To je pořád samý Nolan, Villeneuve, Tarantino nebo Fincher. A jasně, když ten filmový pantheon vypadá takhle a do toho odevzdává filmy jako Odyssea, Duna nebo – no, po pravdě vzato poslední dva zmínění docela usínají na vavřínech, ale za ty starší kusy jim to furt promíjíme – tak pak vlastně není moc důvod koukat níž.

Jenže tam dole, mezi obyčejnými smrtelníky, se v posledních letech dějí taky celkem zajímavé věci. V době postcovidové (nebýt letošního Spider-Mana a blížících se Avengers bych ještě na jaře možná napsal postkomiksové, ale ono to s tím koncem pláštěnek zas až tak žhavé nakonec nebude…) totiž ve stínu Hollywoodu, a občas už i v jeho světle, roste generace filmařů a filmařek, kteří by s tím pomyslným Olympem jistě rádi otřásli.

A byť o nich nejde tak úplně říct, že všichni do jednoho zastupují generaci Z, určitě o nich lze napsat, že jsou mimořádně talentovaní a mají velmi vzácnou schopnost generaci Z zatraceně dobře oslovovat. Ostatně zastoupení A24 filmů v tomhle článku není náhodné. Takže bez dalšího okecávání, pojďme si na ně ukázat.

Adil El Arbi a Bilall Fallah

Bereme to sice abecedně, ale první místo shodou okolností krásně podtrhuje, že se tady nebudeme nutně bavit o úplných no-namech. Adil El Arbi a Bilall Fallah už za sebou totiž mají nejen dvojici akčních blockbusterů, ale taky spolupráci s Marvelem i DC (byť na tu asi zrovna dvakrát šťastně nevzpomínají).

Jsou to tvůrci, jejichž kinetická, klipová estetika a dravá energie dokážou vytvořit hit i z tak zrezivělých značek jakou byla ještě před rokem 2020 série Mizerů Michaela Baye. K divákům a divačkám totiž mluví jasně srozumitelným jazykem moderní popkultury a proto je tak snadné si je představit u komiksových franšíz, kde se přesně na tohle cílí. Jasně, s Batgirl to neklaplo, jejich epizody Ms. Marvel se ale povedly náramně a pokud je vesmír aspoň trochu spravedlivý, někdo si na ně u toho Bladea nebo Midnight Sons vzpomene. A když ne, oni se stejně neztratí.

Starý muž Crom jednou větou: Belgická režijní dvojice, jejíž energii bych chtěl taky ještě někdy mít.

Curry Barker

No a jdeme na letošního wonderkida číslo jedna. 27letý klučina (už i já si můžu dovolit mu takhle říkat) zodpovědný za největší gen Z hit roku, doslova naprostou, ehm, obsesi – horor Obsession. Barker patří do generace, která už vyrůstala na YouTube, jeho půlmiliardový trhák pak doslova vzešel z oceňovaného kraťasu o židli, po němž byl osloven jedním neznámým producentem, aby nápad zkusil rozvinout do celovečerní podoby. V tu dobu ale nejspíš ani on sám nečekal, že se o něm za pár let bude mluvit jako o budoucnosti gen Z filmu.

Jenže právem. Jedné unáhlené recenzi navzdory se Obsession dokázalo naprosto bezprecedentním způsobem usadit v mysli milionů mladých lidí, kteří měli najednou pocit, že je a jejich vnitřní pochody někdo konečně chápe. Není divu, že mu vzápětí do rukou spadl reboot Texaského masakru, Marvelu pomohl najít novou Rogue a na jeho další kroky se teď netrpělivě třese spousta nadržených fandů a fanynek. Řadíte se mezi ně už taky?

Starý muž Crom jednou větou: Od YouTube videí do horních pater Hollywoodu, až si člověk říká, proč se patlal se studiem práv.

Danny a Michael Philippou

A u hororů ještě chvíli zůstaneme. Dalším příkladem úspěšné tranzice z YouTube tvůrců mezi young Hollywood jsou samozřejmě dva bráchové z Austrálie Danny a Michael Philippou. Jejich kanál RackaRacka proslavila zejména série absurdních a vlastně i dost násilných videí s Ronaldem McDonaldem, které platforma z nějakého důvodu nechává online, i když se v nich celkem nekompromisně vraždí. K celovečernímu hororu tak vlastně neměli ani moc daleko, stačilo jen jejich drzý a dravý styl přenést na vhodný námět.

Tím se stal snímek Talk to Me, který dvojici vystřelil do podvědomí většiny filmových a jednoznačně všech hororových nadšenců a nadšenkyň. Vyvolávání zlých duchů jako kratochvíle mladých je vskutku milionový nápad a franšízový potenciál vycítila i Meta, které čerstvě oznámila, že imerzivní narativní spin-off I Let You In dorazí do VR někdy na jaře 2027. Přidejte fakt, že i jejich další nápad se těšil velmi slušným ohlasům a sequel k Talk to Me už je na cestě, a je celkem jasné, že o těch dvou se ještě bude hodně mluvit.

