4. Jógiša X no kenšin (2008)

Anglický název Suspect X vám také nic neříká? Vlastně se zas tak nedivím. Pokud bych si totiž měl tipnout jeden film, který bude v mém výčtu známý nejmenšímu počtu čtenářů, bude to asi tato japonská detektivka. O co tu běží? Začneme vraždou. Hlavní podezřelou je bývalá manželka oběti, ale policie nemá jedinou stopu. Tušení detektiva totiž vážně nestačí k tomu, aby soud zavelel a žena šla do lochu. Nemluvě o tom, že dotyčná Kudlanka nábožná má neprůstřelné alibi. Zoufalý policista se tedy s prosbou o pomoc obrátí na svého přítele z mládí – geniálního matematika. A právě tady to začíná být zajímavé.

Procedurálních kriminálek je na světě plno. Ale neznám žádnou jinou, která by takto fetišisticky rozebírala alibi hlavní podezřelé a divákovi servírovala status quo, před nímž stojí zoufalý detektiv. Po sledujícím kino-žroutovi je skoro až vyžadováno, aby si tipnul, jak se to celé mohlo odehrát. No, neodhadnete to. Proti vám totiž stojí již zmiňovaný matematický génius, který na vaší cestě za poznáním připraví nejedno překvapení. Závěrečné vysvětlení nepostrádající logiku je potom vyloženě na potlesk.

3. Vlak do Pusanu (2016)

Dobrá, už podruhé do mého článku zařazuji horor, který je thrillerem až v druhém sledu. Ale když on je ten Vlak do Pusanu tak výborný a veřejnosti pořád tak zoufale neznámý… Asi nejjednodušší by na tomto místě bylo napsat, že se jedná o Světovou válku Z v kulisách jednoho superrychlého vlaku brázdícího korejské koleje. Jenomže to by byla pravda jenom z části. Musíme totiž zmínit i Snowpiercera (Ledovou archu), ve kterém vládnul Kapitán Amerika Chris Evans.

Zní to dobře? Hlavně v první půlce má Vlak díky svému tempu náběh na topku nejlepších filmů za rok 2016. Ve druhé půlce se bohužel hodně zpomalí a divákovi je připomenuto, že se dívá na béčko z Jižní Koreje, v němž nehraje ani Chris Evans, ani Brad Pitt. Po každém skvělém nápadu (tunely!) přichází mizerný a předvídatelný dialog, který vás bude tahat za uši. Ale víte co? Mně je to jedno. Hlavním hrdinům jsem fandil od začátku do konce, bál se o ně a film mě dokázal nejednou strhnout. Vážně jsem ve dvou odstavcích ani jednou nenapsal slovo „zombie“?

2. Vynález (2004)

Dovolíte ještě jeden snímek zastupující moji úchylku na filmy o cestování v čase? Primer aneb Vynález je film, který stál podle všeho jenom jednotky tisícovek dolarů, a právě s tímto vědomím byste k němu měli přistupovat. Předně je třeba napsat, že hodinu a čtvrt (gratuluji tvůrcům, že to nenatahovali) dlouhý Vynález na vás vyskočí v prakticky každé topce zabývající se tzv. „mindfuck“ filmy. Pokud totiž přistoupíte na pravidla hry, tak se vám po chvíli neskutečně zamotá hlava a budete bloudit zmatení hrátkami s časem. Stejně jako partička povedených vědců.

Mně to bloudění bavilo a chvílemi jsem měl dokonce pocit, že jsem na stopě začátku – konci – pointě. Jenom aby mi následující scéna zase vzala vítr z plachet. Byť se ve filmu nedočkáte jediného speciálního efektu (alespoň já sem si ho nevšiml), tak se rozhodně dočkáte dramatu, či skoro až thrilleru. Půjde totiž o život. A ten boj je samozřejmě podbarvený matfyzáckým vysvětlováním příčiny, následku a efektu motýlích křídel. Kdo ví, třeba budete mít po shlédnutí filmu náladu na to googlovat diagramy vysvětlující posloupnost a logiku událostí. Bez toho se totiž nebudete chytat. Chaotické, děsivé, minimalistické, na první pohled logiku nedávající. Nicméně fascinující.

1. Tajemství jejich očí (2009)

No a to nejlepší na závěr. O argentinské kinematografii vím lejno, ale pokud by se v této zemi milující skupinu Queen mělo vyskytovat vícero podobných filmových skvostů, tak se asi na týden zavřu doma a budu nakoukávat. V prvním plánu je Tajemství jejich očí detektivkou, kde sledujeme dvojku sympatických policajtů snažících se rozkrýt brutální zločin. V druhém plánu je to politický thriller, ve kterém jde po profících shnilý režim plný estebáků (nebo jak se těm zaprodancům tenkrát v Argentině říkalo). Třetí plán je romantika, která mi chvílemi připomínala romány Gabriela Garcíi Marquéze. Pokud jste od něj nic nečetli, tak si prosím sami dejte ban.

Zaujal jsem vás? Tak v tom případě okamžitě zapomeňte na mizerný hollywoodský remake s Julií Roberts z roku 2015 a vydejte se do ulic shánět tento filmový klenot. Postmoderna, míšení žánrů, nepředvídatelný scénář, parádní a šokující pointa… Já už nevím, co dodat. Je mi jasné, že tomuto filmu pyšnícímu se Oscarem dělám takovým chválením medvědí službu, ale nedá se jinak. Tohle tajemství jejich očí musíte objevit úplně všichni. Je to totiž filmový magický realismus.

---

No a to je všechno, milý Karle. Doufám, že jsem vás nějakým tipem zaujal a vy si na základě mého doporučení uděláte pěkný večer ve společnosti napínavého filmu s často nepředvídatelným rozuzlením. Pokud jsem snad na nějakou méně známou pecku zapomněl (je mi jasné, že se tak stalo), tak se ozvěte v diskuzi. Mějte se dobře, čau.