Je to tu. Už jen počtem komentářů v diskuzích či viditelnosti bijáků v médiích je jasné, že Odyssea od Chrisophera Nolana je pravděpodobně nejvyhlíženějším snímkem nejen léta, ale i celého roku. Britský autor je automaticky spojován se superlativy i blyštivými přídomky a to, že si jako nadcházející projekt zvolil adaptaci antického eposu Odysseia, vyvolalo takřka univerzální vlnu nadšení. Vidět velkolepou dobrodružnou fantasy výpravu v podání revolucionářského tvůrce, jehož počiny jsou i širokou veřejností vždy vyhlíženy, jsme chtěli všichni. A máme to za sebou. Nolan bývá opěvován, na mnohých jeho dílech však někteří vidí i spoustu kazů. Nejinak tomu bude i tentokrát.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Asi jsem čekal o dost jiný film, a nejspíš i proto mi chvíli trvalo, než jsem se na Odysseu naladil tak, jak asi Nolan chtěl. Pokud bychom měli jeho novinku nacpat mermomocí do nějakého žánru, tak ano, bylo by to fantasy dobrodružné drama, protože dorazí Kyklop a pár dalších monster. A proplouvání rozbouřeným Středozemním mořem asi nebyla úplná sranda. Rozhodně ale nejde o klasickou hrdinskou podívanou ve stylu Troje, Nolan se i v těch nejvýpravnějších scénách drží při zemi a v rámci možností je pojímá realisticky. A pak se začne pomalu ukazovat, že mu ve skutečnosti o tu epiku tak, jak ji asi vnímáme my, úplně nejde. Navzdory faktu, že tu jsou vidět prachy, pobíhají tu armády, triky vypadají skvěle a kamera i hudba jsou úžasné, Odyssea je o něčem jiném. 

Jde o možná nejintimnější Nolanův film, který za slupkou putování po Řecku plném příšer a bohů vypráví o mnohem obyčejnějších věcech. O hrdinství a především o jeho odvrácené straně. O tom, že za každou legendou se může skrývat příběh zlomených lidí neschopných vyrovnat se s tím, za co je všichni oslavují Nečekal jsem zkrátka, že Odyssea bude v jádru protiválečný film odsuzující nejnižší agresivní pudy lidstva. Nolan se navíc nebojí dělat i další věci, na jaké u něj nejsme zvyklí. Třeba nakouknout do subžánru body hororu nebo tlačit některé herce do až teatrálních výkonů. Takže pokud čekáte něco jako lepší verzi Souboje Titánů, tak bacha. Odyssea je hodně autorské převyprávění slavného příběhu. A jako takové nemusí být zdaleka pro každého. Sám budu ještě chvíli přemýšlet, jak moc mi tohle režisérovo uchopení sedlo.

Jak to vidí KarelR:

Pohádka pro děti odvyprávěná v pohlcujícím stylu Temný rytíř povstal. Zatímco Anne Hathaway opět čeká, zda se chytrý a odvážný spasitel vrátí domů, Christopher Nolan se nadšeně noří do světa antických pověstí. Jeho kolosální drama je plné odboček, u kterých si člověk vzpomene na filmy od Harryhausena, zároveň však umí spolehlivě dolovat napětí a emoce. Odysseus je tu skutečně mýtickou postavou, která se pere s nebezpečným mořem i tichými démony, a jeho pouť strhne víceméně od první minuty.

Hrozně jsem cenil, že je za mnoha scénami cítit otáčení stránek dobrodružného románu s atmosférickými ilustracemi. Nolan se tu vyloženě vrací k těm nejoprýskanějším vyprávěcím postupům, hází je ale na plátno s takovou radostí (a v tak oslnivém podání), že tomu nejde nepodlehnout. Tedy minimálně já jsem se celou dobu náramně bavil. Radši nechci vědět, co na ty archaické tři hodiny řekne internet.

