Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

-- 

Půlnoc je na dohled, což je snad rekordní zpoždění tradičního newsletteru. Když já ale pořád čekal, že se Donald chytí za nos a tu pondělní show jednoznačně zruší. Částečně se sice už 100% tarify na zahraniční produkce zametají pod koberec, ale - jako se vším u Trumpa - je to pořád ve vzduchu, ve hře, v pr… jak se neobávali někteří svéráznější lidé z branže říct na plnou pusu. Byl mezi nimi i Uwe Boll.

Ano, legendární béčkový jezevec vylezl z nory a povyprávěl. Bylo to trochu bolestínské, když naříkal, že mu nikdo (ani jeho “fandové”) nechce zaplatit další filmy, takže je musí platit ze svého. A bylo to i vychloubačné, když neopomněl zmínit, že on měl na svých videoherních adaptacích taky 100% tarify - míněno, že mu veškeré náklady hradil německý lid díky daňové skulince, kterou by proletěl Airbus A380. Ještě jsme se dozvěděli, že by Uwe rád natočil adaptaci Grand Theft Auto. Tak fajn a zase šup zpátky do nory, dědečku. Alespoň na deset, patnáct let nepodmíněně.

Mr. Trump Goes to Hollywood

Pokud jste si doteď mysleli, že americký prezident bude mediální konglomeráty obírat o peníze jen skrz jejich zpravodajské satelity, pravděpodobně vám v pondělí zaskočila snídaně. Já se tedy dusil smíchy nad otevřením Alcatrazu, protože i když to vezmete na vědomí jako typicky trumpovskou zpravodajskou mlhu, nepřestane to být vtipné a bizarní. No a pak ty tarify. V pondělí jsem natočil krátký podcastový podotek, ve chvíli kdy ještě nikdo netušil, co tím stoprocentním tarifem na zahraniční produkce myslí. Dneska máme pátek a zmatení je stále na místě.

Pokud by šlo (i) o zahraniční filmy, naběhnul by si Trump na vlastní hrábě, protože Hollywood je nejúspěšnějším americkým exportním artiklem. Do USA míří jen zlomek zahraničních/cizojazyčných filmů ve srovnání s jeho zámořskou distribucí. Pokud by ostatní země reagovaly srovnatelnými tarify, zisky z evropských a asijských releasů hollywoodských filmů by se hodně zkrátily, což by mělo pro Hollywood zničující následky.

Pojďme si to tedy zjednodušit a zahrnout do prezidentových plánů jen typické “Buy American”. Totiž že jde o snahu komplikovaným způsobem zdanit filmové produkce, co natáčejí mimo USA. Dostat filmaře zpátky domů je přece jednodušší než k tomu samému donutit automobilky, protože není potřeba znovu vybudovat nákladné zázemí nebo opustit v zahraničí draze postavené fabriky. Filmaři se smíří s drahotou v Los Angeles, nebo budou stát v pořadníku skvěle vybavených ateliérů v Atlantě, kde si pak na greenscreenu mohou za protagonisty tu Paříž nebo Londýn dokreslit v postprodukci.

V úterý se na veřejnost dostal pětistránkový dokument od Trumpova hollywoodského ambasadora Jona Voighta, který byl startovní výstřelem oněch tarifů. Voight v něm navrhuje, aby Trump stoprocentně zdanil pobídky, jež hollywoodští filmaři v zahraničí dostávají. To by tak hrálo, aby jeli do Maďarska nebo Česka luxovat tamní rozpočty a smáli se tvrdě pracujícím Američanům do obličeje, když jim prodávají předražené vstupné. Při vší úctě k Voightovi má však jeho pětistránkový plán dvě strany mince. A tu druhou zatím Trump ve svých prohlášením bohorovně ignoroval.

Voight totiž dodává, že federální vláda musí filmařům jejich loajalitu osladit, doslova tedy zaplatit. Nad rámec pobídek a daňových vratek jednotlivých států, by měl i Washington D.C. zřídit fond, z něhož bude filmovým a seriálovým produkcím kompenzovat vyšší náklady, pokud se rozhodnou zůstat např. v Los Angeles. Jde tedy o penalizaci i bonus zároveň. Dovedu si představit, že pomocným profesím ve štábech se může takový plán líbit - právě takové vždy tratí, když se část nebo celá produkce stěhují do jiného státu nebo na jiný světadíl. Elektrikáře, tesaře, osvětlovače nebo dodavatele cateringu si totiž většinou producenti nevozí, najímají je přímo v místě natáčení i s kompletním vybavením/zázemím.

