Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Comicsy jsou všude a přiznám se, že mě to trochu ubíjí. Ale věci kolem nich jsou prostě momentálně nejpodstatnější – studia do nich horentně investují, geekové je zatraceně pozorně sledují a nejen my o nich zuřivě píšeme… protože prostě budou zase vládnout letní i zimní prázdninové sezóně. A zatímco úprk Aronofskyho od Wolvieho mě hodně naštval, to, že větší hereckou příležitost dostane Kevin Costner, mě nadchlo. V poslední době jsem si totiž osvěžil jeho devadesátkovou formu z JFK a Tance s vlky a musel znovu ocenit jeho nenucený, klidný, možná jednovýrazový, ale přesto navýsost spolehlivý herecký projev, který dokáže přesvědčit i bez velkých gest a manýry. Hollywood jej po mém soudu pořád úplně nedocenil: Přitom Costner patří k té úzké skupince herců, kteří jsou chodící reklamou na továrnu na sny a její hvězdné hodiny. Každá další Costnerova herecká štace je pro mně výbornou zprávou.

Pohlavek: Trochu mudrlantsky spílám nadílce z oscarové sezóny za to, že mě ani jeden její výtvor takříkajíc nechytl za srdce… a ani za koule. Nevím, jestli jsem náročnější, ale leitmotivem letošní oscariády pro mě bylo „pěkné, fajn, děkujeme, mamince by se to líbilo, ale podruhé už vidět vážně nemusím“, do kteréžto škatulky pasovala hlavně Opravdová kuráž a vítězná Králova řeč. Je mi jedno, že můj favorit The Social Network prohrál nebo že Černá labuť a 127 hodin v mých očích nejsou úplně top snímky. Mrzí mě prostě jen, že nominace a ceny sbíraly hlavně projekty, z nichž jsem necítil tak velkou zarputilost, odvahu, myšlenkovou hutnost nebo alespoň dráždivost, která by zůstala v hlavě déle. A dostával spíš lehké rodinné povyražení nebo nedopečenosti. Anebo jsem si to zkazil sám tím, že mi zatím utíká Fighter?

imf

Pochvala: Za to, že se studia zas jednou nebojí porvat se o nějakou látku. V tomhle případě je to sice Sněhurka, která mě vůbec nezajímá, ale už samotný fakt, že v pohádkové látce mají prsty hned tři studia (Relativity, Universal a Disney) mě hřeje u srdce a vyvolává vzpomínky na další památné duely jako Armageddon vs. Drtivý dopad, MravenecZ vs. Život brouka nebo Sopka vs. Rozpoutané peklo. Poslední dobou je bohužel zvykem, že ten pomalejší z hráčů couvne, viz nikdy neuskutečněný Alexandr Veliký od Baze Luhrmanna, ale v případě Sněhurky to vypadá celkem nadějně.

Z verze od Universalu, pojmenované Snow White and the Huntsman, sice přišel o už obsazeného Viggo Mortensena (asi couvnul, když viděl tržby Červené Karkulky), ale pořád má trumfové eso v podobě Kristen Stewart. Vzhledem k tomu, že tahle pohádka o bledé krásce má k Twilightu celkem blízko, nesmíme tuhle drobnost podceňovat, nicméně Tarsem Singh (Cela) z toho stejně udělá vizuální rambajz. Verze od Relativity počítá s Julii Roberts do role zlé královny a s Armie Hammerem jako princem, ta od Disneyho bude mít zpoždění, ale je šance, že do ní půjde Burton a sežene do role zlé královny Angelinu Jolie. A teď se ještě na trhu objevil další sněhurkovský scénář s výhledovým obsazením Hailee Steinfeld. To už máme celkem čtyři verze. Proč se takhle nepoperou zájemci o remaky akčních filmů?

