A je to. Konec, utrum, hotovo. Mysleli jsme si, že nám to bude procházet pořád, ale někdo si nejspíš řekl, že je čas zakřičet „dost“. Skončili jsme, a i když jsme se na to jako redakce připravovali několik let, bolelo to víc, než by člověk čekal. Ale bylo jen otázkou času, než někomu rupnou nervy a rozhodne se jednat.

Je veřejným tajemstvím, že filmoví publicisté jsou zahořklí lidé, kteří nenávidí filmaře, závidí jim jejich úspěch a nadávají na něco, co sami neumí. MovieZone není výjimkou a z článků, které na webu můžete najít, je jasně patrné, že nám nic na světě neudělá větší radost, než když můžeme házet špínu na české filmaře, kteří točí hezké filmy pro obyčejné lidi. Jedním z nich je i Zdeněk Troška, jenž to všechno myslí dobře a chce dát poctivým Čechům, kteří se vrací každý den z práce utahaní, alespoň na chvilku pocit, že na světě je dobře a není nic lepšího, než se od srdce zasmát. Tenhle bodrý lidový vypravěč a znalec české povahy slaví v kinech zasloužený úspěch nejen s legendární trilogií Slunce, seno… ale i s kultovními a milovanými Kameňáky. Fakt, že na trilogii natočenou podle vtipů, nenajdete v žádném českém médiu, jež se tváří jako seriózní, kladnou odezvu, je výsledkem kartelové dohody zahořklých publicistů a novinářů. A podobná dohoda měla platit i o budoucích Troškových komediích.

Ale s tím je konec. Dnešní den měla proběhnout projekce filmu Doktor od jezera hrochů. Tenhle veselý příběh, na nějž se těšily davy bez rozdílu vyznání, vzdělání, věku i životní filozofie, se měl stát další obětí negativní kampaně ze strany nepřejících recenzentů, ale nebude tomu tak. Minimálně ne v případě MovieZone. Na projekci jsme totiž nebyli vpuštěni, protože o filmu prý nepíšeme hezky. A proto na něj logicky nesmíme. Vylhaný argument, že bychom o něm hezky psali, ale že to nezávisí jen na nás, neuspěl, stejně jako můj laciný plnovous, jenž se jen jakoby náhodou podobal nedbale elegantnímu porostu tváře mistra Trošky. Do sálu jsme nesměli.

Na druhou stranu je to dobře, přiznám se, že nevím, jestli bych dokázal být tak cynický a házet na film špínu, když bych v hloubi duše věděl, kolika lidem udělá radost typická česká tchýně Evy Holubové, kolik rodin rozesměje etuda na řezání zadku, kolik tisícovek diváků potěší fakt, že je tu po dlouhé době zase poctivá hezká česká komedie. Odcházel jsem s pocitem prohry. S pocitem, že filmová publicistika se dnes navždy změnila a že časy, kdy jsme si mohli beztrestně psát lži, jsou pryč. Při odchodu z kina jsem však na vteřinu na eskalátoru minul samotného velkého režijního mistra a pochopil jsem, jak já – člověk, jenž v životě nic nedokázal a jen ostatním závidí úspěch – působí vedle něho – režiséra, jenž je symbolem pravé české legrace. A bylo mi zle ze mě samotného.

p.s.: Recenzi bude psát externista Ondřej Vosmík, snad se do sálu dostal alespoň on.