Jeden z nejslavnějších superhrdinů hlásí návrat. Ve Spider-Man: Zbrusu nový den si Tom Holland dává už svou čtvrtou sólovku a čeká ho souboj s mutací jeho vlastního těla, střet se spoustou záporáků, boj se samotou a faktem, že jeho kamarádi na něj zapomněli, i nová hrozba, na jakou možná není úplně připravený. Jona Wattse vystřídal za kamerou režisér Shang-Chiho Destin Daniel Cretton a my vám teď řekneme, jestli odvedl dobrou práci a jak se mu povedlo na trilogii spider-manovských filmů navázat. 

VIDEODOJMY najdete na HeroHero 

Jak to vidí do_od:
Dva filmy v jednom. První je logické pokračování trojky s Peterem, MJ a Nedem, které má k Raimiho klasické trilogii jednoznačně nejblíže z moderních Spider-Manů a dává odpůrcům prvních tří filmů s Hollandem konečně to, po čem tak dlouho žadonili – dospělého Petera, New York City, web swinging mezi mrakodrapy a tradiční komiksové dilema s dvojí identitou. Druhý je pak poměrně ambiciózní, ale překvapivě velmi dobře zvládnutý origin jisté postavy, který pokládá důležité základy pro budoucí podobu MCU, nicméně v kombinaci s tím prvním působí mírně off. A s odstupem si člověk říká, jestli spíš to jádro nemohlo být využito v samostatném filmu nebo nějaké budoucí (třeba již oznámené) marvelovce, kde by to dávalo trochu větší smysl a všichni zúčastnění měli trochu větší prostor.

Což o to, režisér Shang-Chiho se tady neskutečně vyřádil v akčních scénách a přišel s řadou opravdu bombastických výjevů a sekvencí, které Spideyho fanoušky musí zákonitě nadchnout, a jsem opravdu rád, že se tvůrci pokusili zůstat při zemi, vykašlali se na blbnutí s multiverzem a pokusili se doručit Spider-Mana, který zůstává věrný motivům z předchozích filmů. A byť mám jisté výtky k ději, ve finále to je pořád zábavná marvelovka a rozhodně jeden z těch lepších filmů po Endgame, někde na úrovni Thunderbolts. Musím to v kině vidět znova? Spíš ne. Musíte to v něm vidět aspoň jednou vy? Jo, myslím, že jo. 

Jak to vidí Rimsy:
Zbrusu nový Spidey se do zbrusu nového přístupu rozhodně nepouští. Dějově i tematicky navazuje na předchozí díl a snaží se Petera Parkera nechat zase o kousek (třeba tak o půl roku) mentálně dospět. Takže tu máme opět témata odpovědnosti za sebe i druhé, Spideyho tradičně urputnou snahu překonat vlastní možnosti a vypořádat se s tím, čím ve skutečnosti je. Vcelku systematicky a přehledně se toho dotýkají obě hlavní linky, v duchu klasického hollywoodského vyprávění nazírající klíčové téma ze vztahové i „profesní“ roviny. 

Jde o bezesporu velmi kontrolované dílo, dramaturgicky vysoustružené do zcela neurážejícího, ale tím pádem také neoriginálního tvaru, jenž před protagonistu staví mnohokrát viděné (a taky řešené) problémy. Téhle sázce na jistotu se vzhledem k tápání Marvelu v posledních letech nelze divit a zdá se, že defenzivní přístup k pravděpodobnému megahitu se vyplatí. Co už. 

Potěší pár matrixovských aluzí, naopak nezaujmou až příliš rutinní CGI efekty. Pár obstojných bitek, pár obstojných emočních momentů, nulový závazek vůči zbytku komiksového světa… a je to. V součtu jsem film tedy spíš odzíval, jelikož je opravdu těžké v něm hledat něco víc, než co je na první dobrou zač; ale zcela chápu, že po uspokojivých komiksových zážitcích hladoví fanoušci právě něco takového chtějí. 

