Zatracoval jsem Dannyho Boylea, pac mi prislo, ze ty svoje audiovizualni experimenty zatezuje smesne klopotnymi pokusy o filosoficky presah (Plaz, doufam, ze si vzpominam) a nedokaze vycistit scenaristicke topornosti ze svych zanrovzch reimaginaci (28 dni pote pro me bylo velkym utrpenim, nektere zvraty a promluvy holek na strechach mi uplne trhaly usi... nastesti si to uz nepamatuju) Kazdopadne jsem nepochyboval o tom, ze v tom klukovi neco je a ze jen potrebuju spravnou latku. Ted ta latka prisla. Nebudu specifikovat svoje nadseni... ale je to jedna velka hypnoza, dokonalej zvuk, dokonala hudba, dokonali herci (to asi nikdo popirat nebude, ani odpurci) a scenar, ktery velice chytre laviruje mezi totalnim beckem a filosofickou sci-fi. Vzdycky me chytne pod vlivem nekolika zklamani (300, Fontana...) skepse, ze se "uz netoci filmy, ktery by me dokazaly strhnout", "anebo ze uz se sam, nenecham omamit", a pak prijde Sunshine (Parfem, Potomci...) a nabije me znovu optimismem. Docela by me zajimalo, jestli se nebude publikum delit na Fontanovce a Sunshineovce. Nejvic nadseny jsme ze Sunshine my dva, co jsme presli Fontanu docela s klidem (bez enormniho zajmu ji videt znovu) a shodli jsme se, ze teprv Boyle nabidl nejen okouzlujici, ale i dokonale funkcni vizualni zranici. U nej pusobi intenzivneji (a samozrejme je vic cool*:D*). Naopak fanouskove Fontany zas tak nadseny nebyli. Tak uvidime...*;)*

Byl jsem pro listky v deset (pokladny zaviraly v 22:30)... prvni ctyri rady jsou jeste volny... sice te to asi ozehne, ale co bys pro ten film neudelal, ne? ;)