Starý muž Crom jednou větou: Australští bratři, co vás naučí, jak funguje psychické trauma.

Daria Kashcheeva

No a teď jedna malá domů. Debatovali jsme i v rámci redakce, koho na tento slot nominovat, a nakonec se většina lidí shodla, že nejvíc věří právě této „tuzemské“ režijní naději, 40leté avšak stále teprve začínají režisérce Darii Kascheevě. A může za to prostě a jednoduše fakt, že na poli krátkometrážní animované tvorby tady za poslední dekádu, možná dvě, jednoduše nebylo nic výraznějšího než dvojice filmů Dcera a Electra.

Vizuálně fascinující animace pracující s tělesností, traumaty a vnitřní psychologií představuje pro mladou cílovku naprosto formativní kombo, které ale naštěstí funguje bez problému i na všechny ostatní. Ostatně ne náhodou si tu Electra vysloužila devítkovou recenzi a pochvalné zmínky kdykoli si na ni vzpomeneme. Jasně, dokud Daria nedodá i podobně vymazlený a pocitově intenzivní celovečerák, jdeme touto volbou s kůží docela na trh. Občas ale člověk musí mít víru. 

Starý muž Crom jednou větou: Královna krátkometrážní avantgardy, co dokáže s precizností středověkého alchymisty namíchat intimní vztahy, nevyřčené emoce a obtížnou komunikaci mezi lidmi do koktejlu, ze kterého se vám zatočí hlava.

Eva Victor

Kde už ale naopak člověk jen na slepou víru dát nemusí, je případ Evy Victor. Scenáristka, režisérka a herečka v hlavní roli ve snímku Sorry, baby se podle komentářů tady a na ČSFD rozhodně netrefila do vkusu všem, když ale zamíříte na výrazně mladší a otevřenější Letterboxd nebo jen porovnáte reakce zahraničních kritiků z médii pro mladé, vyplyne vám z toho, že gen Z cílovku se Victor podařilo ohromit maximálně.

Její nevšedně humorná a přesto extrémně citlivá ženská výpověď na téma znásilnění se v debatách o nejlepších filmech loňského roku v žádném případě neztratila a při pohledu na to, jaké další projekty (minimálně po herecké stránce) dostává, jasně říká, že ve Victor mnozí spatřují obří dřímající talent, a že v příštích několika letech by tato tvůrkyně mohla zažít podobný raketový přesun do první ligy jako svého času Phoebe Waller-Bridge. Já u toho nehodlám chybět.

Starý muž Crom jednou větou: Pokud hledáte hořký lék na klasické vnímání lidského utrpení, právě jste našli.

Charlotte Wells

No a trojici výrazných ženských autorek zakončíme ikonou všech melancholiků a melancholiček. Z Aftersun se totiž stal fenomén nejen kvůli výkonu Paula Mescala (i když takový kariérní launch by mu mohla většina asi závidět), ale zejména proto, jakým způsobem se 39leté Britce povedlo oslovit gen Z skrze témata paměti, duševního zdraví, intimity a nostalgie.

Výsledkem bylo, že Aftersun slavil úspěch na řadě prestižních festivalů včetně Karlových Varů a v roce 2023 se tak zapsal mezi nejvýraznější indie tituly vůbec (a Mescal si za něj odnesl první nominaci na Oscara). O to víc jsme zvědaví, kdy se režisérka konečně vytasí s dalším projektem. Zároveň tedy zmíním, že původně jsem tohle místo chtěl obsadit Bradym Corbetem, který se de facto pohybuje v dost podobné arthouse řece jako Wells, nakonec mi ale přišlo, že co se rezonování u mladých týče, promlouvá k nim Aftersun přece jen o něco víc než 215minutový Brutalista. Corbet je ale svůj a my ho samozřejmě máme rádi.

Starý muž Crom jednou větou: Málokdo zvládne prodat ryze dospělá témata o celou generaci mladším pohledem tak dobře, jako právě Wells.

Jane Schoenbrun

A pokračujeme počínajícími hororovými ikonami dnešní doby. U Jane Schoenbrun je však nutno druhým dechem dodat, že zatímco se jejich tvorba pohybuje na pomezí žánru horor, je zároveň i dost experimentální a snímky Světlo v bedně nebo Sex a smrt v kempu Miasma rozhodně nejsou kdovíjak divácky vstřícné kousky. Spíš naopak. Naštěstí to ale vůbec neubírá jejich významu pro gen Z a hlavně queer publikum.

Schoenbrun se hodně soustředí na motivy internetového folkloru, existenciální úzkosti či hledání identity skrze popkulturu. Jejich filmy zpravidla vypráví o lidech, kteří žijí na okraji reality, což je pro generaci vyrůstající na internetu a trávící čas nekonečným doomscrollingem nebo fascinací bizarními online komunitami prostě poutavé. S tím pak souvisí i různé trans alegorie, které však – znova nutno dodat – nepůsobí nikdy na sílu či poučně, ale naopak skrze hororové elementy kladou nepříjemné otázky stylu: co byste dělali s pocitem, že tělo, ve kterém žijete, vám vlastně nepatří. Přidejte k tomu nápaditou práci s atmosférou a důraz na hypnotické soundtracky a máte tu zkrátka tvůrce, kteří se instantně zařadili mezi nejsvébytnější hlasy současného nezávislého filmu.

