---  

Nejen akcie Disneyho, v důsledku nepovedené premiéry hrané Moany/Vaiany, letěly ke dnu volným pádem. Lišácky jsem si počkal na konec týdne, abych chytil účetní závěrku Netflixu (jestli stále držíte i jeho akcie, pravděpodobně si dneska raději uděláte kávu doma, abyste ušetřili), ale čím dál tím víc se kloním k rozpůlení newsletteru na úterní a páteční edici, protože jsme stihli inkasovat ne jednu, ne dvě, ale tři žaloby Paramountu. I jeho akcie šly k pánu, což je tedy paradoxně dolů a nikoliv do nebíčka.

 

 

 

A když už mluvíme o akciích, tak zatímco David Zaslav na tajňačku prodal kus své WBD opce za 60 milionů dolarů, Larry Ellison pro změnu během čtyřiadvaceti hodin přišel o 60 miliard dolarů v hodnotě Oraclu. Trochu mi to připomíná scénu z Dumb Money, kde Seth Rogen netečně odpovídá manželce u večeře, že ten den vydělal miliardu, ale zároveň o dvě další přišel. Uvidíme, zda bude v případě Paramountu platit, že kdo chce víc, nemá nic.

 

O slavném případu United States v. Paramount Pictures, Inc. se píše v každé hollywoodské čítance a i já jsem ho mnohokrát zmiňoval. Je jedním z důvodů, proč studia nevlastní kinodistribuci, jakkoliv už pár let neplatí a např. Sony díky němu může kupovat maličké sítě prémiových kin jako Alamo Drafthouse nebo nedávno Cosm. Teď Paramount zažalovalo dvanáct státních návladních a pro jistotu i cech scenáristů WGA. Není to ani zdaleka taková událost jako ta historická z roku 1948. Dokonce nemá ani takovou oporu v zákonech, takže až ji bude za pár hodin soudce projednávat v urychleném řízení, lze napůl očekávat, že vyleje vaničku i s novorozencem.

 

Dvanáct států argumentuje, že merger Paramountu s Warnery překročí v několika metrikách třicetiprocentní antitrustovou hranici. Koncentruje moc do jedněch rukou, což povede k menšímu množství distribuovaných filmů (navzdory slibům), redukci pracovních míst, horší cenové politice a v oblasti blockbusterů, zpravodajství a lineární TV taktéž k bezmála monopolnímu postavení.

 

Potíž je v tom, že jde o kritiku, která zaznívá dlouhodobě a často je z kategorie obav. Žalovaná strana ji může snadno rozptýlit sliby a zárukami, jež však historicky vždy skončily kompromisem (Disney a Fox) nebo rovnou nulovým výsledkem (několik minulých akvizic Warnerů). To ovšem soud nesoudí, takže Paramountu možná bude stačit hrát si na utlačovaného a vsadit na streamovací kartu. Tam totiž ani merger HBO Max a Paramount+ nepřinese zásadní postavení na trhu. Tam, kde bude mít výsledná megaspolečnost převahu, se počítá do budoucna s minoritní rolí na trhu (lineární TV). Zbývají jen kina, kde ale Paramount slibuje zachování brandu a odpovídající navýšení distribuce, aby vše zůstalo “při starém”.

Paramount, resp. Skydance zmínil, že tohle už je regulérní válka, takže použije všechny dostupné prostředky k obraně. Jeden soud mezitím shodil ze stolu dubnovou žalobu několika kabelovek, které chtěly okamžitou stopku mergeru z důvodů ohrožení trhu. Soud neshledal závěry žaloby jako oprávněnou obavu a uvedl, že případ nesplňuje potřebné standardy. Obávám se, že podobných argumentací ještě pár uslyšíme. Rozhodně nejsem na straně Ellisonových, ani nevnímám všechny ty žaloby jako mediální divadélko, ale historie megamergerů ukazuje, že musíte mít zatraceně dobré střelivo. A tady se bohužel často pálí slepými. Další žaloba míří na to, že Paramount dal úplatek Trumpovi a má s ním nekalé vztahy, které vedou k nestandardním výhodám. Hodně štěstí s touhle cestičkou v aktuálním politickém klimatu.

Na druhou stranu to Paramountu minimálně zavaří, protože Ellison chtěl mít hotovo do 30. září, přičemž velkomožně akcionářům Warnerů slíbil tzv. ticking fee. Za každé čtvrtletí, kdy se merger opozdí, přihodí za každou akcii čtvrťák. Kolik tahle “pokuta” představuje? Cca 650 milionů dolarů. Tak doufejme, že akcie Oraclu zase poletí nahoru. Jinak z toho může být ještě velké mrzení. Bohužel asi ne tak velké, aby to Larryho a Davida od nákupů definitivně odradilo.

Tomáš Vyskočil o tom psal už předminulý týden (mít vlastní tracking jako FlixPatrol se vyplatí!), takže je bez překvapení, co potvrzují výsledky netflixáckého data dumpu. Sledovanost drží nad vodou nikoliv přeplacené originální filmy a seriály, nýbrž importovaní youtubeři! Ano, Ms. Rachel a Mark Rober fascinují miliony dětí. I já jsem o nich slyšel, zvlášť tedy o Roberovi, podle něhož můj syn zkouší dělat experimenty, při nichž se obávám se o své obočí. Králem je ovšem hardcore youtuberská rodinná trachtace Salish & Jordan Matter, kde šedesátiletý fotograf se svou dospívající dcerkou dělají různé challenge. Náhledovky s klasickými youtube ksichty, úkoly z kategorie “zkouším existovat 24 hodin jako moje matka v osmdesátých letech” a hodnocení v suterénu od diváků, kterým to nabídnul všemocný algoritmus a oni naivně a ze zvědavosti kliknuli.

 

 

Aby bylo jasno, neházím tady Matterovi, Ryan’s World a spoustu dalších dětských youtublbin do stejného koše jako solidní věci (zmíněná Ms. Rachel, Mark Rober). Jenže Netflix to dělá! Stejně tak do jednoho feedu sype filmy, seriály, youtube “hvězdy” a podcasty. Já chápu, že razí tu svou second screen teorii, že na jejich věci už nikdo nekouká, ale já opravdu nezapínám Netflix proto, abych ho jen poslouchal. Jakkoliv mají dnes podcasty videosložku (pro vstup na Netflix je to povinnost), tak opravdu nepotřebuju dvě hodiny koukat na mluvící hlavy. Chápu, že to zní pokrytecky od někoho, jehož hlava občas taky dvě hodiny bez přestávky mluví, ale raději by byla, kdybyste ji jenom poslouchali na Spotify. 

Což mě elegantním obloukem vede k tomu, že Netflix musí něco koupit. Po Q2 závěrce jeho akcie opět klesly. Vedení oznámilo, že data dump bude nově pouze jednou ročně, to abychom Netflix neplísnili za mizerná čísla sledovanosti. A že prý ještě uvidíme (a zjevně i uslyšíme). Nechce náhodou Ted Sarandos koupit Spotify? Pak bych konečně ušetřil na jednom předplatném a mohl bych ty podcasty poslouchat tam, kde mám ve zvyku? Obávám se, že by mu nevonělo, jak musí většinu zisků v desetníkách vyplácet zpátky tvůrcům. Nebo sledovat, jak mu A.I. plevelí katalogy.

 

Protože je Netflix zoufalý a při penězích (zatím), spekuluje se o jeho roli v každém potenciálním dealu. Třeba u Letterboxd, který prý půjde do aukce za cca 250 milionů dolarů. To je v přepočtu jedna Moana nebo Odyssey. Není divu, že zájem má Netflix, Sony, Paramount nebo Versant (NBCUniversal). Jenže dává smysl, aby podobnou databázi vlastnilo studio nebo mediální entita? Hrozí, že Letterboxd bude vytěžený jako marketingový nástroj nebo databáze desítek milionů hodnocení, preferencí a komunitních bublin. Roste tu ještě zájemce ze strany “fandů”, k nimž patří i několik bohatých investorů, kteří by nejraději nechali aktuální vedení a záměr, jinými slovy by do ničeho nevrtali a jen platili účty. Zní to jako příliš velká pohádka, ale jestli do toho chcete vidět víc, přečtěte si další z textů Tomáše Vyskočila, který má s rozvíjením takových projektů bohaté zkušenosti.

Lionsgate by hrozně moc chtěli. Po Michaelovi a před premiérou Hunger Games je cena studia na dlouholetém maximu, takže kolem krouží supi. Tedy alespoň mediální, protože zaručených zpráv o vhodném kupci v posledních týdnech skokově přibylo. Netflix by tím jistě získal, ale teď se mluví i o zájemcích z Evropy. Každý, kdo má devět tříd základky a umí velkou násobilku, by sice vytušil, že je lepší počkat, ale na druhou stranu je i aktuální hodnota, s přičteným pasivním/aktivním dluhem jen cca 8 miliard dolarů. To je v podstatě krádež za bílého dne, Tede!

 

Kdo má v Evropě zájem? Prý Canal+, Banijay a Mediawan. Ok, ok… Canal+ znáte, protože máte rádi fotbal, kvůli kterému si tuhle okrajovou streamovací platformu předplácíte, že? Nebo ne, takže vám musím vysvětlit, že jde o streamovací platformu, která díky deštníku Groupe Canal zahrnuje i nemalý katalog evropských a amerických filmů. Banijay je konglomerát stovek produkčních labelů s britskými a francouzskými penězi. Sídlí v Paříži, má pod sebou silné reality show IP a její strom jednotlivých společností v jednotlivých státech bych kreslil následujících pět let.

 

Nezdá se, že nákup Lionsgate by ji kamkoliv posunul, protože se v posledních letech Banijay soustředí spíš na skupování tematicky příbuzných společností v Evropě i obou Amerikách. A Mediawan? Francouzský konglomerát kupuje podíly a menší ryby, ale Lionsgate je pro něj příliš velká mršina. Vždyť se před lety pokoušel spolknout ITV, kterou letos koupil Sky za 2 miliardy. Představa, že by si Mediawan vyšlápnul na Lionsgate o dvojnásobné hodnotě (když odečtu dluh) je bláhová.

 

 

Co z toho plyne? Že je to hlavně Lionsgate, kdo se snaží rozdmýchat vášně a přivést ke stolu potenciální váhající kupce. FOMO však nevznikne jen z několika průhledných palcových titulků a faktu, že zaúkolujete mezinárodní banku, abyste případně měli kde parkovat peněžní kauce. Lionsgate nelze vyčítat snahu o hledání vhodného nápadníka, ten ale zjevně ještě ani nezačal vybírat prstýnek.

Inu, do IMAXu na 70mm z filmového pásu. Pokud se tam tedy dostanete. IMAX chytře přidal noční projekce, ale i ty se rychle naplní, takže tahle “královská” verze je nemilosrdně vyprodaná. Co vám zbývá dalšího? Film existuje v přehršli formátů - IMAX 70MM (1.43:1), IMAX (1.90:1), analogové sedmdesátce (2.20:1) a pětatřicítce (2.39:1) a prémiových digitálních formátech jako Dolby Vision (2.39:1). U nás kromě té sedmdesátky můžete ve vybraných sálech chytit i analogovou pětatřicítku, nebo se spokojit se 4K digitálem a Atmosem. Třeba na Chodově můžete zkusit i 4DX, laserové Barco apod., ale to už je takové to pozlátko navrch. Kdo se chce naopak trápit, může navštívit projekce s dabingem. 3D naštěstí není, takže máme o starost méně.

 

Asi to šlo shrnout v jedné větě. Pokud se nedostanete do IMAXu, berte největší možné plátno, nejlepší zvuk a kino, kterému na prezentaci záleží. Při té tříhodinové stopáži možná vezměte do úvahu i pohodlné sedačky a vzdálenost záchodů od kinosálu (humor).

Během účetní závěrky Netflixu se přiznalo, že A.I. ušetřila práci a peníze na třech stovkách již dokončených produkcí. Andy Serkis se taktéž prořekl, že umělá inteligence pomáhá s novým Pánem prstenů. Pokud jste příznivci rukodělnosti, raději vyhlížejte v závěrečných titulcích nějakou tu obdobu loga A.I. free. Obávám se však, že budete čím dál tím častěji vyhlížet marně.

 

Paramount se zlobí, že ho Hollywood nemá rád. Co takoví uražení lidé dělají? Seberou si svůj míč a odejdou hrát jinam, jak se říká v jednom americkém idiomu. Larry Ellison by možná chtěl blíž Floridě, ke kamarádovi Donaldovi. Nemusel by platit daně, prodal by lukrativní pozemky Paramountu (na něčem se vydělávat musí, když ne na filmech) a mohl by chodit na golf. Jenže se ho snaží nalákat i další státy, např. Tennessee. Co na tom, že jste si doteď nebyli jistí, kolik N a S v tom slově je, kde se stát na mapě nachází, nebo jste netušili, že v něm můžete navštívit Dollywood jako jednu z hlavních atrakcí. Teď by tam mohl být Hollywood, poháněný obřími datacentry, která budou sálat tak mocně, že se kolem nich postaví nejen soláry, ale i solária. Přijďte se ohřát a opálit do oranžova. Za poloviční cenu a ještě přispějete na výrobu třetího Top Gunu. To se vyplatí!