Tak dlouho jsem si schovával další vývoj v kauze Skydance vs. zbytek světa, resp. Paramount vs. Kalifornie, resp. Mark Ruffalo vs. kleptoAmerika, až mi to do čtvrtečního newsletteru ani omylem nevydrželo, protože je - zdá se - předčasně dobojováno. Americké soudní spory jsou ostatně pověstné tím, že co se dá vyřešit předem za zavřenými dveřmi, to se tam také zvládne. Hollywood málokdy dojde do soudní síně, kde se bez okolků pere špinavé prádlo. Pro nás jako publikum - a teď nemyslím jenom filmové - zůstává hořká pachuť v ústech. Co se to tedy vlastně stalo?

Sliby na hliněných nohou

Na první pohled to vypadá, že si kalifornský návladní Rob Bonta udělal dobrou reklamu za peníze daňových poplatníků, ale skutek vlastně utek. Pro Bontu útěk z boje bez viditelných záruk ovšem znamená porážku, takže pokud si plánoval zářnou politickou kariéru, pravděpodobně si veřejnost na svou stranu moc nenaklonil. Jestli vidí za dva rohy a doufá v teplé místečko v nějaké dozorčí rady, kterou ovládají dlouhé prsty Ellisonových a jejich kamarádů, pak nás tedy obehrál ukázkově.

Směšné je to hlavně proto, že během podcastové tour se prezentoval jako neústupný a nechtěl sliby, ale konkrétní řešení. Nechtěl slyšet emotivní proslovy o záchraně Hollywoodu, ale hezky černé na bílém, co Ellisonové udělají pro Kalifornii, filmový průmysl i svět jako takový. Mediální přestřelka se vyostřila, když David Ellison pohrozil, že se Paramount z Kalifornie přestěhuje se vším všudy. Málokdo tomu věřil, ale reálně by to znamenalo ztráty tisíců pracovních míst a miliard v navazujících profesích, na nichž stojí minimálně HDP širší aglomerace kolem Los Angeles.

Paramount Skydance se tvářil, že může vesele krvácet miliardy a protahovat vše donekonečna, tucet státních návladních statečně tvrdil, že právo je na jejich straně a že rozhodně neustoupí. Což tedy už před pár hodinami přestalo být věrohodné, protože se od žalující strany odtrhlo hned kvarteto států, což naznačovalo, že vyjednávání nemíří zrovna jednotným směrem. Jenže teď je hotovo a při pročítání tiskové zprávy kalifornského návladního se člověk škrábe na hlavě při marné snaze zjistit, co tedy Rob Bonta vlastně vyhrál:

• Paramount Skydance se zavazuje po akvizici Warner Bros. uvést do kin každoročně 30 celovečerních filmů. Pokud tak neučiní, bude muset některé části svého produkčního/distribučního řetězce prodat, např. se zbavit podílu v Miramaxu.

Tohle už Ellison slíbil, aniž by však kdokoliv upřesnil, co všechno se považuje za release, případně jestli jsou tu filmy uvedené globálně, nebo jen v Severní Americe, nebo třeba i jen mimo ni, pokud je distributorem Paramount nebo Warneři. Dvacet procent z releasů mají být blockbustery, čtyři filmy ze zmíněných třiceti mají být indie produkce. Nikdo ale přesně nestanovil, co tyto termíny vlastně znamenají.

• Paramount Skydance se po akvizici nesmí v dohledné době zbavit žádné z lineárních či kabelových televizí nabyté strany (Warner Bros. Discovery).

Místo aby si návladní vydupali nucený odprodej CNN, naopak nutí Ellisona, aby se ničeho nezbavoval. To mu sice zkomplikuje umoření horentních dluhů, ale protože jsou lineární televize stále ještě největším “oslíčku, otřes se”, v dohledné době - jak je to formulováno - to zdale není nejpalčivější problém.

• Do rekvalifikace propuštěných zaměstnanců musí Paramount Skydance ročně investovat 9,5 milionu dolarů, aby jim pomohl najít nové uplatnění ve svých firmách nebo u konkurence.

Jinými slovy šestimiliardovou optimalizaci chápeme, ale musíte nám ji vykoupit padesátimilionovou náplastí (investice je požadována po dobu minimálně pěti po sobě jdoucích letech). Jde o směšnou částku, za kterou by Tom Cruise nenatočil ani výrobu papírové vlaštovky.