Jak to vidí Rimsy:

V Odyseově příběhu se tradičně mísí dvě roviny – ta epická, spektakulární a prvoplánově zábavná, v nichž důvtipný i svalnatý hrdina překonává nepředstavitelné překážky, jež mu zákeřní bohové házejí pod nohy; a pak také rovina tragická, existenciální, pojednávající o údělu muže, jehož sžírají výčitky svědomí a pochyby o míře zodpovědnosti za životy svých bližních. Předloňské drama The Return s Ralphem Fiennesem se zaměřilo jen na tu druhou rovinu a v předání trudné zkušenosti rozervaného heroje uspělo. Zato Christopher Nolan se pokusil obě sféry skloubit a ačkoli je výsledek bezesporu působivý, k filmové dokonalosti má docela daleko.

Z hlediska psychologie postavy i mytologického podhoubí je jeho Odyseus poněkud podvyživený, podchlazený a neprobarvený na to, abychom se na jeho, ehm, odyseu mohli emočně doopravdy naplnit. A dobrodružné atrakce, na něž se většina publika bude těšit především, jsou sice uspokojivé, ale neřekl bych, že by jejich zpracování bylo kdovíjak ohromující. Naopak se zdá, že některými epizodami proběhneme až příliš rychle, a tak není čas si plně vychutnat, jakým nebezpečím Odyseus a jeho posádka zrovna čelí (a jak by se k němu měli postavit).

Tyto stížnosti však vycházejí hlavně z toho, že na Nolana kladu ty nejvyšší filmařské nároky a chci, aby silnou látku nepřevyprávěl pouze uspokojivě, nýbrž aby ji obohatil o palčivé morální otázky za využití pokrokového kinematografického řemesla. A toho jsem se úplně nedočkal. Pokud si ale „vystačíte“ s dobře zpracovaným dobrodružstvím, které i na ploše tří hodin svižně odsýpá a v sympatickém poměru kombinuje napětí z akce s dramatem o pochybujícím hrdinovi, budete nejspíše spokojeni.

Jak to vidí Jokolo:

V kontextu běžné filmové tvorby jde o skvělé dílo, které se může pyšnit hned několika povedenými, skvostnými i převratnými prvky. V kontextu Nolanovy tvorby však jde o… typického Nolana? Dopředu podotýkám, že některé jeho filmy mě nechaly poměrně chladným, jmenovitě Oppenheimer či Počátek mě po emocionální stránce zcela minuly. Do určité míry to lze říci i o adaptaci Homérovy básně a výtky směrem k emoční sterilitě na úkor filmařské preciznosti pravděpodobně budou hlasitě slyšet i tentokrát. A oprávněně.

Nolan si ovšem vydobyl takovou pověst, že mistrovské ovládání režijního řemesla u něj již považujeme za samozřejmé, přičemž to potvrzuje i v této sandálovce. Sázka na praktické efekty, kamera Hoyte van Hoytemy, střih, nelineární vvprávění i pružná práce s perspektivami - vše na prvotřídní úrovni, čímž se z Odyssey takřka automaticky stává velkolepý film, jenž by vaší pozornosti neměl ujít.

Mnozí z nás si k eposu vybudovali vztah díky dobrodružstvím, jež Odysseus na své pouti zažívá. Kyklop, zákeřná Kirké či sirény v každém čtenářovi budí zaujetí, vášeň či strach. Filmovým jazykem však Nolan dovede skrze tato setkání prodat jen málo těchto emocí. Slavný hrdina jimi prochází bez jakési hloubky a budování oblouku se u něj po většinu stopáže nedostavuje. Matt Damon předvádí adekvátní výkon, podobně jako všichni zúčastnění (zkazky o dechberoucích výkonech však byly zase jednou přehnané), ovšem většinu času se jeho ústřední charakter zdá lehce oploštělý, čímž se všechny zmíněné epizodky stávají spíše odškrtnutou položkou v seznamu než posunem hrdiny. Slavná setkání tak působí spíš jen jako výplň, neb hrdinu většinu času nikam neposouvají.