Trump však momentálně nemá žádné páky na jeho zavedení. Musel by prolomit legendárně nedostupné účetní knihy Hollywoodu, aby dokázal, kolik se kde utratilo peněz, jaké procento produkce a postprodukce se skutečně odpracovalo v zahraničí. Nikdo mu ten přístup nedá dobrovolně, tohle je stejný level jako Trumpova daňová přiznání nebo recept na Coca-Colu. Mnohem víc na ráně je ale třeba Netflix (před pár týdny jsme zrovna mluvili o tom, že mu byznysové tarify ublíží nejméně), protože ten vyrábí řadu produkcí v zahraničních hubech, aby je následně přidal do amerického katalogu své služby. Pokud by se tarify na zahraniční/cizojazyčné produkce zavedly, pocítil by to nejvíc. Na druhou stranu by se prostě mohl rozhodnout, že je Američanům nenabídne a katalog by byl o to chudší.

Voight, zasloužilý šestaosmdesátiletý pamětník, zmínil ve svém plánu ještě jednu věc. Nixonův Financial Interest and Syndication plán, zkráceně zvaný Fin-Syn. Ten fungoval od roku 1970 do roku 1993 a tradičním televizním stanicím tehdy hodně zavařil, protože jim nařizoval, že nesmí investovat peníze do svého obsahu. Jednoduše musely všechno objednávat a kupovat na klíč od nezávislých producentů. Do jisté míry to dělají i dnes, ale nejsou k tomu nijak nuceny a možnost vyrábět si pořady interně udržuje naživo jejich košatou infrastrukturu. Pokud by se Fin-Syn vrátil v plné síle, bylo by to pro americkou velkou televizní trojku (ABC, NBC, CBS) devastující. Už takhle chřadnoucí televizní příjmy by dostaly poslední ránu z milosti.

Dostat do problémů televize, které o něm nehezky vypráví, to by se Trumpovi ohromně líbilo. Ostatně Nixon program před padesáti lety zavedl hlavně proto, že chtěl televizním baronům uštědřit lekci. Pokud by něco takového hrozilo, opět by to nejvíc zasáhlo Netflix, který si ohromnou spoustu věcí dělá v rámci svých produkčních hubů a dostává osypky z toho, že by něco zaplatil, ale nevlastnil.

Každá jedna z navrhovaných věcí jde u soudu smést třemi různými způsoby, ale zastaví to americkou vládu? Těžko říct. Trump teď bude vyčkávat a dělat schůzky za zavřenými dveřmi, kde se nechá jistě přesvědčit dalšími “dary” na stavbu Knihovny prezidenta Trumpa. Bude v ní spousta knih, v nichž budou chybět stránky, protože kdyby je někdo nevytrhal, nevešly by se tam všechny ty ulité stodolarovky.

Pro newsletter je doba plná pochyb a obav logicky živnou půdou, ale po sérii úderů, které Hollywood v poslední pětiletce dostal, je vyčerpávající sledovat další a další podpásovky. Kolega Pospíšil na MovieZone v sobotu tohle téma ještě načechral pohledem na to, jak neefektivně si studia aktuálně počínají. Je tu prostor na velké šetření? Rozhodně ne v případě, že by se všechno mělo znovu točit doma za peníze diktované odbory a životními náklady v Kalifornii či New Yorku.

Jisté je, že Trumpa téma “návratu amerických fachmanů doma” politicky zajímá dlouhodobě. Pokud mu bude do ucha šeptat jen Voight se Stallonem a Gibsonem, možná se kápové v Hollywoodu definitivně přestanou smát. Už teď snahy o škrtání pociťují menší ryby, protože mezi aktuálními výnosy je i omezení tzv. uměleckých grantů, z nichž čerpají všechny filmové festivaly v USA. Větší akce určitě přežijí i bez státních peněz, pro ty menší to může být definitivní konečná.

Disney vsadí na parky, nic jiného mu nezbývá

Bob Iger může slavit, protože Disney za čvrtletku překonal očekávání analytiků i Wall Streetu, což se odrazilo v šestiprocentním růstu ceny akcií. Při bližším ohledání zisků jednotlivých sekcí už je ale ten potlesk spíše symbolický. Streamingové platformy se drží v hubeném plusu (+338 milionů dolarů), kinodistribuce dokázala během prvních měsíců letošního roku smazat opožděné zisky z Moany 2 a Mufasy, takže celkově je v plusu jen 153 milionů - neblahé to znamení pro zbytek sezóny, kdy hity přijdou až o Vánocích a předtím nás celá řada drahých produkcí s minimální vyhlídkou na profit z kin.