Pohlavek: pro Cinema City Park Hostivař. Kdysi jsem tam chodil celkem rád, protože jsem měl k tomu místu vztah. Dneska tam chodím proto, že je tam mrtvo, ale majitelům se to nevyplatí zavřít. I méně důležité filmy tu dávají ve velkých sálech (což je věc, která mne při návštěvě kina zajímá enormně - přál bych si, aby si to majitelé multiplexů uvědomili a do programů zřetelně označovali v jakém sále (velkém, menším, malém) se film hraje) a má to relativně za rohem. O víkendu jsem tam byl na Všemocném a všechno vypadalo skvěle - slušný popcorn, vylidněný sál, obří plátno… byla to analogová verze, což je pro promítače ještě pořád dobrodružství. Zvuk může na ošuntělé stopě skočit do sterea, obraz lze snadno rozostřit a… cívky s filmem zaměnit.

Za celou dobu co chodím do kina se mi to stalo snad třikrát, takže to beru jako roztomilou raritu - druhá a třetí cívka byla prohozená, takže se děj kapku rozklížil (a Bradley Cooper střídal účesy jak na běžícím pásu). Problém ale nastal při odchodu z kina, kdy jsem u pokladny tohle nedopatření zmínil, abych vykonal dobrý skutek. Na oplátku jsem byl div ne seřván, že tyhle věci musím řešit s ostrahou sálu (ta byla ovšem plně zaměstnána vysáváním zbytků popcornu) a ať si teda znovu vyjedu nahoru a jdu to s nimi řešit. Poukázal jsem na fakt, že je pokladní vybavena vysílačkou, na což nereagovala a znovu zopakovala svou mantru o tom, že ti nahoře to mají v popisu práce. Chtěl jsem to asi zkusit potřetí, ale přítelkyně mě odtáhla ke dveřím, takže jsem jen naprázdno zagestikuloval. Nevadí mi technický laps (vlastně spíš naopak), ale boj o zákazníka si představuju jinak.


KarelR

Pochvala: Chválit budu J. J. Abramse za kampaň Super 8. Už je to ohraná písnička, ale člověka vždycky potěší, když nezná celý děj (a nejlépe i finále) nějakého velkého filmu dopředu. Simon Pegg si nedávno povzdechnul nad tím, že v dokonalém světě by v trailerech Paula nebyl ústřední mimozemšťan a neodhalila by se ani účast Sigourney Weaver. Jenže takhle už to dnes nefunguje a zatajovat publiku nějakou výraznou část filmu vám účetní zkrátka nedovolí. I Abramsovi to vlastně prochází jen proto, že jeho film stojí zhruba třetinu toho, co zbytek letní konkurence. Bude tak muset hodně spoléhat na pozitivní ohlasy a starší generaci, která snad zachytí spielbergovský feeling a odmění odvážný tající krok studia návštěvou kina. Určitě to je ta správná cesta a už kvůli tomu je třeba doufat, že film vydělá. Celý odhalovací trend to sice nezvrátí, mohlo by to ale vybídnout pár studií k podobnému experimentu. Nehledě na to, že čím úspěšnější je dnes originální autorský projekt, tím lépe pro talentované režiséry, kteří pro svoji nic neadaptující srdcovku ne a ne vybojovat zelenou.

Pohlavek: Nevím přesně, komu tenhle pohlavek směřovat. A také nevím, jestli se nakonec nepromění na pochvalu, ale to by byl sakra velký zázrak. Budeme rádi, když vše zůstane při star… O čem že to mluvím? O prodeji Bontonfilmu. Největší český distributor, který do našich kin dováží všechno od Paramountu, DreamWorks, Universalu a 20th Century Fox, se totiž do půlky letošního roku stane součástí koncernu CME. Jestli jsou vám tahle tři písmenka povědomá, je to proto, že CME vlastní televizi Nova. A je tedy možné, že začne více cílit na novácké diváky, což by znamenalo vyrábět u filmových novinek české znění. Už takhle se musíme potýkat s víc dabovanými blockbustery, než by bylo záhodno, a šanci zajít si na dva roky očekávaný film v originále mívají jen obyvatelé těch největších měst. Myslíte, že se po tomhle odkoupení situace zlepší? Nechci přehnaně sýčkovat už takhle dopředu, ale bojím se, že bychom v zájmu většiny republiky (která je s dabingem kompatibilní) mohli o titulkované filmy začít přicházet. Snad tahle situace nenastane.

