Když Václav Marhoul oznámil, že hodlá adaptovat brutální polský román Nabarvené ptáče, bylo vcelku jasné, že se neblíží celovečerák pro slabší povahy. Příběh malého chlapce, jenž putuje po východoevropském venkově a zažívá jedno válečné peklo za druhým, spousta lidí nikdy nedočetla. Film tak byl odsouzen ke stejnému osudu a samozřejmě na něj i došlo.

Novinářskou projekci v Benátkách opustilo přes 100 diváků a kdo ví, co se dělo na oficiální premiéře. Jak ale správně tušíte, podobně jako u loňského Triera odchody ze sálu automaticky neznamenají špatnou filmařinu. Ba naopak, Marhoulova novinka sbírá převážně obří chválu, a to jak za skvostnou kameru a výpravu, tak za parádní herecké výkony a precizně soustředěnou režii.

"Problém" je tedy jen a pouze v samotné látce, která je nezkresleným svědectvím toho, co se zhruba dělo za druhé světové války. Na někoho jsou všechny ty děsuplné výjevy zkrátka moc a neví, jak přesně jejich tříhodinovou černobílou kompilaci hodnotit. Což nás přivádí ke kuriózní situaci na Rottenech, kde jsou čtyři pozitivní recenze a jedna negativní - ale jelikož přidal hodnocení jen autor nadšeného textu z Guardianu, průměrný rating je už půl dne 10/10.

Uvidíme, kde se ustálí po dalších recenzích (nebo opravě zadání těch stávajících?). Internetem už nicméně létají srovnání s Tarkovskyho Andrejem Rublevem a Ivanovým dětstvím, Klimovovým Jdi a dívej se nebo Bressonovou Muškou, takže je Nabarvené ptáče ve velmi dobré společnosti. Snad ho to dovede k nějakým cenám a hlavně k divácké přízni, s níž to ani po vstřícných recenzích nebude mít zrovna jednoduché.

---

Na Facebooku se objevilo sedmiminutové video potlesku ve stoje. Údajně měl celkem deset minut, čímž by porazit osmiminutový potlesk po Jokerovi.