžitě absolutní kult. 

O deset let později má Kung Fury čtyřicet milionů zhlédnutí a pořád nepopiratelné kouzlo, které se později snažil napodobit např. projekt Commando Ninja (existuje i v krásně “dobovém” jednomužném českém dabingu). Do jedničky se Sandbergovi povedlo ulovit Davida Hasselhoffa, který tu vystřihnul i parádní song True Survivor (esence osmdesátek!), ale úspěch Kung Fury ho vystřelil směrem k celovečernímu sequelu, v němž se vedle Hasselhoffa postaví třeba i Michael Fassbender jako Furyho nový parťák, Arnold Schwarzenegger jako americký prezident a Ralf Moeller jako Thor. V letech 2016 až 2018 dal dohromady peníze i casting, v roce 2019 film natočil z rozpočtu 34 milionů dolarů, do něhož deseti miliony přispěla i kalifornská odnož čínské produkční dílny Creasun. Protože šlo o většinového investora, chtěl Creasun Entertainment USA během postprodukce nad filmem převzít kontrolu, na což Sandberg reagoval žalobou.

Hotový film je teď v právním klinči a nesmí spatřit světlo světa. S Matějem Svobodou z MovieZone se tak na něj už roky marně těšíme (původně měla být premiéra v roce 2020). Patovou situaci evidentně neunesl někdo ze štábu a pustil na YouTube těsně před začátkem festivalu v Cannes (kde měl Kung Fury svůj slot před deseti lety v rámci speciálního programu) desetiminutový sizzle reel, sestřih toho nejlepšího, s nedodělanými efekty, ale v autentickém hávu s typickou Kung Fury náladou. Je to nahlédnutí do světa, na který se mnozí tak moc těšili. Snad se ho jednou dočkáme v plné parádě, teď to ale nestojí na lidech, co by v rámci crowdfundingu znovu rádi přispěli, ale na finální bitce s paragrafy. 

Natočeno všude a nikde…

Teď už opravdu jen dovětek k minulému rodeu s tarify, kdy by se mělo všechno točit v USA. Řešením jsou virtuální sety á la Volume, ale všichni jsme během Covidu a těsně po něm viděli pár filmů, ve kterých byly patrné na sto honů a nebyl to věru hezký obrázek. Já si ale vzpomněl na jednu epizodu báječných VFX Artists React, kde jsem s otevřenou pusou sledoval, že v Ghostbusters: Frozen Empire celá scéna před slavnou newyorskou knihovnou vznikala v počítači, protože to prý bylo snažší, než tam fyzicky dojet, zavřít dvě rušné křižovatky a proklestit se tunou byrokratických lejster.

Dává to smysl, ale je mi z toho smutno. Pokud je jednodušší a na první pohled nerozeznatelné natáčet film v jednom ateliéru a stejně předstírat, že procestujeme celou zeměkouli, přichází filmy o část historického kouzla. Vždyť Ivan Reitman v roce 1984 ten úvod prvního filmu natočil u opravdové newyorské knihovny. Té úplně stejné, do níž jsem o třicet let později při návštěvách NYC pokorně vstupoval jako do chrámu vědění i jako do historické a kulturní instituce.

To neříkám jako pamětník, co to chce za každou cenu autentické, i když se blíží doba, kdy to nebude mít šanci rozeznat. Na dovolenou taky nejezdíte prstem po Google Maps, kdy se žlutým panáčkem korzujete ulice, abyste si pak řekli, že máte “splněno”. Je to nicméně způsob, jak natočit film komplet v USA. Dokonce možná, když vyrobíte ten New York někde v pohodlí ateliérů v Georgii, že vám město slavných mrakodrapů i dá nějakou tu vratku, jakkoliv absurdně to zní.

Jednou větou…

Abych ještě doplnil to předchozí téma. Některé produkce do lokací pořád jezdí, a dokonce kolem toho obtáčejí marketing i zápletku. Nejlepším postem v hollywoodském ekosystému je… location scout seriálu White Lotus. Jeho úkolem je celoročně objíždět vhodné hotely, rezorty a soukromé ostrovy, kde by se mohla točit další sezóna. Můžete si být jistí, že ho tam rozmazlují od A do Z.

A do třetice: Další z Trumpových hollywoodských ambasadorů, Mel Gibson, chce natáčet pokračování The Passion of the Christ nikoliv v Kalifornii, ale v Itálii. A protože by to mohl být imagový problém, rovnou zaúkoloval italské úředníky, aby navrhnuli exkluzivní spolupráci italské a hollywoodské kulturní fronty. Italští filmaři prý budou do Kalifornie jezdit natáčet italské filmy. Přinesou ročně do ekonomiky… podržte se… deset miliard dolarů. Tady zas někdo hrozně mele…

V Hollywoodu pořád někdo někoho žaluje, ale tohle bude mimořádně zajímavý případ. Rom-com-horor Together s Davem Francem a Alison Brie (v režii Michaela Shankse, Daniela ze seriálové Stargate SG-1!) byl ozdobou letošního Sundance, kde se prodal za 17 milionů dolarů. Jenže… vypadá to, že autoři snímku Better Half z roku 2020 se zhruba v té době s oběma herci sešli a nabídli jim v Better Half roli. Franco a Brie odmítli, protože plánovali scénář vykrást a nabídnout ho skrz talentovou agenturu WME jako balíček se záměrem si v projektu zahrát, produkovat ho a nakonec shrábnout podstatnou část z těch 17 milionů. Potíž je v tom, že zápletka i zvraty Better Half a Together jsou skutečně velmi, velmi… identické. Vypadá to jako boj Davida s Goliášem, ale WME není velké hollywoodské studio. S dobrým právníkem mají autoři Better Half solidní šanci na velké odškodnění.

Ciminova Nebeská brána je hrozně vděčný materiál na nakouknutí do zákulisí, ale člověk na to musí mít správný timing. Já na něj čekám dlouho, až mě předběhnul kamarád Adam Bartas, který to ve svém textu uvedl do nečekaného rámce a popsal ty produkční útrapy lehkým perem. Vřele doporučuji, pokud jste toho ještě dneska nepřečetli příliš a máte chuť na přídavek.