Mr. Hlad

Pochvala: Pochvala míří k Febiofestu. Ne kvůli tomu, že bych ten fesťák nějak žral, ale líbí se mi, že organizátoři dál dělají trochu radosti i divákům, kteří nevyhledávají indonéská dramata nebo hořké komedie o životě výrobců gum do trenek v severovýchodním Mongolsku. Pamatuji si, jak jsem před lety s dětským nadšením sjížděl filmy v sekci kouzelně pojmenované „béčka a úchylárny“ a jak jsem s radostí sledoval lidi odcházející z projekce filmu Drtič mozků: Příběh lásky. Nic takového se sice letos neopakovalo, ale na druhou stranu byli organizátoři alespoň takoví frajeři, že nám přivezli Affleckovo Město a vrátili do kin alespoň na chvilku Con Air. Respekt!

Pohlavek: Teď trošku osobně. Pohlavek míří k pánovi, co se mě pokoušel před smíchovským Palace Cinemas přesvědčit, že kino pořádá slevovou akci a že mi za 120,- Kč prodá poukázku na lístek, co stojí o padesát korun víc. Jako správná svině jsem si poukázku vzal, abych si u pultu ověřil, jestli je pravá a pána jsem nahlásil jako osobu potenciálně podezřelou. Ono není úplně košér stát dvacet metrů od pokladen a mít v ruce dobrých dvě stě firemních poukázek na lístek do kina a snažit se je tam prodávat spolu se srandovní historkou. Možná byly pravé, možná ne, ale i přes si radši to pade připlatím a koupím si ten originál. Tohle totiž smrdělo průšvihem, takže doufám, že až půjdu o víkendu na Sucker Punch, nebudu to celé muset absolvovat znovu.

st39.6

Pochvala snad každému Hollywoodskému studiu za to, že se konečně pouští do vydávání svých klasik na Blu-rayi. Ano, je to dlouhodobý trend, kvanta filmů, které se mají letos vyrojit na trhu, ale jasně naznačují, že se studia přestala s formátem oťukávat a začala na něj posílat pořádné pecky. Jen posuďte sami: letos vyjdou všechny Hvězdné války, rozšířený Pán prstenů, Zjizvená tvář, Tenkrát na západě, Někdo to rád horké, Diktátor, Půlnoční kovboj, Nadaný žák, Policajt z Beverly Hills, Děla z Navarone, Ponorka, všechny Vřískoty, Kubrickova kolekce (k dosud vydaným filmům se přidá ještě Lolita a Barry Lyndon), Mojžíš, dost pravděpodobně i Propast, Pravdivé lži a trilogie Jurský park a tuny dalších. Jen škoda, že se snížil celní limit, takže budeme muset proclívat všechno, co koupíme mimo Evropskou unii. Ano, potřeboval bych prostor na víc pohlavků.

Pohlavek vedení IMAXu. Už se o tom několikrát mluvilo, až teď se ale tenhle problém začal týkat i naší malé země, digitalizace se totiž dorazila do Česka. A zatímco u klasických kinosálů je přechod z pětatřicítky na digitál zpravidla vítaný krok, u IMAXu se to má trochu jinak. Jejich analogové promítačky totiž jedou ze sedmdesátimilimetrového pásu, který nabízí několikrát vyšší rozlišení než klasická 35mm kopie (navíc ho prosvěcují xenonové lampy, které mají odběr jak průměrné pražské sídliště). Audiovizuální zážitek z takové projekce je naprosto ojedinělou záležitostí, kterou zatím digitální projekce není schopná nahradit. Jenže IMAX šetří, digitální distribuční model navíc umožňuje častější projekce a pestřejší program (třeba Paramount bude distribuovat všechny své letní blockbustery i přes IMAX, takže se jich dost pravděpodobně dožijeme v Praze), tudíž došlo k nejhoršímu: kouzelná sedmdesátka šla pryč a místo ní se do promítací kabiny usadily 2k projektory. Což je rozlišení skoro totožné s tím, co produkuje váš Blu-ray přehrávač. Je to totální degradace a hlavně tím český divák přijde o světový unikát. Z ekonomického hlediska je to samozřejmě pochopitelný krok, ale stejně za něj do IMAXu posílám jeden veliký pohlavek.