• CNN a CBS News získají redakční dohled skrz nově ustavenou radu plnou uznávaných novinářů.

A kdopak bude takovou radu jmenovat? Co je uznávaný novinář? Můžu ho vidět? Otázky, samé otázky a zábrana o tloušťce rýžového papíru, stačí se podívat, jaký obrat nabrala média v poslední dekádě - s dohledem či bez.

• Paramount Skydance musí zůstat v Kalifornii a neprodávat žádné z nemovitostí a pozemků ve vlastnictví obou studií.

Jinými slovy naplnění dalších slibů, které už Ellison dal v rámci prvotní snahy získat Warnery při přetahované s Netflixem. A dál už nic. Nikdo se nepozastavuje nad finanční injekcí ze saudských fondů, která aktuálně tvoří cca 49,5 % částky potřebné k mergeru. Nikdo už nehořekuje nad obrovským dluhem, jež spojením obou společností vznikne, ačkoliv si ta druhá půlka Hollywoodu myslí, že Ellison to nekormidluje a ohořelá torza obou studií budou do pěti let zpátky na trhu.

Akcie Warnerů po oznámení rostly asi o deset procent a jsou na plus mínus stejné hodnotě, kterou se Paramount Skydance odhodlal za Warner Bros. Discovery zaplatit. Ellison odhaduje, že na papíře by se všechno mohlo uzavřít a podepsat do dvou týdnů, což jsou plus mínus tři dny do spuštění oné ticking fee, které by se tímhle obratem mohl Paramount Skydance elegantně vyhnout.

Brzy možná spadne i obloha

Jak se vás to bezprostředně dotkne, kromě toho, že už u třetí Duny by mohlo být logo Warnerů doplněné nenápadnou douškou “a Skydance Company”? Filmy Warnerů bude nově do českých kin distribuovat někdo jiný a… a… možná přijdete o jednu ze streamovacích platforem. Nikoliv tedy Paramount+, který u nás není, ale… tušíte správně. SkyShowtime. Nejen já jsem si už před několika měsíci lámal hlavu nad tím, jestli tenhle společný evropský projekt Paramountu a Comcastu/Universalu bude mít dlouhého trvání, pokud se Ellisonovi povede Warnery a s nimi i HBO Max urvat pro sebe.

SkyShowtime před týdnem poslal zaměstnancům výzvu k “dialogu”, což je ale spíš varování, že se něco opravdu děje a nemusí to (pro ně) skončit dobře. Jakmile Paramount z platformy vycouvá a nasype obsah do HBO Max, případně něco neexkluzivně rozprodá i jinam, začne se SkyShowtime bortit (nově tedy už asi jenom Sky, nebo třeba Sky+, což by byl návrat k historickému jménu britské satelitní služby, kterou mj. Comcast v roce 2018 koupil a stal se tak vlastníkem celého konsorcia Sky). Comcast s universalovským katalogem má šanci v USA, kde Peacock drží nad vodou sportovní licence, ale v Evropě jako sólová služba neobstojí. Buď dojde k plnému zrušení, nebo se z něj stane dlaždice v Prime Videu, což by byl vzhledem k širší základně předplatitelů nejpravděpodobnější scénář.

Jestli se chce někdo zeptat, zda to jde ještě jakkoliv zvrátit… procentuální pravděpodobnost ztratila minimálně nulu. Pokud ti největší optimisté před soudním přelíčením doufali, že existuje 40% šance, že Paramount Warnery nezíská, teď je tak maximálně čtyřprocentní. A to pořád mluvíme o největších optimistech. Za dva týdny tak velmi, velmi, velmi reálně budeme sledovat rozesmáté kravaťáky, jak podepisují další hollywoodské parte. Dav online křiklounů do toho bude hlasitě povykovat “Hlavně, že to nezískal Netflix”. Nejsem překvapený, možná jsem trochu smutný, protože optimistu v sobě člověk může potlačit, ale nikdy úplně vypnout.

Jak to máte vy?

--- 

Text je součástí pravidelného imfova newsletteru, který můžete odebírat na hollywood101.substack.com.