Redakční tip: Arnold mluví německy

Arnold Schwarzenegger hrál během své kariéry Američany, Sověta, geneticky dokonalého bratra Dannyho DeVita i skoro nezničitelného robota. Ale fakt, že pochází z Rakouska, zatím nikdo z filmařů pořádně nevyužil. Jasně, přízvuk je slyšet i po letech v Hollywoodu, ale když Arnieho v Plánu útěku zavřeli na samotku a začali ho mučit horkem, nikdo nejspíš nečekal, že bude následovat jedna z nejdivnějších a zároveň nejvtipnějších scén roku. Arnold Schwarzenegger kolem sebe mlátí rukama jak při epileptickém záchvatu a řve Německy s takovým nasazením, že projevy Adolfa Hitlera vedle toho vypadají jako Nedělní chvilka poezie. Člověk vlastně neví, jestli se má smát, být vyděšený, nebo si bolestně uvědomit, že časy, kdy jsme mohli tohohle člověka brát v akčních rolích smrtelně vážně, jsou doopravdy pryč.

Osobní tip Civala: Polomrtvý Tonto - Osamělý jezdec měl dvě a půl hodiny: Na poměry pocpronovky úplně nesmyslnou stopáž navíc spoustu minut vyplňovalo vyprávění zteřelého Johnnyho Deppa, jenž jako relikvie na atrakci zasvěcoval do hrdinských historek malého kluka. Proboha, proč?!

Osobní tip imfa: Honitba na opuštěné louce v Královském víkendu - A honitbou opravdu nemyslím cokoliv, co by mělo něco společného s vysokou. Jako že zvěří. Málokdy bych se rád vrátil v čase nebo si nechal propláchnout paměť, abych zapomněl. Dokonce ani žádný český tvůrce, ač se někteří dost snažili, mi nedokázal tak duševně ublížit, jako některé scény z Královského víkendu. Nejhorší je, že se v té scéně vše odehrává mimo záběr. Divákova fantazie proti jeho vůli začne pracovat a... to je konec.

Osobní tip KarlaR: Chvilkové smrti v blockbusterech - Nevím, jestli za to může příchod comicsáren nebo ne, ale Hollywood loni definitivně přišel o usmrcovací koule. Zemřít ve velkém letním filmu sice není zas tak velký kumšť. Zůstat po smrti je ale prakticky nemožné a nemluvím teď o klasicky průhledných comebacích z obřích plamenů. Na ty jsme si všichni dávno zvykli. Smutnou novinkou jsou dojemná definitivní úmrtí, z nichž se populární postava oklepe do patnácti minut zázračnou krví, kouzly nebo třeba Zlatým rounem. To producenti vážně nechápou, že tím svojí investici akorát idiotsky škodí? 

Osobní tip Mr. Hlada: Hádky o Českého lva - Respekt vůči značce Český lev je v posledních letech na úrovni respektu k Jiřímu Paroubkovi. Všichni ví, že to existuje, ale víceméně nikoho to moc nezajímá. Snaha dostat tuhle cenu, jejíž jméno a potenciál by byla škoda zahodit, z rukou Petra Vachlera a dát ji někomu, kdo je řekněme nohama trošku víc na zemi, se mi zdálo jako dobrý nápad. Ale celé to blbnutí s hádkami o tom, kdo bude točit přenos, jestli ho chce televize od Vachlera nebo od nové akademie a jestli má značka fakt hodnotu 25 milionů korun, už bylo trošku za hranicí. Nakonec je sice Vachler pryč a zdá se, že „nové“ ceny by konečně mohly být v televizi i něčím jiným než show pro pár kamarádů producenta, který se asi víc realizuje při organizování vegetariánských rautů než při tvorbě slavnostního a často nechtěně improvizovaného večera pro lidi, co mají rádi film. Myslím, že to dopadlo dobře. Ale ten průběh celé aféry byl fakt směšný.