Django (Nespoutaný Django)

Kovbojů, co se smějou Smrtce do obličeje, bychom asi vyjmenovali hned několik. Většinou ale buď umějí dobře střílet, nebo mají pod vestou litinová dvířka od parního kotle. Djangovi stačí odhodlání a léta bičování, která mu na těle vytvořila neproniknutelný krunýř. Přece nevěříte, že by tu kečupovou párty na konci přežil, kdyby neměl hroší kůži? Z některých situací se vykecáte, z jiných vystřílíte, ale tady to prostě chtělo něco víc. Jasně, bude to tím, že Tarantino svým hrdinům v přestřelkách nadržuje - domy a lidi jsou průstřelné natřikrát jen v případě, že se za nimi Django zrovna nekryje. Buď je to porušování zákonů fyziky nebo důkaz Djangovy genetické mutace. S Wolverinem by si určitě měli o čem povídat. A finální důkaz Djangova machrovství? Vrátí se na místo činu a nechá se skoro zabít znovu. TO už je čirá provokace, korunovaná hrdinským odchodem z doutnající scény, skoro jako v Komandu. Well played, sir. Well played...

Jack Reacher

Na velikosti nezáleží. Když má knižní předloha dva metry deset a filmový hrdina sotva metr sedmdesát, pořád to ještě neznamená, že za málo centimetrů nemůžete natočit hodně muziky. Tom Cruise má s nezničitelností svoje zkušenosti a jeho Jack Reacher je tak sebejistý, ať už jde o pacifikaci místních buranů nebo férovku s příslušníky speciálních jednotek, že mu to prostě žerete. A to i ve chvíli, kdy musí na špičky, aby ho přes pult u McDonald´s obsluha vůbec zaregistrovala. Právě prvotní pohrdání ze strany záporáků, které se velmi rychle mění v paniku, je na filmovém Reacherovi vůbec nejlepší. Nedotknutelnost postavy napsaná rovnou ve scénáři je jistě věc příjemná, ale herec ji musí umět prodat. A právě Cruisovo sebevědomí z filmu dělá parádní guilty pleasure. S vědomím, že se hlavnímu hrdinovi nemůže nic stát (Vin Diesel takhle píše všechny scénáře) se může divák pohodlně opřít a relaxovat. Na strach mají nárok jen záporáci, jen o tom ještě chudáci nevědí.

T-1000

Je to záporák, já vím. Teď jsme o tom mluvili. Jenže T-1000 v podání Roberta Patricka se zapsal do filmové historie tak výrazně, že má dodnes celou řadu fanklubů a co si budeme povídat, sám Patrick ze slávy věčně naštvané a smrtící haldy chromového kytu žije dodnes. A není se čemu divit - schopnost proměnit se v kohokoliv a cokoliv se hodí, stejně jako možnost se rozsypat nebo roztéct, když jde do tuhého. Jenže zatímco nám se podlomí kolena permanentně, T-1000 jen udělá loužičku, aby z ní o pár minut později zase vylezl, bez sebemenšího škrábance. Máme oprávněnou obavu, že až jednou tu slévárnu ze druhého Terminátora zavřou a pece definitivně vychladnou, vyleze z jejich útrob naštvaná pochromovaná obluda. John Connor bude v důchodu, Arnold bude v důchodu, tak kdo sakra T-1000 zastaví? Tyhle úvahy nás samozřejmě baví, už proto, že jde o záložní eso v rukávu pro případné další sequely Terminátorů. Myšlenky na ně jsou totiž v Hollywoodu stejně nesmrtelné jako T-1000. Ale schválně se přiznejte, že byste ho chtěli ještě jednou vidět v akci, pod taktovkou nejnovějšího CGI.

David Dunn (Vyvolený)

Tak snad alespoň Davida jste tu nečekali. Bruce Willis je ale prokazatelně nezničitelný a má na to dokonce od doktora papíry! V jednom jediném filmu jsme se samozřejmě na hranu jeho schopností nedostali, tím spíš, že jde o normálního chlápka od rodiny, který se rozhodně nehodlá hnát za superhrdinskou kariérou. Úplně mu stačí, že má silné kosti a nic ho (doslova) nerozhází. Tedy kromě té myšlenky, že si celou dobu svým životem nosí dar, aniž by o tom věděl. Právě tady Shyamalan uhodil hřebíček na hlavičku. Co když taky máte superschopnost a nevíte o ní? Nezničitelnost je moc hezká věc, ale u Marvelu i DC nás naučili, že paleta užitečných genetických mutací je mnohem širší. Tak kterou byste brali vy? Supersíla a neviditelnost jsou takové ty teenagerské přežitky, určitě vymyslíte něco originálnější.