Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Pořád si hraju s myšlenkou, že bych hlavní newsletter víc drobil, aby se k vám informace dostávaly ještě rychleji. Uvidíme, uvidíme. Zatím mohu slíbit hlavně předplatitelům, že se k nim budou dostávat zajímavá témata, kterých mám za poslední půl rok celou kopu, a teď se do nich radostně vrhám. Třeba slíbený ponor do historie a historek z testovacích projekcí, resp. jejich zákulisí. Malou ochutnávku ostatně dostanete už dnes, protože u příležitosti uvedení Supergirl na PVOD a příští týden i SVOD se musíme za tímhle blockbusterovým omylem ještě jednou ohlédnout. A je toho samozřejmě dneska víc, jakkoliv to může vypadat, že témat je méně a Hollywood je trochu paralyzovaný ze situace kolem zaseknutých mergerů. O to víc v zákulisí pracují nenechavé ručičky na automatizaci mnoha procesů. Ale o A.I. to bude zase příště, nechceme přece týden co týden plavat proti stejným vlnám.

 

Mark Wahlberg na návštěvě u Jáklových

Petra Jákla asi nemusím představovat. Syn slavného judisty a kaskadéra, Petra Jákla staršího, se potatil, stal se olympijským judistou i hollywoodským kaskadérem. Rady do života mu kdysi při natáčení Triple X dával v Praze i sám Vin Diesel. Jákl se pak jal točit filmy vlastní, což znamenalo se kromě režie naučit také shánět peníze. A světě div se, Jákl se v tom našel. Povzbuzen kasovním úspěchem Kajínka, se rozhodl, že natočí epický Hollywood podle českých not s mezinárodním castingem.

O Žižkovi můžeme vést spory, též o jeho ambiciózním půlmiliardovém rozpočtu, ale v následných rozhovorech Petr Jákl všechny ujišťoval, že to má velmi dobře spočítané a rozhodně si nenadělá dluhy jako mnozí podobně ambiciózní domácí tvůrci před ním (Dejdar s Panstvím by mohl jen smutně vyprávět). A pak najednou zmizel a objevil se v Hollywoodu. Že by mu nějaký bohatý producent nabídnul režijní štaci na nějakém “startupovém” horůrku? Omyl, Petr Jákl - slovy klasika - byl ten, kdo klepe coby zabiják na dveře svých obětí. On teď rozdává peníze. Sám v jednom z nedávných rozhovorů řekl, že kdyby před natáčením Žižky věděl, co ví teď, dokázal by sehnat nikoliv dvacet milionů dolarů, ale čtyřikrát tolik. 

Jákl se stal součástí produkčního labelu ZQ, který před lety založil bývalý agent ze CAA, Ara Keshishian. Ten měl v portfoliu řadu velkých hvězd a podílel se na začátku nulek na balíčkování velkých hollywoodských projektů. Věděl, co chtějí vidět diváci, co chtějí slyšet producenti a co naopak nechtějí slyšet velké hvězdy. Když přešel v desátých letech na druhou stranu barikády a stal se producentem, dokázal i s malými kašpárky sehrát velké divadlo a především se chytil nastupující vlny streamovacích filmů a dokumentů, kde i s komorními rozpočty dokázal trefovat velké sledovanosti a dostal se do obliby. Odtud byl už jenom pomyslný krůček k jednoduchému, ale dokonale funkčnímu obchodnímu modelu.

ZQ Entertainment si vybírá projekty, v nichž hrají buď kontroverzní herci, případně takoví, co upadli v nemilost u diváků nebo studií. Takoví se nechají snadno přemluvit, nežádají obří honoráře, ale ZQ může na plakátech snadno napsat “od tvůrců Spider-Mana”, když film koprodukuje Sam Raimi, protože mu zadaptovali jeho krátký námět, nad nímž všechny větší labely ohrnuly nos (jedná se o komorní horor Don’t Move, který nakonec koupil Netflix). Stejně tak když do vedlejší role ulovíte Russella Crowea, Mela Gibsona, Roberta De Nira, působí to na vaše produkční partnery, ale i lokální distributory jako velké lákadlo.

V podstatě tohle porcování distribučního medvěda není žádnou novinkou, vzpomínal jsem na Cannon Group opakovaně a dodnes některé béčkové akční hvězdy žijí z podobného systému, Lionsgate ho dokonce provozuje na studiové úrovni, ale často v kooperaci s labely typu Thunder Road, které celý film vyrobí na klíč a za babku. Vlastně jsou všichni spokojení. Has-beens si vydělají, často se jim slíbí i limited release v amerických kinech, koproducenti se s nimi potkají na půl hodinky na place, aby si udělali fotky a nechali si podepsat rekvizitu, Petr Jákl na Instáči mluví o tom, jak si tyká s De Nirem a Gibsonem a jakkoliv žádný komerční hit nepřichází, vše je nastavené tak, aby na výsledku nikdo neprodělal.

