Možná někoho napadlo, že nejnovější díl rubriky Přeostřeno se zákonitě bude točit kolem Jamese Gunna, Ellisonova násilného převzetí DCU a budoucnosti DC filmů jako takových. Ostatně tahle stáj asi nemá v redakci MovieZone většího zastánce, než jsem já. Taky že mě ta situace dost mrzí a bedlivě ji sleduji. Jenže v tuto chvíli se nacházíme hluboko v bahně, kde na jedné straně máme sérii spokojených kritiků i očividně zaplacených útočných článků z Variety, a na té druhé bandu zaslepených fanboyů hrozících dalším jistě velmi efektivním bojkotem (protože ty dosavadní všechny hrozně fungovaly...), čili představa, že strávím několik dalších hodin přehrabováním se v té změti polopravd, spekulací a domněnek, sklidím hejty od obou táborů, a to vše jen proto, aby se skutečná situace za pár dní zcela obrátila, mě osobně příliš nelákala.

Až se vody uklidní a my budeme mít konečně trochu jasněji v tom, co se s tímto sotva čtyři roky starým univerzem bude vlastně dít, určitě počítejte s tím, že nějaký ucelenější pohled dorazí. Mezi tím, co ale sledujeme pád kdysi milovaného studia Warner Bros. na držku, čekáme na nového Bonda (aktuálně je snad prý favoritem Robert Pattinson) a radujeme se z praskající AI bubliny, se už nějakou dobu na obzoru taky začíná rýsovat nová generace ryzích akčních filmů, které s trochou štěstí nabídnou dospělejší alternativu právě k výše zmíněným komiksovým eventům. Pojďme si ji přiblížit.

Odraz ode dna

Aby mohlo být líp, musí předtím většinou být hůř. A žánr akčních filmů – a pojďme si ho rovnou vymezit na ty tradiční střílečky s postavami, co jsou z masa a kostí, nikoli akční sci-fi, fantasy a další – se až na pár vyjímek jako strýček Wick nebo generační debut Deva Patela Opičí muž víceméně zasekl na místě.

Od dvojky Raidu uběhlo dlouhých 12 let, Gareth Evans se v tom čase na dlouhou dobu odmlčel, aby pro Netflix dopiloval svůj akčňák Havoc, jenž měl podobný level akce přenést i mezi áčkový Hollywood. Výsledek? Je v modrých číslech na ČSFD a většina lidí raději předstírá, že neexistuje. Podobným zklamáním se pak pro mnohé stala taky kariéra Matthew Vaughna, který po dvou Kingsmanech přišel s otřesným prequelem a ještě horší variací na Bonda zvanou Argylle.

A když jsme u toho agenta 007, pět let staré finále Není čas zemřít bylo sice zdařilé, závěr craigovské éry si ale možná taky zasloužil o něco větší fanfáry (byť s režisérem, který v době premiéry balancoval na hranici exilu, to asi ani líp nešlo). Na restart čekáme doteď, s Villeneuvem u kormidla to nicméně vypadá znovu nadějně. Ostatně je to právě první Sicario, které v té minulé dekádě patřilo k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo.

To Ethan Hunt nebo Jason Bourne pro jistotu do takového finiše jako Craigův Bond nikdy oficiálně ani nešli, pravděpodobně i proto, že si jsou producenti dobře vědomi, jak špatně ty značky půjdou dojit poté, co je jejich hlavní představitelé opustí. Brzy ale možná nebudou mít na výběr. Jak rychle se totiž únava takovým materiálem může dostavit, a jak moc může i tak velebenou sérii na vrcholu sil, jakou byla ještě pár let zpátky Mission: Impossible, potopit scenáristická impotence v kombinaci s celosvětovou pandemií, jsme nedávno viděli až moc dobře. Což o to, Damon si bez Bournea poradí (paradoxně zrovna on je ale nějakému typu pokračování blíže), ale Cruise to teď asi dvakrát lehké mít nebude.

Nicméně pojďme si říct, že tím pravým dnem, kde do sebe naráží hvězdná ega, zoufalé studio, otrávení režiséři a do toho uvadající divácký zájem, je až série Rychle a zběsile. Nebudu to dlouze natahovat, poslední díl sice stále vydělal 700 mega, Universal ovšem dobře vytušil, že kdyby ve franšíze dále pokračoval po té stejné trajektorii, dopadlo by to už příště totálním fiaskem. Diesel tak obdržel stopku, jedenáctý film se musel začít významně přepisovat a doteď vlastně není úplně jasné, kdy a za jakých podmínek jej vlastně uvidíme. Jestli vůbec. Naštěstí se ale opravdu blýská na lepší časy. A ne, nemyslím tím oznámený seriálový spin-off.

Talenty tady jsou

Deva Patela už jsem zmínil. O slovo se ale v posledních letech přihlásili i další tvůrci. Timo Tjahjanto nebo Ilja Najšuller sice doteď nenašli tu správnou míru (i když na jedničku Nikdo asi většina z nás vzpomíná v dobrém), ale na jejich akci se kouká hezky. Dále je tu ale třeba takový Ben Wheatley, jenž se sice nedostává ke slovu tak často a nemůže si říkat o takové peníze a náměty, jaké by asi chtěl, čas od času se z toho však vyklube povedená jednohubka. A to samé platí o filmech Joe Carnahana.

Brát můžeme i z Evropy. Třeba finský talent Jalmari Helander (Sisu) se určitě vyplatí mít na radaru. Pochlapit by se mohl zase někdy také norský režisér Roar Uthaug (Tomb Raider). Imf s Hladem by mě pak jistě zabili, kdybych nezmínil Francouze Guillaumea Pierreta, režiséra trilogie Ztracená kulka. A Asie? Tam je líheň talentů zdánlivě nekonečná! Není to tedy tak, že by nebyl nikdo, kdo by ty old school, ale i moderně pojaté akční filmy chtěl nebo uměl točit. V posledních letech je to spíš otázka toho, kde je hledat. A nápověda zní: v kinech to není.

Direct-to-streaming

Když to není franšíza, jiný subžánr nebo někdo není šílenec a nezariskuje, většinou daná látka končí na streamu. Kdyby Vyproštění s Hemsworthem přišlo o pár let dřív, mohl mít John Wick v kinech podstatně silnější konkurenci. Jenže si ho pro sebe ulovil Netflix, stejně jako spoustu dalších jemu podobných. Amazon to zase zkusil s Road House a sequel už mají na cestě. No a Apple, ten zaplatil strašně moc peněz za několik akčních komedií, žádná se ale vyloženě nechytla. Přesto všichni vyvíjí tuto specifickou programovou nabídku dál, protože své diváky si vždycky najde.

I proto se víc a víc vyplácí tenhle žánr překlápět do levnějších seriálů. Jack Ryan, Reacher, Terminal List, Lioness, SAS, Gangs of London, Den Šakala – výčet několika známějších akčních seriálů, které se v průběhu let dočkaly vícero sérií nebo třeba celých spin-offů. Kdybychom pak ten seznam doplnili ještě o policejní procedurálky, kde občas taky dojde k nějaké té přestřelce, byl by list trojnásobný. Koneckonců s parádní akcí se občas vytáhne i jinak převážně ukecaná komorní záležitost se špióny Slow Horses.

Jsou to přitom právě seriály, které krůček po krůčku upgradují žánr z prostoduchého paf paf v džungli, tak jako jsme to znali v osmdesátkách, na často daleko uvědomělejší a nosnější látky, co jsou relevantní pro dnešní publikum. Nikdo přitom neobjevuje Ameriku, ale zatímco jednoduchá přehlídka akčních choreografií v minulosti stačila (a v takovém TOP provedení, jako nabídl čtvrtý John Wick, by měla stačit i dál), čím dál častěji sledujeme slavit úspěch filmy či seriály, které k té akci nabídnou i zajímavý přesah.

Lioness je dobrým příkladem seriálu s fenomenální akční stránkou, své diváky si ale projekt Taylora Sheridana získal primárně přes napínavé politické zápletky a pro Sheridana typicky vynikající prací s postavami. I když nejsem fanouškem dění v poslední sérii, nutno říct, že do mainstreamu se vyšoupla právě ta. To samé ale platí i pro jeho předchozí westernové kousky 1883 nebo 1923, kde o akci vskutku nebyla nouze, diváky ale bavilo hlavně to dění okolo.

První řada Terminal Listu od Amazonu pro změna zase ukázala, kam až daleko může ve své cestě za pomstou protagonista dojít, aby se mu stále dalo fandit. Bylo to drsnější než takový Reacher, úspěch se ale dostavil. No a Netflix se seriálovým Mužem v ohni vzal ústřední vztah Johna Creasyho s mladou chráněnkyní, a postavil kolem něj vše ostatní. Ne všechny výše zmíněné příklady slavily tak velký úspěch, ukazují však ochotu producentů nabízet divákům různé modely a sledovat, co rezonuje víc, a co zase míň. A jestli něco už v dnešní době prakticky vůbec nerezonuje, jsou to přepálené akční blockbustery (nebo snaha o ně) typu Matchbox the Movie.

