„Tak se to dělá. Nejdřív se posbírají ceny a pak se dokončuje film,“ utrousí vtipně Peter Jackson v jedné ze scén o natáčení Pána prstenů. Jacksona totiž ještě po Oscarech čekala práce na rozšířené DVD verzi Návratu krále a ověnčený režisér, jemuž právě u nohou ležel celý Hollywood, se zrovna bavil sledováním padající laviny drobných lebek, které zasypou Stezky mrtvých jako odpověd' Aragornově výzvě, aby se k němu nemrtví křivopřísežníci přidali. Byla to tedy jakási tečka za natáčením a zároveň návrat k Jacksonovým hororovým počátkům typu Bad Taste či Braindead. 

Návrat krále posbíral všech jedenáct sošek, na které byl nominován, čímž se co do počtu vyrovnal Titanicu a Benu Hurovi (ti ovšem během své slavné noci utrpěli i porážky). Jmenovitě za nejlepší film, režii, adaptovaný scénář, střih, hudbu, píseň, vizuální efekty, výpravu a dekorace, návrh kostýmů, masky a střih zvukových efektů.

Na rozdíl od soupeřů předchozích dvou filmů, Společenstva Prstenu, které nashromáždilo dokonce třináct nominací (přidala se kamera a nejlepší vedlejší výkon Iana McKellena) a nepochopitelně prohrálo s Čistou duší, a Dvou věží, které podlehly Chicagu, stál Návrat krále proti několika z nejlepších filmů dekády v podobě Master & Commander a Ztraceno v překladu.

Jakkoliv New Line opřela svou oscarovou kampaň o pocit nevyhnutelnosti, o to, že by Akademie měla odměnit trilogii jako celek (momentum bylo skutečně značné, jelikož mezi všemi filmy zely jen roční mezery a oba předchůdci byli nominováni na nejlepší film), Návrat krále nevyhrál jen za odměnu v rámci celé trilogie. 

Dnes se možná kritický konsenzus přiklání ke Společenstvu Prstenu jako nejlepšímu dílu, sám jsem ve svém VIM Návratu krále psal, že ač jej sám pokládám za nejlepší, rozšířené Společenstvo Prstenu je jediné bezchybné. V době uvedení byl však za vrchol trilogie neoddiskutovatelně pokládán právě Návrat krále. Svědčí o tom i 94% hodnocení na Metacritic (Společenstvo Prstenu: 92, Dvě věže: 87). Rád bych zdůraznil, že se jedná opravdu o průměrné procentuální hodnocení, nikoliv jen o procentuální podíl pozitivních recenzí jako u Rotten Tomatoes. 

Zmiňme jen několik oslavných verdiktů americké kritiky: „Nikdy ještě filmař nemířil výš, ani nedokázal víc“ (Joe Morgenstern z Wall Street Journal,), „Označit toto za ‚film‘ je téměř nespravedlnost“ (James Berardinelli z ReelViews), „Tento třetí film dostává trilogii do stratosféry klasických filmů“ (Claudia Puig, USA Today), „Už je to dávno, co komerční film s měřítkem Návratu krále skončil tak srdcervoucí tečkou,“ (A. O. Scott, New York Times). Toto není ledajakých pět hvězdiček. Toto je naprostý kritický triumf.

Oscarové vítězství fantasy filmu, obávaného slova na F, jak při ceremonii poznamenal Jackson, je stále naprostou vzácností. Dokonce takovou vzácností, že ji lze v případě Návratu krále oslavovat jen jednou za čtyři roky, jelikož se ono předávání konalo 29. února. Vždy rodinně orientovaný Steven Spielberg, který Oscara za nejlepší film předával, vítězům gratuloval slovy: „Víte, kolik dětí je šťastných? Přály si něco podobného u Star Wars i pro Indianu Jonese.“

Pojďme si tedy připomenout, čím to je, že Návrat krále i po dvaceti letech ohromuje, dojímá a uvádí v úžas. Vybral jsem jedenáct důvodů, jeden na každou zlatou sošku. 

• 1
• 2
• 3
• 4

Atmosféra na place „nejdražšího indie filmu“ v historii

Tento bod přirozeně není formálním aspektem filmu, ale u málokterého projektu se atmosféra na place podepsala na výsledku tak hmatatelně. Pokud tvrdíme, že filmy jsou kolektivní počin a nemají ve skutečnosti jen jednoho autora, tento smysl pro kolektiv je zvlášť patrný na Novém Zélandu. Z odhodlání ukázat Hollywoodu, co tito ostrované dovedou, se zrodilo nadšení a oddanost u velkofilmu nevídaná. Štáb často vtipkoval, že kombinace nízké míry dohledu studia (komu z producentů by se chtělo létat z L.A. na Zéland pravidelně) a přístupu „udělej si sám“ vytvořily z Pána prstenů „nejdražší nezávislý film všech dob“.