V jednu chvíli měl Jákl, podle svých vlastních slov, rozdělaných 40 produkcí při souhrnném rozpočtu přes miliardu dolarů. Což není tak těžké, když jeden takový film stojí v průměru přesně těch 20 až 30 milionů. Jenže on ten jeho model, který by leckdo mohl přezdívat mrchožroutským, vlastně funguje. Považte sami, aktuálně jde do kin dobová kriminálka By All Means s Markem Wahlbergem. S tím už Jáklovic brand natočil Flight Risk (oba filmy spojuje Markova epická vlasová kreace), což byl snímek, který loni v líném lednu otevřel na první místě kinožebříčku za 11 milionů a globálně utržil cca 50 (při rozpočtu 25 milionů). Ale na tyhle peníze už Jáklové a spol. nečekají, protože ti prodali se ziskem globální práva na film Lionsgate, případně jenom ta americká a další trhy si pak řešili sami. Plus DVD a Blu-raye na Východě, desítky bizarních streamovacích platforem… dolárek za dolárkem do kasičky, aby bylo na další tucet projektů.

A abyste si nemysleli, Jákl má třeba prsty i v resuscitaci Aliho G, s nímž jde Sacha Baron Cohen zpátky vstříc popkulturní relevanci a už teď vyrábí virální rozhořčení a onlinové pozdvižení, přesně podle plánu. Wahlbergův comeback v By All Means ale zaujme ještě víc. Solidně obsazený film podle scénáře z Black Listu má sice veleprůměrné recenze, ale mohl by klidně otevřít za šest, osm milionů dolarů.

Což zjevně Paramountu, který si koupil domácí distribuci, bohatě stačí, protože tím zaplní kalendář a naznačí zlým jazykům, že to s tou záchranou kin myslí vážně. Kolik ho to mohlo stát? Patnáct? Dvacet? Za hotový film s Wahlbergem, který na Netflixu dělal v tamních Originals moc hezká čísla? Pro Jákla a spol. jsou to třeba dvě třetiny rozpočtu. Dál se zahojí na evropské distribuci (filmu, který právě teď od nás koupil Paramount, tak kupujte taky!), státních vratkách z natáčení v Atlantě a dalších dealech.

By All Means má na IMDb vypsaných cca 38 herců. Producentů a koproducentů je ale o jednoho víc! Někdo dal miliony, jiný statisíce, další šel možná jenom kolem a upadla mu stodolarovka, tak ho tam pro jistotu taky napsali. Pro Wahlberga je důležité, že je zase v kinech se seriózním filmem. Pro Jákla je důležité, že má Wahlberga. Pro některé distribučky je důležité, že mají Jákla. Fascinující, jak občas ty okrajové hollywoodské vesmíry mohou existovat a tloustnout na projektech, o jejichž existenci často ani nemáte ponětí. Tak snad Jákl časem přijede pár těch dolarových milionů utratit i k nám, až ho zase napadne něco režírovat. 

Prezident Trump zachraňuje Hollywood

Ještě krátce o něčem, co by mělo mnohem větší dopad, než dvacet posledních newsletterů. Pokud se to tedy stane. Jon Voight, jeden z Trumpových hollywoodských ambasadorů, byl zjevně ve svém tažení úspěšný a minimálně se mu podařilo prezidenta přesvědčit, aby neuvažoval o stoprocentních přirážkách pro produkce natáčející v zahraničí, ale místo toho zavedl na federální úrovni nějaké ty pobídky.

 

Trumpovi se nápad líbí, protože se v něm mluví o záchraně americké kinematografie a generování zisků pro všechny státy. Ani slovo o Hollywoodu nebo Kalifornii, což by mohlo Donalda rozčílit. Pokud se navrhovatelům povede kolem nápadu podobně tancovat, Trumpa nevyprovokuje nějaká hollywoodská celebrita, která se už už nebude moci dočkat federálních peněz, nebo mu v tom neudělá čáru přes rozpočet Kongres, jež to celé musí schválit, tak bychom se toho mohli dočkat velmi brzy. Ale sami už asi cítíte, že těch potenciálních háčků je tam dost a dost. Trump mluví o tom, že každý dolar z federálních fondů se vrátí státům desetinásobně. Na to pravděpodobně neskočí ani ty státy, které ještě nezavedly vlastní lokální pobídky, protože se jim na pomalou federální pomoc nechtělo čekat. 

