Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Téma: Obří propadák s Kevinem Spaceym aneb jak Hollywood uklízí filmy


ikona
TedGeorge
baby driveredgar wrightfeminismuskevin spaceymultikinaoscarpaul ruddtaron egertontržby
Billionaire Boys Club a labutí píseň Kevina Spaceyho... 

Pokud jste se během posledních dnů alespoň na chvíli vyskytli na internetu, nemohla vám uniknout ta senzační zpráva. Nejnovější (a pravděpodobně poslední) film Kevina Spaceyho si přišel za první víkend v zámořských kinech na necelých 620 babek. To je dostatečně směšné číslo, aby o tom musel napsat prakticky každý filmový web. Článku se nevyhnete ani na MovieZone, ale já se na rozdíl od většiny kolegů / publicistů pokusím dát číslo do souvislostí a čtenářům při tom poodhalit rouškou tajemna zahalenou „Video On Demand“ distribuci filmů.

Ty senzacechtivé titulky jsou samozřejmě pochopitelné. Čtenářům je servírovaná jednoduchá myšlenka: Fenoménem MeToo semletý Spacey je tak moc v řiti, že na jeho film do kina prostě nikdo nepřišel a může za to pouze a jenom tenhle legendární herec, který (pravděpodobně) byl v mládí prase. Byť je teď přítomnost Spaceyho asi stejně žádoucí, jako průjem v letadle na cestě do Egypta, není to úplná pravda. Tak předně – Billionaire Boys Club není primárně Kevinův film. Sice v něm hraje jednu z hlavních rolí, ale prezentovaný snímek spíše stojí na Anselu Elgortovi, Taronu Egertonovi a Emmě Roberts.

Zároveň se v první řadě jedná o VOD titul, který se v těch 11 kinech ukázal jenom kvůli smluvním povinnostem distributora. Vertical Entertainment musel v tomto případě pustit film v 10 velkých městech a podle informací webu Deadline si tuto povinnost odbyl tichým pronájmem deseti kin, která film hrála, i když v obecenstvu neseděl jediný člověk.

S tím souvisí fakt, že (stejně jako u jiných VOD titulů) téměř neexistovala reklamní kampaň předcházející premiéře. Jistě, máme tu plakáty, trailery a nějaké ty bannery na internetu, ale… Zapomeňte na drahé televizní spoty a billboardy ve velkých městech. Nemluvě o jindy klasické Tour de Press, která se tentokrát vůbec nekonala. Jistou roli v tom sice mohlo hrát, že se distributor obával otázek na Kevinovo tělo, ale ani v případě jiných titulů určených pro internetovou distribuci to nebývá jinak.

Z hlavy mě napadá nedávný špionážní snímek s Paulem Ruddem - The Catcher Was a Spy. Toho poslala distribuční filiálka IFC do 50 kin a po pár týdnech v multiplexech z toho byl závěr tržební pouti jenom kousek za hranicí 700 000 babek. A to ještě můžou u IFC děkovat Ruddovi, že se nechal pozvat do několika amerických talkshow a zmínil tam, že film startuje nejenom na VOD platformě, ale i ve vybraných kinech. Jinak by o premiéře průměrného filmu v kinech nikdo nevěděl.

Jistě vás teď napadá otázka: „Proč to nedají alespoň do pár stovek kin a na VOD to nepošlou třeba po dvou týdnech?“. Problém jsou právě ty sály - kupodivu jich totiž není dost. Respektive je, ale všechny hrají Avengers, Jurský svět a podobné blockbustery. Mocní provozovatelé kin mají podepsané dlouhodobé smlouvy s největšími distributory a těží z hojně navštěvovaných blockbusterů každý dolar. Malí nezávislí distributoři u nich mohou buď žebrat o menší sály, nebo (jako v již zmiňovaném případě Vertical Entertainment) sály pronajmout na vlastní triko a splnit si tím svou smluvní povinnost.