Jak to vidí filmfanouch: 
Spider-Man: Zbrusu nový den je po konci Bez domova především příběhem o novém začátku Petera Parkera. Hollandův Spider-Man už není nadšený středoškolák, který teprve objevuje své místo mezi hrdiny, ale člověk, který přišel téměř o všechno a musí se znovu naučit žít s následky svých rozhodnutí. Právě v tom film nejvíce funguje – nezapomíná na minulost, ale zároveň se nebojí posunout postavu novým směrem. Scenáristé Chris McKenna a Erik Sommers pokračují v tom, co na Hollandově verzi Spider-Mana fungovalo nejlépe, tedy v kombinaci hrdinských schopností a obyčejných lidských problémů.

Destin Daniel Cretton pak do série přináší vlastní energii. Zbrusu nový den působí v rámci Spider-Manovy filmové historie svěže, přičemž největší posun je patrný v akčních scénách, které čerpají inspiraci i z populární videoherní série. Přesto film nezapomíná na to nejdůležitější – samotného Petera Parkera. I přes přítomnost známých postav jako Punisher nebo Hulk se nesnaží být pouze přehlídkou fanouškovských odkazů a dokáže stát na vlastních nohách. Spider-Man: Zbrusu nový den tak připomíná, proč je tato postava už více než šedesát let jedním z nejpopulárnějších komiksových hrdinů vůbec. Nejde pouze o schopnosti, souboje nebo propojený vesmír, ale především o odpovědnost, lidskost a schopnost vstát i po těch nejtěžších pádech. Hollandův Spider-Man má před sebou stále velkou budoucnost a pokud bude Marvel k této postavě přistupovat s podobnou péčí jako tentokrát, může být jeho další cesta ještě velmi zajímavá. 

Jak to vidí Mr. Hlad: 
Ta delší pauza Spider-Manovi prospěla, protože až v kině mi vlastně došlo, že mi docela chyběl. Destin Daniel Cretton se ukázal být víc než vhodnou náhradou za Jona Wattse a vizuálně navazuje na jeho styl, při tom se však nebojí použít svoje nápady. Což je vidět hlavně v akci, kdy se Cretton nebojí inspirovat se přímo v komiksech, nebo ve videoherní sérii, honička s tankem vypadá, jako kdyby ji někdo vystřihl z herního Spider-Mana. Pořád je to ale hlavně film o postavách a víc než o Spider-Manovi spíš o Peteru Parkerovi. 

Je fajn, že hrdina je starší a dospělejší a Holland zvládá bez problémů prodat momenty, kdy se snaží publikum přesvědčit, že je vnitřně dost na kaši kvůli tomu, co se stalo ve trojce. A že boj se samotou je pro něj těžší než bitky se záporáky. Takže i v těch umírněnějších scénách se na to dobře kouká Zbrusu nový den baví. Jedinou zásadnější výtku bych nakonec měl snad jen k tomu, že tvůrci měli možná až příliš velké ambice, rozjedou hned několik zajímavých podzápletek a dějových linek a ne u všech se jim povede dotáhnout je tak, jak by si zasloužily. Ale celkově jde o necelé dvě a půl hodiny poctivé komiksové zábavy, která potvrzuje, že Sony ví, co u jejich Spider-Mana funguje a přitom se nebojí posouvat ho opatrně vždycky o kousek dál. 

Jak to vidí KarelR:
Přistupoval jsem k novému Spider-Manovi dost opatrně, jelikož nejsem velkým fanouškem předchozí trilogie… a možná proto jsem tak nadšený. Destin Daniel Cretton dokázal to, co vytrvale nešlo Jonu Wattsovi – konečně skloubil Spideyho civilní a superhrdinskou linku. Obě poloviny jeho světa jsou tu bravurně provázané (a ještě se sem šikovně začlenili Hulk s Punisherem), takže není problém se naplno ponořit do příběhu.

Marvel moudře zvolil přízemní dobrodružství, které hodně řeší dopady osamělosti, ale zároveň se nebojí poctivých akčních scén. Zbrusu nový den v nich hodně připomíná herního Spider-Mana z roku 2018 a hezky tu ožívá i samotný New York. Ve finále tak dostáváme slíbený plnotučný blockbuster, v němž jsem se s Hollandovým Spideym poprvé sžil a zajímá mě, co se s ním bude dít dál. Hlavně ať se nikam nespěchá, pětiletá pauza téhle sérii nesmírně prospěla.

Recenzi čekejte velmi brzy a už teď si na našem Herohero můžete pustit videodojmy