Do pohodlného zisku ale Disneyho jako obvykle dovedly zábavní parky. Důvod k optimismu je to jen částečný, protože na Floridě se Disneymu už brzy otevře konkurence v podobě EPICkého parku od Universalu. Zároveň se budou muset v létě všichni potýkat s poklesem turistů, což je důsledek Trumpovy agresivní administrativy. Bob Iger je ale o krok před špatnými zprávami, protože oznámil přípravy zbrusu nového parku ve Spojených Arabských Emirátech. Pak se bude rozkládat na luxusním ostrově Yas, který možná znáte podle moderního závodního okruhu Yas Marina, nebo zábavního parku Ferrari World.

Bob Iger jde do regionu, kde je obrovské množství peněz a slušná spádová turistika z Evropy i Asie. Disney dodá know-how, arabský Miral zase peníze. Igera tak expanze nebude stát ani cent. Zisky z provozu sice zůstanou doma v Emirátech, ale Disney každoročně zúčtuje tučné prémie. Je to polovičaté řešení, ale pro Igera další úspěch na cestě do definitivního důchodu.

Warneři jsou zralí na utržení

Při pohledu na celkové příjmy Warner Bros. Discovery skoro až mrazí. Během posledních čtyř let se celý moloch smrsknul asi o 20 %. Takhle umí David Zaslav šetřit. Při snaze umořit dluh za každou cenu, se mu povedlo značku redukovat o pětinu! Společnost stále drží nad vodou lineární TV, která však nezadržitelně padá. Zisky z kin byly 259 milionů dolarů, dobré zprávy přicházejí i ze streamu, kde Max/HBO hlásí +339 milionů dolarů a pět milionů nových předplatitelů díky expanzi na nové trhy.

Letos startuje Max v dalším tuctu regionů a na začátku roku 2026 se vrací do hry obří trhy Německo, Velká Británie, Irsko a Itálie. Přičtěte k tomu snahu zarazit sdílení hesel, což Max definitivně udrží v pohodlném zisku. Nikoliv takovém, aby vyvážil ztrátu předplatitelů lineárních kabelovek, ale přesto je to důvod k mírnému optimismu.

Ten David Zaslav potřebuje, protože čím dál tím hlasitěji dává najevo, že je ochoten celou firmu restrukturalizovat a po vzoru Comcastu/Universalu odlifrovat lineární televize do samostatného brandu, aby mohl perspektivnímu zbytku najít vhodnou nevěstu. Otázkou je, zda lze ještě kartami efektivně zamíchat, když Warneři přišli o NBA. Bez divácky zajímavých sportů jsou jejich lineární televize příliš těžkou kotvou. Jak už jsem naznačoval dřív, tady se ještě letos budou dít věci.

Jednou větou…

V podtitulku jsem se ptal, jestli má někdo důvod nepanikařit. Tom Rothman je absolutně v klidu. CEO Sony Pictures Motion Group právě prodloužil svůj kontrakt o pět let. Japonské vedení mu věří a doufá, že situaci v USA přečká bez úhony a všem ostatním bude dál vesele přeprodávat svoje filmy a seriály. Jestli Rothman dotáhne novou pětiletku do konce, stráví na nejvyšší pozici rovných patnáct let.

Netflix po mnoha letech překopává své rozhraní, takže pokud jste vždycky básnili, jak to má Ted Sarandos špičkově vymyšlené, se teď pár týdnů spolu se mnou modlete, aby to tak zůstalo. Větší zapojení AI, včetně chatbota, kterého se můžete zeptat na doporučení žánrů i konkrétních titulů, na mobilu pak vertikální klípky z Originals a mnoho užitečných zkratek. Za mě pořád “nespravuj, co není rozbité”, ale třeba tomu přijdu na chuť.

Zlaté glóby zařazují novou kategorii. Ne, nejsou to kaskadéři. Nově se bude volit nejlepší podcast, protože to je přesně ta kategorie, kterou máte s Hollywoodem spojenou, ne?

Majitelé CoCoMelonu si při braní úvěru nechali ocenit katalog svých dětských odrhovaček a celá hudební knihovna má prý hodnotu 500 milionů dolarů. Nechte si od svých batolat vysvětlit, že je to tak správně.

New York nečeká na výsledek tarifních hrátek a v souboji s New Jersey schvaluje 30% pobídky z fondu o objemu 700 milionů dolarů ročně. Vztahuje se to dokonce i na herce a výhodnější podmínky jsou i v postprodukci a dokonce tvorbě soundtracků. Kombinací různých kouzel se lze dokonce dostat až na 40% vratky! Znamená to, že zase uvidíme filmy s opravdovými a nikoliv digitálními mrakodrapy? Hurá!