Abychom si rozuměli – na tomto místě rozhodně nepopírám, že je Billionaire Boys Club průšvih. S rozpočtem 15 milionů babek se film horko těžko prodral do TOP dvacítky na iTunes. A na jiných kanálech to podle všeho nebude o moc lepší. Stejně to však bude stačit na několik milionů dolarů, které nejsou zatíženy 50% „návratkou“ směřovanou provozovatelům kin. Takoví škrti u Appleu, Googleu a spol. vážně nejsou a přesnější čísla bohužel nejsou známá. Pokud bych musel spekulovat, tipnul bych si, že směrem k pánům sedícím na pokladničce směřuje nazpět v průměru 70-80 % čistých VOD tržeb.

Pojďme si teď na chvíli představit, že by dotyčný film za 15 mega distribuovalo nějaké velké studio a rozhodlo by se zkusit svoje štěstí v kinech. Až donedávna by to v případě filmu s Kevinem Spaceym bylo naprosto reálné a vlastně i žádoucí. Pokud bychom mluvili o tzv. širokém nasazení filmu do kin (tedy více než 2000 kin), tak by náklady na výrobu kopií, distribuci do multiplexů a hlavně na reklamu minimálně dvakrát překročily samotný rozpočet. Tím pádem by studio muselo počítat s nutností splátky 45milionových nákladů se vším všudy.

To je v případě dramatu o jednom 30+ let starém podvodu, který spoléhá na slavné Ponziho schéma, jednoduše Mission: Impossible. Zkuste se teď vcítit do role producentů sedících na vedoucích pozicích ve Verticalu. V ruce máte (prý docela dobrý) biják, kde bohužel hraje Kevin Spacey, který je čerstvě zařazený na hollywoodský MeToo blacklist. Tím pádem jste právě ztratili dvě další klasické distribuční možnosti.

Ta první je podplatit kvalitní večeří (a projekcí zdarma – dobrá, jsem cynik) několik „renomovaných“ (a na RottenTomatoes zaregistrovaných) novinářů a vyslat film do boje o Zlaté glóby, Oscary a další. To by však Billionaire Boys Club musel jít do první várky kin na podzim a muselo by se o něm psát. Když už ne v superlativech, tak alespoň velmi pozitivně. Ta druhá možnost je pro všechny hollywoodské místodržící mnohem zajímavější a poslední dobou ji využívá čím dál více investorů: Práva se prodají Netflixu.

Ať se na to koukám z jakékoliv strany, ve Vertical Entertainment neměli jinou možnost a tahle minimalizace ztrát dává vlastně největší smysl. Diváci surfující po klasických VOD kanálech (disponujících jejich kreditkou) najednou natrefí na film se zajímavou premisou a při pohledu na plakát bez Spaceyho jim často ani nedojde, že právě kupují poslední film s Kevinem. V tomto případě je nedostatek publicity prostě a jednoduše žádaný.

Faktem je, že před sebou máme film, který se dočkal (opravdu hodně omezené) kinodistribuce a za první víkend si došel pro tržby, které distributorovi nebudou stačit ani na koupi OLED televize do jejich lobby. Jistě, nepohybujeme se v tržebním "nano teritoriu", které okupuje notoricky známý propadák Zyzzyx Road. Ale až vám zase někdo bude tvrdit, že Spacey zabil film a nikdo na něj kvůli tomu nepřišel, tak si na tento článek vzpomeňte. Billionaire Boys Club se těch čísel (ne)dočkal proto, že potenciální diváci neměli nejmenší tušení, že film vůbec startuje v multiplexech. A distributor pro jednou dobře věděl, co dělá. Tomuhle se, přátelé, říká ukázková "damage control“.

---

Vytáhni v hospodě: Jedná se o první spolupráci Ansela Elgorta a Kevina Spaceyho. Ne, nezapomínám na Baby Drivera. Billionaire Boys Club byl natočen ještě dřív než známý a úspěšný heist režiséra Edgara Wrighta. Konkrétně na přelomu let 2015 a 2016. Něco mi říká, že když producenti odsouhlasili ten 15milionový rozpočet, trochu spoléhali na podzim 2017 a vůbec celou podzimní sezónu hrající to na všechny ty filmové ceny. Jenomže člověk míní, MeToo mění.

© copyright 2000 - 2018.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace