-- 

V Hollywoodu je rušno, ale kromě obsazování Bonda (nově jsou prý ve hře Hoult a Pattinson, ten druhý hlavně proto, že se asi Villeneuveovi zalíbil při natáčení třetí Duny) a nekonečné vlny vyhazovů se vlastně nic zásadního neděje. Pokud tedy nepočítáme výsledky midterms, kterým se chtě nechtě budeme věnovat hned v úvodu. Nebude to bolet, ať už smýšlíte politicky jakkoliv, jde jen o vyjasnění pozic mezi techbros a Hollywoodem, kde aktuálně dostávají filmaři trochu silnější karty, jakkoliv je to u stolu, kde už Silicon Valley vlastní tři ze čtyř noh, přičemž tu poslední minimálně zkouší trochu naříznout. Tak si pojďte přisednout a zkuste se při čtení moc neopírat o lokty. Jeden nikdy neví, kdy to celé půjde k zemi…

 

 

Snad vás titulek triggeruje stejně jako mě. V jednom z dávných článků šéfredaktor trval na korektuře japonských a čínských jmen podle českého oficiálního přepisu a já jen s bolestí v srdci sledoval, jak se ustálené anglické názvy měni ve změť šišlavých českých alternativ. Ale to jen tak na okraj. Ať už tsunami, nebo podle CNN chytlavě blunami, protože USA po volbách zalila modrá barva demokratů, kteří seberou republikánům senát i sněmovnu reprezentantů a začnou Donalda Trumpa víc klepat přes prsty. Reakce tu řešit nebudu, každému co jeho jest. Trh se o den později bolestně propadnul, když IT giganti odepsali 2.5 bilionu dolarů (v českém přepisu, už jsme u toho zase, Američani mají trillions… tj. dva a půl plus jedenáct nul). Burza se sice včera zas trochu vzpamatovala, takže výprodeje v absolutní panice, které spustily domino v Evropě a v Asii, byly trochu ukvapené, ale strach A.I. bubliny z toho, že ji demokrati budou víc dozorovat, je evidentní.

 

David Ellison si musí říkat, jak hezky před modrou vlnou utekl na kopec a stihnul všechno pojistit těsně před potopou. Jeho tatínek v Oracle ale ještě není úplně v suchu a bude to celé velmi zajímavé. Především pak to, jak se zachovají šéfové studií a mediálních společností, co se mohli před dvěma lety po zvolení Trumpa přetrhnout, aby mu všemožně nadbíhali. Ne že by byl prezident přes noc úplně bezzubý, ale jeho kouzelná hulka absolutní moci je definitivně pryč. A někteří z mediálních mocipánů teď zažijí velkou kocovinu se svým nešťastným timingem.

 

Nemohlo se to stát nikomu “lepšímu” než Jeffu Bezosovi, který na Prime Video na konci měsíce pošle dvoudílnou Melanii, což je v podstatě přestříhaný celovečerní dokument z ledna, který má za úkol nahnat další ovečky. Bezos také pracuje na rebootu The Apprentice s Trumpem Juniorem. Obojí si určitě své fanoušky najde, ovšem ve světle volebních výsledků bych očekával během presstour velmi zajímavé palcové titulky. Ale to už utíkáme k té politice výrazně. Přitom je velká šance, že právě díky výsledkům midterms bychom se jí v newsletteru mohli věnovat méně a prostě jen řešit filmy, nezatížené ideologií a mocenskými hrami.

Ale když už jsme u toho… možná si vzpomenete, že Donald Trump sliboval voličům, že dostanou šek na pět tisíc dolarů, pokud republikáni v midterms zvítězí. Pominu, že šlo o prázdný slib, který by i v případě naplnění naopak vyprázdnil státní kasu, protože Donald by to rozhodně neplatil ze svého. Jaké tedy bylo mé překvapení, když mi pouhý den po volbách šek od Donalda ve schránce skutečně přistál.

Tedy, jakešovsky to nebyl šek od Donalda, nebyl pro mě a nebyl vystavený na pět tisíc, ale proč si kazit dobrou story detaily, že? Šlo o rekomando od FTC, resp. jak je v dopise přesně uvedeno od Donald Trump’s Federal Trade Comission. Když už rozdáváte peníze, musíte se tvářit, že jsou přímo od vás.

 

O co konkrétně jde? O vyrovnání v rámci sporu s Amazonem (a je to tady). FTC před pár lety napařila Amazonu miliardovou pokutu za nekalé obchodní praktiky, kdy vás při registraci automaticky přihlásil k Prime, nedal vám možnost snadno odběr zrušit a provozoval další tzv. dark patterns, včetně toho, co jsme na newsletteru kdysi řešili, že lidem zvednul ceny a zavedl reklamy, pokud se proti tomu sami aktivně nebránili. Miliardovou pokutu doprovázelo vyrovnání se zákazníky v podobě balíčku v objemu další půl druhé miliardy. Amazon je povinen dorovnat neférové předplatné oklamaným předplatitelům v rozhodčí době od roku 2019 do roku 2025.