Starý muž Crom jednou větou: Nic pro méně trpělivé diváky, v mém věku to naštěstí není takový problém.

Kane Parsons

Jdeme pomalu ale jistě do finále a na řadu konečně přichází letošní wonderkid číslo dvě. Zároveň jestli někdy nebyl o něčem pochyb, tak o tom, že adaptace Backrooms pod záštitou studia A24 s původním tvůrcem redditového fenoménu Kanem Parsonsem skončí naprostým hitem, a kdokoli, kdo o tom pochyboval, prostě a jednoduše nerozumí, co je vlastně pro gen Z klíčové.

Backrooms zcela jednoduše vystihují jejich vlastní úzkosti, osamělost a nostalgii po světě, který byl jednodušší, ale nenávratně zmizel. Liminální prostory (s nimiž pracují i Jane Schoenbrun) je ale do těch vzpomínek na dětství zase (ne)bezpečně vrací, a to je na tom pro ně tak fascinující. Přináší jim strach, ale zároveň klid. Svým způsobem je to metafora pro současný svět, ale taková, kde nehrozí žádné reálné následky, pokud si vyberete špatné dveře. A když už je řeč o těch dveřích, kdo jiný by měl dostat nyní na starost adaptaci Portalu, než právě Parsons, jehož práce na Backrooms ale mimochodem ani zdaleka nekončí, naopak mi něco říká, že teprve začíná.

Starý muž Crom jednou větou: Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale Kane Parsons a jeho Backrooms budou možná výjimka.

Lance Oppenheim

Jestli jste ještě neslyšeli spojení reality-fiction, rychle si ho doplňte, protože Lance Oppenheim se nebojí si v Hollywoodu rychle vymezovat svůj vlastní unikátní píseček, ve kterém v tuto chvíli nemá moc konkurenci. Fascinace bizarními subkulturami spojuje pravděpodobně všechny osoby na tomhle seznamu, málokdo se ale vydává do skutečného světa, aby nám je hezky zblízka představil. Jak ovšem jeho letošní tvorba potvrzuje, hranice mezi realitou a fikcí může být někdy velmi tenká.

Oppenheim zatím bodoval obskurními dokumenty jako Spermworld nebo Ren Faire, už brzy ale do českých kin dorazí i fascinující pohled na postavu Elizabeth Holmes, na němž spolupracoval ještě s Nathanem Fielderem, současně s tím jde do kin také životopisný hraný snímek Primetime s Robertem Pattinsonem v roli amerického moderátora pořadu To Catch a Predator. Jinými slovy se Oppenheim nebojí provokovat, hledat hrany a nebo jen čistě trefovat zálibu většiny populace v divných lidských osudech. Na 30letého frajírka solidní kariérní rozjezd.

Starý muž Crom jednou větou: Výjimečná schopnost zachytit absurditu skutečnosti, aniž by postavy jednoduše škatulkoval.

Zach Cregger

No a zakončíme to pánem na Z, jehož zařazení na poslední místo mi ale dává pomyslně největší smysl, protože kdybych měl z tohoto seznamu vybrat jednoho tvůrce či tvůrkyni, jejichž kariéra se rozjela po covidu a od té doby stoupá strmě vzhůru, co mě baví nejvíc, byl by to právě režisér filmů Barbar, Hodina zmizení a čerstvě Resident Evil.

Cregger si své jméno udělal zejména na žánrové dekonstrukci a budování momentů překvapení, přičemž jeho podvratná práce s humorem v jinak vcelku seriózních hororech je nejen zábavný aspekt jeho tvorby, ale navíc s ním tak trochu trefil kulturní zeitgeist, protože sebeshazování a ironizace všeho jsou v kontextu světového dění asi jedinou možnou cestou, jak se z toho nezbláznit.

Jestli pak gen Z něco nemá rádo, jsou to jednoznačně klišé a předvídatelnost, a právě těm se Cregger vyhýbá jako čert kříži. Někdy to už může působit na někoho dětinsky či otravně, většina lidí to ale vnímá jako plus a dokud si Cregger dál pojede to svoje, jeho pozice v Hollywoodu se bude jen posilovat. Tak uvidíme, jak dopadne jeho další kousek s oscarovou Jennifer Lawrence a jestli u toho bude opět Austin Abrams.

Starý muž Crom jednou větou: Režisér s drzostí dlouholetého mazáka, nadhledem zkušeného komika a odvahou protřelého hitmakera.

Komu z tohohle výběru fandíte vy a napadá vás ještě někdo další, kdo by mohl seznam doplnit?