Nejslavnější monstrum se vrací. A naštěstí jsou u toho opět Japonci. Ačkoliv si s Godzillou hrají i v Hollywoodu a příští rok se vrátí, my jsme se víc těšili na pokračování pecky Godzilla Minus One. Ta nás před pár lety uchvátila svou atmosférou, brilantními triky i strhujícím příběhem. A pochopitelně i velkolepostí destrukce. Pokračování slibovalo, že se pojede ve stejném stylu, jen se trošku přitlačí tam, kde to fandové chtějí. A vzhledem k tomu, že za Minus Zero stojí stejný tvůrčí tým, nebyl důvod nevyhlížet pecku. Jak to dopadlo? 

Jak to vidí Jokolo:
Scenáristicky rozklíženější než jednička, na poli blockbusterové zábavy přesto prvotřídní práce. První díl vyvolal ve světě značný ohlas a došel si pro Oscara za triky, přičemž stejnou krasojízdu bych očekával i tentokrát. Dvojka totiž sází na stejné propriety, které z Jamazakiho první Godzilly udělaly bezmála kult. Divák se tak napříč mohutnými akčními sekvencemi opět bude opájet velkolepými triky, které si s Hollywoodem vytírají řiť. Bitky monster jsou promyšlené a působí na všechny vjemy, čekejte prvotřídní kino zábavu.

I tentokrát navíc režisér zůstává věrný odkazu kaiju filmů a předkládá jednoduché, přesto funkční varování před atomovým věkem a následky, které může lidská válkychtivost vyvolat. Individuální trýzeň tak je velmi silná, film se nespokojí jen s anonymním utrpením, ale obětem války dává hlas i tvář, čímž se Godzilla Minus Zero odklání od typicky západního přístupu, v němž jsou katastrofy převážně odosobněné. Zajímavá je i politická angažovanost filmu, která možná bude mít za následek odklon části západního diváctva, přesto v rámci historického i žánrového zařazení dává smysl. Emocionálně to mnohdy není tak silné, jak by bylo zapotřebí, navíc je třeba vzít zavděk excentrickým japonským herectvím. Přesto jde o skvělý blockbusterový počin, který opět skvěle kombinuje moderní akci i starosvětský přístup.

Jak to vidí filmfanouch:
Godzilla Minus Zero je přesně tím typem pokračování, které se nebojí rozšířit ambice svého předchůdce, zároveň ale nezapomíná na jeho nejsilnější stránky. Takaši Jamazaki tentokrát nabízí mnohem tradičnější kaiju podívanou, v níž se naplno projevuje potenciál střetu dvou ikonických monster, přesto si zachovává cit pro lidské drama, historické souvislosti i emocionální dopad jednotlivých událostí. Výsledkem je velkolepější, destruktivnější a v některých ohledech také rozmáchlejší film, který dokazuje, že Godzilla může fungovat jako ústřední atrakce blockbusteru, aniž by se z příběhu vytratil jeho lidský rozměr.

Pokračování sice místy doplácí na méně sevřené vyprávění a některé motivy nedokáže rozvinout tak přesvědčivě jako první film, vynahrazuje to ovšem mimořádně působivou monstrózní podívanou a zachováním tvůrčí identity, díky níž se Godzilla Minus One stala takovým fenoménem. Jamazaki navíc znovu dokazuje, že i příběh o obřím monstru demolujícím města může nabídnout překvapivě silnou společenskou reflexi a emoce. Godzilla Minus Zero je tak nejen důstojným nástupcem, ale pokračováním, které se svému předchůdci dokáže minimálně vyrovnat. A od Jamazakiho je rázem ještě snadnější napjatě očekávat nejen jeho chystané americké prvotiny, ale také případné vyvrcholení jeho Godzilla trilogie. 

Jak to vidí Spooner:
Moment překvapení z prvního dílu je sice pryč, monstrózní podívaná, která v mnoha ohledech strká do kapsy většinu hollywoodské konkurence, naštěstí zůstává. Godzilla Minus Zero je zejména v IMAXu opravdu velkolepým spektáklem, kde vás v sedačce rozklepe každý krok Godzilly i průlet Ghidorah a Takaši Jamazaki zde za stále skromný rozpočet vytváří hodně výživnou monster muziku s vypiplanými triky a kulervoucími bitevními sekvencemi. Bohužel, v rámci více než 130minutové stopáže tu jsou tyto sekvence pouze dvě (+ pár krátkých epických střípků) a zbytek příběhu se věnuje lidským hrdinům.

Ani v těchto chvílích naštěstí Godzilla neztrácí nic ze stylu jedničky a přináší zejména civilní a lidské hrdiny, kteří se uvěřitelně vyrovnávají s traumaty z minulosti. Duch atomové katastrofy je i zde samozřejmě přítomný (tentokrát i názorně ukázaný) a scénář dokáže s tímto motivem u jednotlivých postav hezky rozdílně pracovat a zejména v linii rodiny Šikišimových vytvořit pár emociálně silných momentů. Bohužel zde toho ale Jamazaki tentokrát rozehrává až moc a kombinace lidského dramatu s čím dál znatelnějším a destruktivnějším monster bijákem tu místy nedrží úplně pohromadě. A diváci, co moc nemusí přepjatý a expresivní japonský styl, sequelu možná taky úplně nepřijdou na chuť. Postavy ovšem pořád fungují, postrach druhé světové války je tu nadále bolestivý a Jamazakiho styl i skvělá atmosféra furt nesou ovoce. Přehnané ambice i mírná překombinovanost ale zapříčinily, že druhý díl za svým předchůdcem přece jen mírně ztrácí.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Minulá Godzilla, která to dotáhla až na Oscary, byl nářez. A poněkud nečekaný, což je vždycky příjemný bonus. Očekávání u dvojky jsem tedy měl docela velká a bohužel musím říct, že jsem z IMAXu odcházel ne úplně spokojený. Částečně návrat ještěrky funguje skvěle. Takaši Jamazaki dostal víc peněz a využil je do mrtě. Nejen co se týče výpravnosti, ale i kreativity a například úvodní letecká scéna, která ukáže, jak by asi vypadalo velrybářství s bombardérem, byla vyloženě lahůdková. Stejně jako to, co po ní následovalo. Finále je patřičně velkolepé a audiovizuálně dechberoucí. A kouká se na to dobře. Dokud lidi nezačnou mluvit. 

Chápu, že Godzilla a obecně japonská kinematografie mají jistá pravidla a u jedničky mi občasný patos nevadil, tady je toho ale opravdu moc. Celé to trošku připomínalo budovatelské filmy, kdy všichni vědí, co mají dělat, táhnou za jeden provaz, permanentně říkají „Rozumím“, když mají něco provést, aby člověku došlo, že vědí, co mají provést, a s ubíhajícími minutami to působí poněkud směšně. Poněkud dost. Stejně jako dialogy o morálce a řešení otázky, jestli je správné Godzillu zabít, i když před pár minutami rozdupala město na kusy a po celém Japonsku jsou tisíce mrtvých. Do jisté míry to k žánru patří, ale v mém případě ta míra přerostla únosnou mez. A vadilo mi to a kazilo výsledný dojem víc, než by se mi líbilo. Vidět byste to ale určitě měli. 

Recenzi čekejte velmi brzy