Typický příklad filmu na který se hezky kouká, ale který je podle mne fakt o ničem. Krytí dějových poskoků za umělecký záměr mne přestalo bavit snad po 20 minutách. 4/10 snad je za pohodového Servilla, překrásné prostředí a kameru, místy videoklipové vstupy, jinak se mi ten film neskutečně hnusí

nj, mne treba zrovna Jagten prisel jako silena nuda :)

Neskutocna nuda, zaspal som ani len nie v polovici...najhorsie je to ze to na globusoch dostalo prednost pred peckami ako Blue is the Warmest Colour ci Jagten...

BTW. tak dokonca aj moji priatelia z Talianska to nedokazali dopozerat....aspon nie som sam

Úsměvný Fellini v rytmu diska. Což je poněkud problém, protože z Felliniho nijak zásadně unešený nejsem, a videoklipové disko je zde spíše jako lehce bizarní mindfuck uvozující shazování privilegované vrstvy. Ve smyslu nonšalantně sarkastického výsměchu snobismu a prázdného umění pro umění je Velká nádhera skvělá, ale stačilo by jí na to i o půlhodinu méně... a obalit onen nadhled okázalými pravdami o životě? Kdyby Toni Servillo v hlavní roli nebyl tak nenucený pohodář, zamyšlený požitkář nenalézající smysl ve svém požitkářství, tak se jeho vyprávění stane právě tak prázdnou a nudnou manýrou, jaké sám kritizuje. 7/10

a osobne bych dal prednost znova shlidnout spring breakers nez velkou nadheru

byla by totiz velka skoda tento film minout protoze se najde spousta lidi kteri ho budou cenit me ale me prisel jak velka bublina

Nejak nerozumim tomu ze v jedny vete reknes ze neni zbytecnejsiho filmu a zaroven ze uznavas ze to je povinnost videt...

je povinost tento film videt to zase jo ale nic to nemeni na tom ze se mi z nej chtelo blit a vetsi zbytecnost sem dlouho nevidel a taky to dokazuje to co si o vsechmoznych cenach myslim uz dloho. jestli takhle dopadne i her to me podrz. jo a parfem je stokrat lepsi

rady lidem okolo me, kteri se me casto ptaji "co je dobryho ke shlidnuti?" Cely roky sem dycky premyslel, co tak komu doporucit. Od letosnich Varu mam jasno.

Tomuhle jsem se vyhýbal; čím vizuálně vypiplanější evropský film, tím profláklejší, neoriginální téma. Jen samé pitomosti o životě, stárnutí, smyslu všeho a tak dokola [ať žije Parfém]. Čím víc jsem si toho vědom, tím rychleji tíhnu k Japoncům. Třebaže ne nejnákladnější, přece jen mají Japonci nejoriginálnější příběhy. Vemte americké peníze a východní cit pro téma — najde se evropský režisér?

Sasha Grey to přímo hltá.

Ta recenze se četla krásně, vyloženě film na který jít do nějakýho fajnovýho kina, třeba do Lucerny.

Malý kozy, nic pro mně, ale ten film vypadá zajímavě, autor mě nahlodal.