Co se chystá?

Nyní už ale k tomu, co všechno se vlastně rýsuje na obzoru, a proč by to mohl být výrazně lepší směr, než co nabídla poslední desetiletka. Byť znovu připomínám, že i za tu dobu vzniklo pár dobrých ukázek toho, jak správně s tímto žánrem nakládat (děkujeme především pánům Stahelski a Leitch).

Tak předně tu je dvojice chystaných gigachad blockbusterů z herního světa Battlefield a Call of Duty. První si vzali pod svá křídla Christopher McQuarrie a Michael B. Jordan, což jsou poměrně těžké váhy a v tomhle případě mi tak je úplně jedno, jakou éru si vlastně vyberou, dokud tam bude masivní měřítko bitev, těžká i lehká technika a příběh alespoň zkusí naťuknout dnešní geopolitickou situaci, budu spokojen. Druhý film pak dělají Peter Berg, který si příště dvakrát rozmyslí, co bude říkat na adresu gamerů, a především Taylor Sheridan, pro něhož to bude s Paramountem sice rozlučka, takže nemá moc důvodů se snažit, na druhou stranu ale věřím, že mu poslední tři série Lioness vnukly do hlavy spoustu nápadů, které přesně tady bude moci využít. V případě CoD je jasné, že fandové chtějí vidět specifické postavy, možná i adaptaci konkrétních misí konkrétních her. Sám bych však na něco takového příliš nespoléhal, kapitán Price se možná dostaví, ale raději bych se připravoval na nový příběh.

Přepíšou tyto filmy dějiny? Nejspíš ne. Bude to ale další zkouška úspěšnosti herních adaptací, kterým se v posledních letech slušně daří, a vlastně bych se nedivil, kdyby jeden nebo druhý odstartoval filmovou sérii. A co si budeme, velkých válečných filmů do kin v posledních letech příliš opravdu nechodí.

Když už jsem zmínil Sheridana, rovnou přihodím jeho pravidelného spolupracovníka a oblíbeného kameramana Bena Richardsona, který si po 1923 vytáhl hlavní hvězdu Brandona Sklenara a šli společně natočit akčňák F.A.S.T. o šéfovi elitní policejní jednotky pro Universal. Kampaň snad odstartuje již brzy. A u Sklenara zůstaneme, protože i kdyby se z tohohle týpka nakonec nestal nový DCU Batman (jakože teď si netroufá nikdo říct), zářivá kariéra ho nemine. Vedle výše zmíněného akčňáku se totiž objeví také ve snímku The Rescue, kde bude někde hluboko v lesích zachraňovat unesenou dcerku. Točí Potsy Ponciroli (Motor City, Old Henry).

No a na přetřes přijdou i klasiky Sylvestera Stalloneho převedené do moderní podoby – Cliffhanger a Rambo. Oba snímky mají naplánovanou premiéru už na rok 2027, v prvním se v hlavní roli dočkáme Lily James, druhý pak nabídne prequelové události k prvnímu filmu, přičemž Johna Ramba ztvární Noah Centineo.

Nedávno jsme taky dostali trailer na atraktivní kung-fu novinku Karoshi, na kterou produkčně dohlížel právě režisér všech Wicků Chad Stahelski (jenž mimochodem sám doručí reboot Highlandera s Henrym Cavillem).

Své řeknou jistě i návrat Mumie, reboot Miami Vice, třetí Den of Thieves, třetí Sicario nebo novinka S. Craiga Zahlera The Bookie & the Bruiser. Všichni potom doufají, že ostřejší lokty snad po letech ukáže i Spielberg s oznámeným westernem. Záměrně nebudu vypisovat všechny chystané stathamovky či jiná béčka, jejichž kvalita bývá všelijaká a přínos nulový. Takové filmy tu byly, jsou a budou i dál.

Každopádně dejte vědět, na co z toho se těšíte, a jestli jste rádi za postupný návrat středněrozpočtových akčňáků do kin (jako třeba Wirkolova Šílená noc 2), nebo vám stačí ta seriálová nabídka a v kinech už čekáte jen blockbustery.