Podfukářky už sice nějaký ten týden běží v českých kinech, příliš velký rozruch ale nevzbudily. Je tedy načase podívat se, jak to s nimi ve skutečnosti je. Při pohledu na Rotteny snadno zjistíte, že pouhých 14 % pozitivních recenzí s mizerným ratingem 3,9/10 znamená (minimálně u kritiků) celkem slušný průšvih. A jak naznačili Cival a TedGeorge ve svých tržebních reportech, ani u diváků to tahle rozverná letní taškařice příliš nevyhrála. Pro nově založené produkční studio UAR (dceřiná společnost United Artists, co stojí mimo jiné za výbornými letošními Šprtkami) to zcela jistě představuje zklamání, neboť s ohledem na casting muselo očekávat větší tržby, nebo alespoň lepší hodnocení (jako u zmíněných Šprtek). Jsou to ale důvody, kvůli nimž byste se Podfukářkám měli vyhnout?

Pokud je vaše drahá polovička milovníkem inteligentních situačních komedií se sociálním přesahem a nadčasovým poselstvím, vezměte ji raději do Českého Krumlova na výstavu Egona Schieleho. Jeho obrazy totiž mají k výše zmíněné chytré zábavě mnohem blíž než Podfukářky. Vy ostatní se můžete připravit na zemitý komediální výlet do Evropy, která pro americké filmaře představuje cosi velmi exotického. Letos jsme si cestování po starém kontinentu užili např. v Murder Mystery z produkce Netflixu nebo v posledním Spider-Manovi. V Podfukářkách (které ovšem nemají nic společného s Podfukáři!) se přeneseme na francouzskou Riviéru, kam se vypravila ukecaná Penny Rust (Rebel Wilson), aby zde změřila síly s elegantní Josephine Chesterfield (Anne Hathaway). Obě dámy se živí jako podvodnice, přičemž má každá nejen odlišný index tělesné hmotnosti, ale především styl okrádání bohatých mužů. A jelikož se dva kohouti na jednom smetišti snesou jen velmi těžko, dojde ke střetu, který mohutně zatřese vašimi bránicemi.

Tento remake letité komedie Špinaví, prohnilí lumpové (1988) se Stevem Martinem a Michaelem Cainem v hlavních rolích pracuje se zrcadlově obráceným castingem, kdy namísto nemorálních štramáků dostáváme duo děvčat, pro než nejsou muži nic jiného než chodící peněženky (byť pro každou ze zcela odlišného důvodu). Možná i to byla příčina, proč americká kritika tento filmový režijní debut televizního Chrise Addisona sestřelila – že je až staromilsky černobílý a jednovrstevný. Na druhou stranu skutečně potřebuje střelená letní komedie realisticky vykreslené postavy s bohatými psychologickými profily? Naštěstí nikoliv, a tak se můžete připravit na klasické komediální skeče prostořeké Rebel Wilson, která opět předvádí neuvěřitelný kolotoč šílených nápadů, jimž nemůže božská Anne Hathaway vůbec konkurovat (ačkoliv tu jako přirozený protipól a katalyzátor komických situací plní svou roli na jedničku).

Možná je škoda, že se scénář až úzkostlivě drží 30 let staré předlohy, protože doba se přeci jenom posunula a co mohlo fungovat na konci osmdesátek, je nyní (v době internetu a sociálních sítích) poněkud těžkopádné a obtížně uvěřitelné. Ale Podfukářky berou scénář (a s ním i celou zápletku) pouze jako kolbiště, na kterém obě dámy předvádějí více či méně zdařilé scény s přirozeným komediálním načasováním a jistá vytrženost z reality doby jim nedělá starosti. Zvolenému přístupu moc nesvědčí tlačení motta „i tlustí lidé jsou krásní“, které komickou ležérnost prokládá až příliš často. Berme to ale jako daň za jinak vcelku povedenou komedii, která si nehraje na nic jiného, než čím ve skutečnosti je – svižnou zábavnou jednohubku, která sice nenadchne, ale rozhodně ani moc neurazí.