Brad Pitt už s Davidem Ayeren natočil tankistickou válečnou řežbu Železná srdce. Teď se po letech rozhodli spojit síly, ubrat na epice a vydat se na výlet. V srdci divočiny vypráví o bývalém armádním psovodovi, který spolu se svým čtyřnohým parťákem plánuje výlet na Aljašku. Chtějí trochu klidu, užít si krásy přírody a utéct od lidí. Jenže když dojde k nehodě, ocitnou se uprostřed lesů sami, bez pomoci a bez šance, že pro ně někdo přijde. Zvládnou přežít, když se můžou spolehnout jen a pouze jeden na druhého? 

Jak to vidí filmfanouch:
V srdci divočiny je komorní survival, v němž David Ayer spojuje válečné trauma, boj člověka s přírodou a především vztah mezi válečným veteránem Jamesem Belmontem a jeho psím parťákem Odinem. Premisa je jednoduchá a řada motivů je v žánru důvěrně známá, Ayerovi se je ale daří poskládat do funkční a řemeslně solidní podívané. Brad Pitt dodává hlavnímu hrdinovi potřebné charisma, zatímco Odin představuje emocionální centrum celého filmu a nádherné novozélandské lokace společně s kamerou Maura Fioreho zajišťují působivou vizuální stránku. Scénář Camerona Alexandera se přitom záměrně vydává tou nejjednodušší cestou a místo hlubšího psychologického dramatu staví především na poutu člověka a psa. To funguje, zároveň je ale škoda, že James jako válečný veterán nedostává výraznější vnitřní život a jeho potenciální traumata zůstávají upozaděna.

Film navíc může na první pohled působit jako poměrně snadný emocionální kalkul – spojení Brada Pitta, válečného veterána, traumatizovaného psa a boje o přežití totiž nabízí několik velmi bezpečných cest k diváckým emocím. V srdci divočiny se však naštěstí nezastavuje u laciné snahy vytlačit z diváka slzy a vztah Jamese s Odinem nepůsobí jako pouhá emocionální berlička. Ayer ví, jaké emoce chce vyvolat, zároveň se ale nesnaží jednoduchou premisu uměle nafukovat do něčeho hlubšího, než čím skutečně je. Výsledkem tak není žánrové zjevení ani psychologicky komplexní survival, ale sympatická a svižná pohádka pro dospělé, která přes známé ingredience dokáže nabídnout příjemých 100 minut nenáročné zábavy. 

Jak to vidí Crom:
David Ayer se v posledních letech etabloval jako dvorní režisér Jasona Stathama a jeho akčních jednohubek pro nenáročné publikum, nicméně pořád má ještě telefon na Brada Pitta, se kterým natočil válečný snímek Železná srdce. A tak slovo dalo slovo a než se na nás přiřítí další Statham, natočili Ayer a Pitt malý dobrodružný snímek V srdci divočiny, jímž chtěli vzdát hold všem psím hrdinům, co v řadách armády Spojených států nasazují životy při nejrůznějších bojových akcích. Zní vám to jako pohádka pro dospělé? Však taky je! Ovšem v tom nejlepším slova smyslu.

Putování dvou armádních veteránů – jednoho dvounohého a jednoho třínohého – napříč aljašskou divočinou poté, co jejich hydroplán ztroskotá v neobydleném koutě hor, má v sobě všechno, co od moderního dobrodružství čekáte. Dva charakterní hrdiny, co si prošli válečným peklem a trpí PTSD, pevné pouto mezi zvířetem a jeho pánem, spoustu nebezpečných situací vyžadující (doslova) nadlidské úsilí, nějaké to morální poselství a pocit, že na světě se pořád ještě najdou chlapi se srdcem na správném místě. Nečekejte žádného Aronofskyho – o hloubku se tady starají spíš aljašské kaňony než propracované morální profily. Nicméně Ayer dodal přesně to, co od začátku nabízel. Totiž chlapácké dobrodružství pro všechny milovníky čtyřnohých mazlíčků a Brada Pitta. A to se mu povedlo. 

Jak to vidí Hroubek:
Jsem moc rád, že po velmi dlouhé době mohu napsat, že David Ayer natočil a poslal do kin dobrý a působivý film, který stojí za to vidět. Sice nevím, jestli je to čistě jeho zásluha, nebo za to může ultimátní charisma Brada Pitta, ale ve výsledku na tom asi úplně nezáleží. Důležité je, že se V srdci divočiny povedlo a diváci, kteří na film vyrazí, by neměli být zklamaní. Tedy za předpokladu, že nebudou očekávat něco originálního, nového či žánrově převratného. To V srdci divočiny rozhodně nenabídne a ani nechce. Po příběhové stránce je velmi přímočarý. Opravdu nehrozí, že by vás film něčím výrazným překvapil. Znovu však platí, že se o to ani nesnaží. Ayer a Pitt si chtěli natočit dobrodružný survival, kde se ukáže silné pouto mezi člověkem a jeho čtyřnohým parťákem. Pouto silnější než všechny nástrahy přírody. A to se jim povedlo parádně. 

Film má velmi dobrou atmosféru, dokáže prodat krásu i nebezpečí neprozkoumané přírody na Aljašce, a pokud jste neviděli žádný trailer, tak dokáže vytvořit napětí a strach o naši hlavní dvojici. Brad Pitt a jeho psí parťák neslezou z plátna a celý film táhnou na svých bedrech. Trochu zamrzí, že režisér a scenárista nezkoušeli vymyslet trošku vrstevnatější charakter Pittovi postavy. Naštěstí Pitt má obrovské charisma, je opět neskutečně cool a celý film utáhne na svou zarputilost, bojovnost a lásku ke svému parťákovi na život a na smrt. Přesto bych se nezlobil, kdyby jeho James nebyl jen jednorozměrnou postavou. Jak už jsem naznačil, film není ve výsledku nejoriginálnější, ale Ayer ho dokázal natočit natolik působivě, že celou dobu budete Pittovi a Odinovi držet palce. Navíc na velkém plátně to moc hezky vypadá a hraje k tomu moc krásný soundtrack. Pokud máte chuť na napínavý dobrodružný survival, tak budete spokojeni, doporučuji ovšem lehce krotit očekávání ohledně příběhu, jelikož je to hodně přímočaré a jednoduché. 

Recenzi čekejte velmi brzy