Však to znáte. Mysleli to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Tohohle politického gesta se zrovna ateliéry v Londýně, Praze nebo Budapešti zatím bát nemusí.

Supergirl a náraz, jehož ozvěna oběhla celý svět

Už příští týden si můžete pustit Supergirl na HBO Max. Ale nemusíte, opravdu nemusíte. Dokonce ani u Warnerů se za to na vás nebudou zlobit, protože o tom, že mají v ruce horkou bramboru, věděli minimálně od února letošního roku. Když jsme si my, pisálkové, dělali v popisu trailerů srandu, že Craiga Gillespieho najali jen do počtu, protože to vypadá jako další gunnovka, asi jsme ani netušili, jak moc je tohle úmyslné přehánění blízko pravdě. Všichni víme, že James Gunn má ego o velikosti německé válečné vzducholodě. Zatím ho nikdo nepropíchnul, takže vesele expanduje při natáčení druhého Supermana, které nikdo nestopnul asi hlavně proto, že u Warnerů teď mají důležitější starosti. 

Gunn a Gillespie si ale evidentně vjížděli do vlasů často, ať už kvůli práci s postavami nebo výběru soundtracku. A protože Gunn je nejen režisérem a producentem, ale také půlkou mozkového trustu DCU, rozhodlo se studio, že ho podrží. Gillespieho první testovací projekce vyšly na šedesátkové škále (maximální hodnocení je sto, šedesátky jsou znamením, že je něco špatně, ale jde to zachránit). Následovaly devítidenní přetáčky a studio se dušovalo, jak jde o absolutní rutinu, obvyklou u všech letních trháků. Další testovací projekce dostala film do sedmdesátek, s čímž se dalo pracovat. Jenže studio náhle rozhodlo, že Gunn se svým střihačem dají z dostupného materiálu dohromady vlastní verzi a následně se udělá testovací projekce pro oba navzájem si konkurující sestřihy.

Čísly si byly Gunnova a Gillespieho verze hodně blízko (ale vrátily se zároveň jen k vyšším šedesátkám), ale studio si vybralo - hádáte správně - Gunnovu verzi. Ten pak v některých postech chválil Gillespieho, jak to hezky zrežíroval. Uf. Další testovací projekce už neproběhly, studio projekt doklohnilo a připravilo spíše vlažnou kampaň, protože už vlastně tušilo, že diváci se opít rohlíkem nenechají. A taky že nenechali. 

 

Globální tržby jsou, v době kdy píšu tento text, 126.4 milionu (zaokrouhluji nahoru!). To je skandální i optikou Gunna, který tvrdil, že Warnerům bohatě stačí, když film v kinech utrží 315 milionů dolarů. Nepovedla se ani půlka. Já bych navíc rád připomenul, že film stál 170 milionů dolarů a dalších 70 až 80 padlo na ten marketing. To je tedy 250 milionů, ať se to dobře počítá, jakkoliv si myslím, že skutečná suma bude ještě vyšší. Při vědomí, že z kin dostane studio cca půlku, už potřebujeme spíš 500 milionů, ale řekněme, že úplně nevidím pod kapotu a sejdeme se někde v půlce u čtyř stovek. Při tržbách 126.4 milionu jsme tedy pořád na víc než čtvrtmiliardové sekyře. Tak jen abyste věděli, že za ni můžete poděkovat Gunnovi samotnému. To až dojde za pár měsíců na soudný den a on si bude potupně balit kufry, aby ho pak podobně jako Snydera dalších pár let banda fanoušků všude možně obhajovala. 

Jednou větou

Zdaleka nejsledovanějším “pořadem” na Netflixu byla minulý týden exkluzivní ukázka z chystané videohry Grand Theft Auto VI (exkluzivita byla pouhých šest hodin před releasem materiálů na YouTube). Netflix už je skutečně platforma typu “všechno a/nebo nic”.

Atari podepsalo smlouvu s Universalem, podle níž by měly v následujících letech vzniknout filmové adaptace videoher Asteroids, Adventure, Berzerk, Breakout, Centipede, Crystal Castles, Millipede, Missile Command, Pong a Yars’ Revenge. Pár jich pamatuji a nezávidím scenáristům, jak budou vymýšlet, kterak nalákat mládež na Pong nebo Centipede. 

Léto v čínských kinech bylo velmi úspěšné. Největším titulem byl Kung-Fu Soccer, holčičí sequel raného nulkového hitu Shaolin Soccer od Stephena Chowa. Celkem nechali tamní diváci v pokladnách čínských kin 1.86 miliardy dolarů.