IMAX se během posledních let stal synonymem prémiového diváckého zážitku. Pro mnoho diváků představuje nejlepší možný způsob jak vidět velkolepé snímky určené pro velké plátno — od blockbusterů jako marvelovky až po díla režisérů, kteří s formátem aktivně pracují, například Christopher Nolan. Obří obraz, výkonnější zvuk, speciálně připravené verze filmů a často také projekce z 70mm filmu nebo moderních laserových systémů představují důvod, proč jsou vstupenky do IMAX sálů dražší než běžné kino.

Cena IMAX projekcí navíc v posledních letech rostla rychleji než u klasických představení. Nejde přitom pouze o důsledek inflace — IMAX představuje technologicky náročnější produkt s vyššími provozními náklady, dražší projekční technikou, speciálními verzemi a v případě 15/70mm projekcí také extrémně nákladnou údržbou dnes již vzácných filmových projektorů.

Příkladem současné hodnoty prémiového IMAX zážitku může být uvedení Odyssey od Christophera Nolana v pražském IMAXu na Floře. Snímek, který byl kompletně natočený na IMAX filmové kamery, se v Praze promítá ve formátu IMAX 15/70mm, tedy v jedné z nejpokročilejších dostupných variant tohoto formátu (po celém světě existuje pouze 41 takových kin, z toho 25 se nachází v USA).

Při aktuálním nákupu jednoho z posledních volných míst zaplatíte za vstupenku 549 korun (v BFI IMAX v Londýně mezitím 22 liber/zhruba 650 korun), což výrazně převyšuje běžné kino projekce a zároveň ukazuje, jak vysokou hodnotu dnes diváci prémiovým formátům přikládají. Právě u podobně drahých projekcí se proto otázka rozdílné kvality jednotlivých míst stává ještě aktuálnější — pokud divák zaplatí více než pět set korun za jedinečný filmový zážitek, očekává také odpovídající komfort a možnost využít potenciál formátu naplno. S rostoucí popularitou prémiových formátů se ale nabízí otázka, která se zatím příliš často neřeší: poskytují všechna místa v IMAX sále skutečně stejnou hodnotu? A pokud ne, neměla by tomu odpovídat také cena vstupenek?

Ne každé místo v IMAXu nabízí stejný zážitek

U klasického kinosálu nemusí být rozdíl mezi jednotlivými řadami vždy zásadní, u IMAXu je ale situace odlišná. Celý formát stojí na myšlence maximálního ponoření diváka do obrazu — velká část zorného pole má být vyplněna plátnem, aby měl návštěvník pocit, že je přímo součástí děje.

Právě velikost obrazu však znamená, že vzdálenost od plátna hraje významnou roli. Zatímco střed sálu obvykle nabízí vyváženou kombinaci velikosti obrazu, pohodlí a možnosti vnímat celou kompozici záběru, první řady mohou být pro řadu diváků méně ideální.

Rozdíl přitom není pouze v pohodlí. U největších IMAX sálů může příliš blízké sezení změnit samotný způsob, jakým divák obraz vnímá. Místo celkové kompozice sleduje jednotlivé části plátna a při rychlejších scénách nebo velkých detailech může mít pocit, že mu část vizuální informace uniká. Takhle pro ilustraci například vypadá Odyssea v první řadě sálu IMAX, kde můžete skončit, když si včas nekoupíte lístek:

Obří obraz, který má při ideální vzdálenosti vytvářet pocit pohlcení, se v první řadě může proměnit spíše v intenzivní fyzický zážitek. Často útrpný. Divák nemusí vnímat celý obraz přirozeně, musí více pohybovat hlavou a při delších filmech může být sledování fyzicky náročnější. U filmů s výraznou vizuální kompozicí nebo u dlouhých epických snímků, které jsou pro IMAX často připravovány, může být rozdíl mezi ideálním a méně vhodným místem ještě výraznější.

O sledování filmu Odyssea v první řadě sálu IMAX mluvil také Tomáš Baldýnský v podcastu Novej a starej 

Když režiséři tvoří přímo pro IMAX

Téma ideálního místa v sále je ještě zajímavější u filmů, které byly přímo vytvořené s ohledem na možnosti velkoformátového obrazu. Režiséři jako Christopher Nolan využívají IMAX nejen jako způsob jak nabídnout větší obraz, ale také jako samostatný vizuální nástroj. Velký formát umožňuje pracovat s měřítkem, hloubkou prostoru a kompozicí záběrů způsobem, který se od klasické projekce liší. U snímků jako Dunkerk, Oppenheimer nebo Odyssea není důležité pouze vidět co největší obraz, ale také vnímat celou obrazovou kompozici jako jeden celek. 

Příliš blízká pozice může sice nabídnout intenzivnější pocit velikosti, zároveň ale může ztížit vnímání všech prvků záběru najednou. U filmů, které pracují s obrovským množstvím vizuálních informací, tak může volba sedačky ovlivnit samotný způsob, jakým divák film prožívá. Právě proto mnoho pravidelných návštěvníků IMAX projekcí doporučuje volit spíše střední část sálu než první řady. V řadě velkých IMAX sálů bývá za jednu z nejvyváženějších pozic považována přibližně sedmá řada, která nabízí kompromis mezi velikostí obrazu, pohodlím a schopností vnímat celou plochu plátna bez nutnosti výrazného pohybu hlavy. Ne nadarmo jde o řadu, ve které chce svůj popel jednou rozptýlit KarelR. Pokud nás všechny nepřežije, snad někdo jeho poslední přání splní — a až vaše vnoučata půjdou do kina na Avengers 28, KarelR tam bude s nimi. 