A proto naší rodině přistál ve schránce šek na 51 dolarů. Krásný americký šek se všemi bezpečnostními prvky, žádný phishing nebo scam, jak vysvětlím o pár řádků později. Šek přišel na aktuální švýcarskou adresu, kterou máme uvedenou v Prime účtu jako doručovací. Odtud potud všechno sedí, ale vy možná namítnete, že vyrovnání se týká jen amerických zákazníků, takže to celé musí být podvod, ať už ze strany nějakého vykuka, nebo naší, pokud bychom chtěli šek využít.

 

 

Nejdřív vás musím uklidnit, o 51 dolarů Trumpovu administrativu skutečně neochudíme už z principu. Vysvětlení pro tohle zatoulané psaní je pravděpodobně prozaické. Amazon Prime jsme si - podobně jako většina Američanů - pořizovali kvůli rychlejšímu dodávání zásilek a zboží v roce 2014, kdy jsme v USA bydleli. Měli jsme tehdy oficiální americkou adresu (čti bydliště) i účet v americké bance, takže z pohledu Amazonu jsme se registrovali jako stoprocentní Američané. Ze země pruhů a hvězd jsme definitivně odjížděli v lednu 2017, ale protože účet u banky ještě několik let zůstal (a s ním i Prime předplatné, které se zrušilo jen naoko, ale stále běželo z doutnajícího účtu u banky), spadáme zjevně podle drobnohledu americké administrativy mezi dotčené zákazníky.

Je zjevně pod její rozlišovací schopnost, že nemáme aktuální americkou adresu. Však ono je těch expatů, zvlášť ve městech jako je Ženeva, dost a dost. Bum… šek je ve schránce. Jen škoda, že není podepsaný přímo Donaldem, to bych si ho snad i někam pověsil jako icebreaker k dobré historce, až budeme u nás doma někoho hostit.

V aktuálních Filmech v síti rozebíráme s Matějem aktuální krajinu streamovacích platforem a taky dvě, které bychom si předplatili, kdyby tzv. na chleba nebylo. Poslechněte si to, možná vám to sedne k aktuálním žabomyším válkám, kdy se Netflix, Disney+ i další zoufale snaží napodobit YouTube, přetahovat mu tvůrce a všelijak se tvářit, že jsou mladým naklonění a nikdo by je nikdy neměl opouštět/vypínat. Je to zcela zbytečný boj, protože některé z youtubových nejsledovanějších formátů zmíněné platformy nenabízejí a nabízet nebudou (např. hudební videoklipy, na nichž služba protočí miliardy zhlédnutí). Navíc YouTube, Instagram a TikTok, jež si mladí pouští na telefonu mnohokrát denně, musí sázet na krátké vertikální formáty, jejichž zapracování do primárně horizontálních videoaplikací je hodně křečovité, jak ostatně Netflix opakovaně ukázal.

 

 

Disney se chce pokusit i o uživatelsky generované vertikální video a poskytne k tomu uživatelům svoje IP, ale zní to jako rozhodnutí několika padesátníků (v lepším případě) od stolu, kteří mají pocit, že zvládnou mladé cílovce nadiktovat, jak má trávit svůj volný čas. Ze všech analýz vyplývá, že přes den si lidé raději na cestách (ať už mezi zastávkami nebo mezi kancelářskou židlí a erárním kávovarem) pustí krátkou blbinu, proscrollují nové fotky, nebo odpoví na zprávu na Whatsappu či Messengeru. Rozhodně nerozkoukají novou epizodu seriálu nebo nedejbože film. Platformy tak získávají na síle večer, kdy je čas si sednout a “vypnout”.

Potíž je v tom, že dneska se nevypíná u dvouhodinové celovečerní kulisy, jak by si Netflix rád myslel, ale u swipování stories, reels nebo shorts, které se při sezení na záchodě nebo gauči může klidně protáhnout na stopáž čtvrtého Johna Wicka. Je to psychopaticky dokonalé zabíjení volného času, kdy vám mikrodávky dopaminu informačně dají nulu a vy jim na oplátku věnujete mnoho desítek minut.

 

Málokdo z toho umí dobrovolně vystoupit, málokdo zvenku proti tomu umí bojovat “tradičními” formáty, v nichž ten dopamin dostáváte s velkými prodlevami, pokud vůbec, protože těch netflixovských seriálových kulis začíná přibývat i jinde, viz. např. marvelovský VisionQuest, což je jeden z nejukecanějších a nejnatahovanějších seriálů poslední doby, který divákovu inteligenci opakovaně uráží dovysvětlováváním, aby po sedmi epizodách nabídnul nejbanálnější možné odhalení. A to je svět, ve kterém žijeme, milí a drazí. Není divu, že staří dědkové doma staví věže z Lega a Blu-rayů, na nichž odpočívají klasiky let dávno minulých, v nichž ještě platilo okřídlené “show, don’t tell”.

