Bio Ráj, r. Giuseppe Tornatore, 1988
Patříte k lidem, kteří skoro až cynicky přejí kinům současné neštěstí a na internetu prohlašují, že v době Netflixu, HBO GO, Video on Demand a pirátství jsou výlety za filmovou kulturou do nacpaných sálů zbytečným přežitkem? Tak předně – jděte někam. A následně dožeňte velký rest a někde si kupte dvdčko nebo blučko Bio Ráje (na Netflixu a jiných streamovacích sítích to skoro až symbolicky není dostupné a chraň vás ruka pirátit). Právě druhý film Giuseppe Tornatoreho je totiž tím ultimátním milostným dopisem všem lidem, kteří kina milují, provozují je, chodí do nich a navzdory všemu na ně dodnes nedají dopustit.

Tornatore si za řešený masterpiece vážně zaslouží mohutný kudos, protože v pouhých 31 letech stvořil nezapomenutelný (a dost možná svůj nejlepší) film, ve kterém naprosto kraluje postava vesnického promítače Alfreda, který se ujme mladého a osiřelého Tota a naučí ho milovat filmy. Samotný závěr s polibky jste už někde museli vidět, i když jste se Tornatoreho filmu doposud vyhýbali. A pokud vás nechal chladným, tak nemáte srdce. Já jsem až při psaní tohoto textu zjistil, že existuje 173 minut dlouhá režisérská verze. Program na večer je tím pádem jasný. (TedGeorge)

Šílenství, r. John Carpenter, 1994
V kariéře Johna Carpentera je Šílenství trošku přehlížené a vedle klasik jako Halloween, Věc nebo Útěk z New Yorku se na něj občas zapomíná. A je to škoda. Jde o třetí část Carpenterovy velmi volné apokalyptické trilogie, ve které to s lidstvem obvykle nedopadne moc dobře, a navazuje na Věc a Vládce temnot. Právě v Šílenství je ale zlo, apokalypsa a peklo na zemi jaksi nejpatrnější. John Trent, jenž pracuje pro pojišťovnu, dostane za úkol vypátrat, kam zmizel spisovatel hororů Sutter Cane, jehož romány dovedou psychicky slabší čtenáře pořádně rozhodit. Nakonec Trent skončí v jednom zdánlivě obyčejném americkém městečku Hobb´s End, kde nachází spoustu lidí a míst známých z Caneových příběhů. A začnou se dít divné věci. 

Trent začíná pochybovat o samotné realitě a světě kolem sebe, utíká před davy šílených obyvatel Hobb´s End i nelidskými monstry a jakási síla mu brání v útěku z města. Jenže když se mu to povede, zjistí, že to nejhorší teprve začíná… a on má lístky do první řady. Závěr, který se odehrává v kině a kde Trent zjišťuje, do čeho se to vlastně přimotal a co ho teď čeká, je dokonalou tečkou za originálním hororem skládajícím hold Stephenu Kingovi i H.P. Lovecraftovi. A všem příběhům, jejichž hrdinové nikdy neměli šanci dožít se šťastného konce. (Mr. Hlad)

Vřískot 2, r. Wes Craven, 1997
Hororová série Kevina Williamsona a Wese Cravena je plná odkazů na osmdesátkové horory, vysmívá se žánrovým klišé, cituje klasiky a sází na hodně meta humor. A to všechno dostanete v úvodní scéně druhého filmu, která se odehrává v kině, kam dvojice hrdinů přišla na premiéru filmu Stab natočeného podle událostí z prvního Vřískotu. A teď postupně – oba hrdinové jsou černoši, takže se baví o tom, že černoši ve filmech umírají první. Řeší, že první vražda v hororu musí být krutá a šokovat publikum a Williamson s Cravenem dokonce jednou ze smrtí přímo odkazují na Bavovy Démony. 

Takže jo, je tam všechno. Navíc v supermeta podání, kdy na začátku druhého filmu vřískotovské série koukají oba hrdinové/oběti na film podle událostí, který se ve vřískotovské sérii odehrály v jedničce. Williamson s Cravenem si uměli ve Vřískotu vyhrát. Navíc je to i dost efektní úvod a Jada Pinkett-Smith umírá před plátnem tak bolestivě a efektně, že byste jí zatleskali. Stejně jako celý plný sál na Stab. (Mr. Hlad)