Nejde samozřejmě o univerzální pravidlo platné pro každý IMAX sál — konkrétní ideální místo závisí na velikosti prostoru, geometrii sálu i vzdálenosti od plátna. Obecně ale platí, že střední část sálu poskytuje nejvyváženější zážitek. Když se například na projekce v sále IMAX vydává redakce MovieZone, většinou volí od šesté řady a výše. Žádného sebevraha, jenž by dobrovolně lezl do prvních řad, v redakci naštěstí nemáme. Přesto je možné na projekcích zaregistrovat novináře, kteří do prvních řad chodí a to dokonce opakovaně. Na poměrně napěchované novinářské projekci posledního Nolanova filmu to možná nebylo zase tak překvapivé, tito lidé ovšem často usednou do jedné z prvních řad i na méně plné projekci. Takže ano, existují lidé, jimž první řady v sálech IMAX vyhovují. Nebo si to alespoň myslí. 

Měl by IMAX rozlišovat ceny podle sedaček?

Jenže co dělat, když na vás nejlepší místa nezbudou? Jedním z možných řešení by mohla být změna cenové politiky. Kina dnes běžně prodávají vstupenky podle atraktivity konkrétního místa v divadlech, koncertních sálech nebo například při sportovních událostech. Nejlepší výhled stojí více, horší místa jsou naopak levnější.

Podobný systém by mohl fungovat také u IMAXu. Střední část sálu, která většině diváků nabízí nejvyváženější pohled na plátno, by mohla zůstat prémiovou volbou. První a případně další přední řady by naopak mohly být dostupnější alternativou pro diváky, kterým blízkost k plátnu nevadí. Takový přístup by mohl mít několik výhod. Diváci by přesněji věděli, za jaký typ zážitku platí, a zároveň by se snížilo riziko nespokojenosti těch, kteří si zakoupí drahou IMAX vstupenku a až během projekce zjistí, že jejich místo jim nevyhovuje.

Proč se to pravděpodobně nezmění?

Z pohledu kin však není situace tak jednoduchá. Každé sedadlo představuje potenciální zdroj příjmů a provozovatelé se přirozeně snaží maximalizovat hodnotu celého sálu. Pokud je divák ochoten zaplatit stejnou cenu za první řadu, není pro kino ekonomicky výhodné ji automaticky zlevňovat. Navíc část návštěvníků preferuje právě přední řady. Někteří diváci chtějí maximální velikost obrazu a intenzivnější pocit ponoření, i když to znamená menší pohodlí. Pro ně nemusí být první řada horší variantou, ale naopak specifickým typem zážitku.

Dalším argumentem je, že hodnota IMAXu nespočívá pouze v konkrétním místě. Divák stále dostává větší plátno, kvalitnější zvuk a technologicky pokročilejší projekci než v běžném sále. Provozovatelé tak mohou argumentovat tím, že celková hodnota formátu zůstává zachována. CEO IMAXu Richard Gelfond se do něčeho takového navíc taky nehrne. Představa rozdílné ceny lístků se mu nelíbí a nechce určovat, které sedadlo je lepší než jiné. A nedovede si představit, jak v půlce projekce půjde někdo vyhazovat návštěvníka z jeho místa s tím, že tam nemá sedět, protože si koupil levnější lístek.  

Budoucnost prémiového kina není jen o technice

Debata o cenách IMAX vstupenek ukazuje širší problém současného prémiového kina. Pozornost se často soustředí na technologie — lepší projektory, větší plátna, kvalitnější zvuk nebo nové formáty natáčení. Méně často se ale řeší samotný divácký komfort.

Pokud má být IMAX skutečně prémiovým filmovým zážitkem, není důležitá pouze technologie za plátnem, ale také podmínky, za jakých divák film sleduje. Stejně jako u jiných prémiových služeb totiž neplatí, že všechny pozice automaticky nabízejí stejnou hodnotu.

Rozdělení cen podle kvality míst by proto nemuselo být známkou toho, že jistá místa v IMAXu jsou „špatná“. Mohlo by naopak představovat férovější způso, jak ocenit rozdílnou kvalitu jednotlivých pozic a umožnit více divákům najít variantu, která odpovídá jejich očekávání. 

IMAX vždy prodával především výjimečný zážitek. Pokud však cena vstupenek stále roste, možná by se budoucnost prémiového kina neměla soustředit pouze na to, jak velké je plátno a jak dokonalá je projekce, ale také na to, odkud se na něj divák dívá.

Podobná debata se pravděpodobně vrátí už v prosinci, kdy do kin dorazí Duna: Část třetí. Stejně jako Odyssea má nabídnout omezené IMAX 70mm projekce a třítýdenní exkluzivní okno. Pražský IMAX na Floře bude opět patřit mezi několik málo míst, kde půjde Dunu III vidět v tomto formátu. Pokud se zopakuje situace z Nolanova filmu, mohou se fanoušci znovu vydávat za nejlepším možným zážitkem — a ti, kteří dorazí později, budou opět řešit otázku, zda první řada odpovídá stejné ceně jako ideální místa v sále.