Vnímám to i jako otec dvou malých dětí, které - ať už se mi to líbí nebo ne - budou vystaveny dietě podobných filmů a seriálů. Nové blýskavé tituly pro ně budou lákavější než tátovy klenoty, zároveň však postavené na líném vyprávění, které vše předžvýká, ukáže, zopakuje a vysvětlí. Jako dítě jsem hltal knížky, v nichž se zapojovala fantazie. A pak i seriály nebo filmy, v nichž vám emoce, myšlenkové pochody a nálady světa kolem hrdinů tvůrci důmyslně ukazovali. V odrazech, paralelách nebo aluzích (vygooglete si to!). Jako dítě jsem se díky tomu učil, jak se dospělí v některých situacích chovají a co cítí. Naštěstí jsem nekoukal jenom na filmy s Arnoldem, takže ze mě vyrostl funkční člen společnosti (snad). Hledat podobnou “školu” v aktuální audiovizuální produkci bych se ovšem zdráhal. Na jeden zázrak typu Bluey připadají desítky bezmyšlenkovitých slopů, k nimž jsme nepotřebovali A.I., stačilo ponoukání moudrého předpotopního algoritmu a násobné rozhodnutí od stolu, kdy na první místě nebyl příběh, ale čísla prodejů a nedobrovolný vzruch první signální.

 

Avengers: Doomsday už v předprodejích mají přes 125 milionů dolarů, což je víc, než za celý pobyt v kinech utržila Supergirl. Ve světle aktuální MCU tvorby je to však jen důkaz nekonečného zástupu lidí, co jdou na event a nikoliv na příběh. Jak jinak ironicky ilustrovat situaci, než citací bratrů Russoových, kteří sami přiznali, že při první klapce ještě ani neměli hotový scénář. Vždyť ono se to dodělá v postprodukci. Dříve sarkastická hláška dnes nabrala definitivní hloubku, protože v postprodukci můžete kdykoliv změnit cokoliv. Je to jen otázka peněz a drzosti, nikoliv autorské vize. 

Možná doufáte, že jinde to bude lepší. Autentičtější. S předstihem proto na závěr dnešního newsletteru zmiňuji indický megaepos Ramayana, což je pohádka na steroidech, vyprávějící o bájném životě Rámy. Ukázky první části dvoudílného filmu, který stál na tamní poměry těžko uvěřitelných 420 milionů dolarů, a všichni Indové na něj půjdou minimálně třikrát, působí jako bollywoodské trikové inferno s přepjatými herci. Indie se snaží čím dál tím víc promluvit do globálního filmového trhu, Ramayana jde do kin nejen v Asii, ale i v USA a v Evropě. Indický filmový průmysl také ve velkém spoléhá na CGI s dopomocí A.I., takže jestli vám jejich vizuál už teď připadal jako bizarní slop, raději si ty pásy na cestě z kopce ještě trochu přitáhněte. Na viděnou v cílové rovince… nebo příští týden. Cokoliv přijde dřív.

 

Čtvrtletní závěrky amerických kinařů jsou velmi optimistické. Oproti loňsku jsou všechny řetězce v plusu, IMAX hlásí historický rekord. Poděkovat je potřeba Nolanovi a Spideymu, zároveň už teď sílí mírné obavy z toho, že ta “hokejka” v grafu nebude mít dlouhého trvání. Příští rok spoléháme na nového Supermana, Shreka nebo A Quiet Place. IMAX logicky doufá v re-releasy, včetně jubilejních Star Wars, ale už teď to vypadá, že na letošní sezónu se bude vzpomínat jako na příjemnou anomálii.

New York Times už nám před lety “ukradl” Wordle, když ho zařadil do svých aplikací. Teď něco podobného chystá s LetterboxD za bratru 330 milionů dolarů. Pořád lepší, než kdyby ho schramstnul některého z technologických oligarchů. Noviny (dnes už tedy spíše mediální společnost, v níž tiskoviny rozhodně nejsou na prvním místě) vlastní od roku 1896 stále stejná rodina.

 

Místo pátého Johna Wicka zjevně dostaneme animovaný prequel, který nám ukáže zrod Baby Yagy a skutečně nesplnitelné mise, kterou ale John samozřejmě splnit zvládnul. Spousta krve, Keanu alespoň v uších a choreografie, jež není spoutaná tíží reálného světa. Vlastně se těším, což může někomu připadat šokující po dnešním vyloženě depresivním newsletteru.