 

 

O sounáležitosti mezi tvůrci vypovídá mimo jiné tato historka. Když se Richard Taylor, šéf Wety Workshop, vracel z Ameriky s Oscarem v tašce, zakoupil také sto minioscarů pro pracovníky Wety, kteří ho po jeho vítězství přišli přivítat na letiště ve Wellingtonu. A jak nejlépe předvést oddanost fanouškům, než když po velkém vítězství nezamíříte na oficiální afterparty Vanity Fair, ale místo toho se se všemi Oscary odeberete na večírek pořádý fanouškovským webem theonering.net, který se nachází poblíž. Všichni registrovaní fanoušci se ostatně objevili v závěrečných titulcích rozšířených verzí. 

Návrat krále rovněž započal oscarový trend, při němž na pódium s vyhlášením kategorie nejlepší film nastupují všichni ti, kdo jsou s filmem spojeni, nejen producenti. Scenáristka a producentka Fran Walsh totiž spontánně mávla na hobity, kteří ji nadšeně následovali, a k nim se pak přidali i Ian McKellen a Liv Tyler. 

U každého velkého filmu se herci zaklínají tím, že nalezli novou rodinu, ale v případě Pána prstenů je tento sentiment věrohodný. Stačí sledovat, s jakým nadšením herci i po dvaceti letech předvádějí scény z trilogie v rámci různých talkshow nebo se k ní ve vzpomínkách sami od sebe se zvláštním záchvěvem v hlase vracejí. 

Mnohá loučení aneb mýtus příliš mnoha konců

Nejčastější kritika Návratu krále, a to i od těch, kdo se k filmu jinak staví kladně, směřuje k délce závěrečné části a k několika zdánlivým koncům, které snímek má. Jsou tací, kdo se domnívají, že měl Návrat krále skončit Aragornovou větou „Přátele moji, vy se neklaňte.“

Problém je, že to by z Pána prstenů učinilo daleko méně hluboký příběh. Právě Tolkienova zkušenost s tím, že neexistuje vítězství bez ztráty (až na jednoho zahynuli všichni jeho blízcí přátelé v první světové válce), propůjčuje Pánu prstenů zralost, která většině žánrové literatury chybí. 

 

Není běžné, aby fantasy končilo post-traumatickým syndromem hlavního hrdiny, který nedokáže navázat na starý život. Právě všudypřítomné vědomí toho, že všichni „bojujeme v této dlouhé prohře“, abych si vypůjčil knižní slova Galadriel, je jedním z aspektů, kterým Návrat krále převyšuje ostatní hollywoodské velkofilmy. 

Zničení Jednoho prstenu možná představuje vyvrcholení zápletky, ale rozhodně ne emocionální konec příběhu. A pravý konec příběhu nenastává ani s Aragornovou korunovací, ale až s odplutím zbylých nositelů Prstenů moci ze Středozemě, se zmizením magie ze světa, Frodovým spočinutím v „krajině za rychlého rozbřesku“ a Samovým návratem do života a do práce. Ukazuje, že každý musí do příběhu vejít a zase odejít, a co to znamená, když to nastane. Návrat krále bez závěru v Šedých přístavech by byl neskonale chudším dílem. Buďme vděčni, že Jackson odolal nátlaku studia a přístavy ponechal. Připravil by nás o jednu z nejdojemnějších scén v kinematografii. 

 

 

Pán prstenů byl v tolika směrech mimořádný a v jeho prospěch se též sešlo nespočet menších či větších náhod. Nikdy by nebyl tak dobrý, kdyby vznikl o pět let dříve nebo o pět let později. Kdyby New Line nezariskovalo a nesouhlasilo s tím, že zafinacuje natáčení celé trilogii najednou, patrně by se produkce rozpadla. Kdyby první půle nultých let neznamenala vrchol prodeje DVD, patrně bychom se nedočkali rozšířených verzí s navýšeným rozpočtem a mnohahodinovými bonusy z produkce. A kdyby si studio prosadilo některého z upřednostňovaných slavných herců, možná by se společenstvo přátel tak niterně nesemklo. Ale stalo se tak a my můžeme být vděční. 

Mnozí si mysleli, že Akademie začne po vítězství fantasy filmu odměňovat populárnější snímky, ale ona se naopak stočila ještě více k nezávislým menším filmům. Fantasy vlna filmové produkce se sice konala, ale pod tíhou neúspěchu brzy opadla. 

Pán prstenů nemohl tak docela vytyčit cestu, protože neznamenal trend, nýbrž ojedinělý úkaz. A jeho poslední část nás dojímá stále, i když už je tomu dvacet let, co skončilo naše Společenství ve Středozemi.

 

---

 

V článku jsem těžil nejen ze své paměti, která o Pánu prstenů shromažďuje informace poslední dvě dekády horlivě jako hobit své pamětiny, ale rovněž z DVD bonusů o natáčení, hojně jsem též čerpal z excelentní knihy Iana Nathana: Anything You Can Imagine: Peter Jackson and the Making of Middle-earth.

 

• 1
• 2
• 3
• 4