Se závěrem se ovšem snímek mohutně zvedá k pádnému pojednání o vině a zodpovědnosti jednotlivce. Nolan navíc umně pracuje s narativem antických bájí, své hrdiny tak nechává soupeřit s osudem a rozjímat nad božskou prozřetelností, a právě v těchto pasážích je snímek burácivý i emotivní. Film navíc poctivě látku aktualizuje a prstem míří na pudy člověka, chamtivost či zlobu, paralel se současným děním ve světě je tak celá řada. Tklivá témata jsou však udusána rozplizlým závěrem, v němž se opět prokazuje, že Nolan si s fyzickou akcí tělo na tělo moc nerozumí. Celkový dojem tak zůstává podivně rozklížený a už teď vím, že mé pocity z díla se postupem času budou ještě vyvíjet. Ale nejspíš tuším, jakým směrem. 

Jak to vidí do_Od:

Nesnažte se to chápat, musíte to cítit. Odyssea je film o zániku civilizace, hodnot i věku hrdinů a to vše prostřednictvím jediného muže, z čehož jsme se měli mimochodem my všichni dávno poučit, ale protože nám k tomu nestačily všechny ty stovky let, je Nolanovo velkolepé, poutavé a stejnou mírou intimní varování stejně tak aktuální a úderné jako v případě atomového Oppenheimera. Jeho smysl pro nelineární vyprávění pak ani v tomhle případě neselhal, protože Odysseovu pouť nabíjí emocemi na každém kroku, ať už se to týká vzpomínek na rodinu, otázky odpovědnosti za vlastní muže nebo touze se pomstít. To všechno se tu tak ladně prolíná a buduje, až to v poslední hodině vyvrcholí v naprosto strhující vypravěčský uragán, kde stačí fakt málo a budete lapat po dechu a zadržovat vodopády slz.

Je to právě v tom poselství, resp. práci s předlohou a jejími charaktery velkých řeckých hrdinů i jejich osudy, kde je Nolan nejvíc doma (a taky nejvíc dává vzpomenout třeba právě Temného rytíře), takže to zároveň je i tak trochu kulminace celé jeho filmografie a všeho, co se za svou kariéru naučil. Kde ale naopak Odyssea možná někoho překvapí, jsou samotné eskapády a všechna ta slavná dobrodružství, která známe ze starších adaptací, protože na rozdíl od nich v tomhle filmu nejsou totiž tím hlavním, ale fungují spíše jako supportní epizody pro lepší pochopení motivací ústřední postavy. A tím nemyslím jen to, že v nich člověk uzří Odysseův intelekt, ale doslova skrz ně Nolan otevírá jeho srdce, což je prostě klíčové pro celý ten zbytek. Jo, Damon je tu fakt fenomenální a těžko byste hledali lepšího herce pro tuhle roli, ale stejně tak nepřekvapivě fungují i veškeré zbylé aspekty toho filmu. Překvapí to nikoho, ale Nolan prostě natočil další řemeslný skvost, který má sice daleko k nějaké epické akční sandálovce typu Souboj titánů, o to blíž má ale k nám samotným. Někdo to asi odmítne, mě osobně to naprosto zbouralo a už teď se nemůžu dočkat, až to v tom IMAXu uvidím podruhé.

Jak to vidí filmfanouch:

Christopher Nolan se u Odysseje nepokouší pouze převyprávět jeden z nejslavnějších příběhů světové literatury, ale hledá důvod, proč tento příběh přežívá už téměř tři tisíce let. Výsledkem je ambiciózní antický epos, který kombinuje velkolepé měřítko s překvapivě komorním a osobním vyprávěním. Nolan zůstává věrný základním motivům Homérova díla – cestě domů, střetu člověka s osudem, věrnosti rodině, pokušení i sebepoznání –, zároveň si ovšem příběh upravuje k obrazu svému. Místo pouhé přehlídky mytologických bytostí a velkých bitev vzniká především příběh o válečném veteránovi hledajícím cestu zpět nejen ke své rodině, ale i k sobě samotnému. Díky nelineárnímu vyprávění a paralelní perspektivě Odyssea a jeho syna Télemacha získává známý příběh další emocionální vrstvu.

Odyssea zároveň potvrzuje, proč Nolan stále patří mezi nejvýraznější filmaře současnosti. Obrovská výprava, natáčení na IMAX kamery, důraz na praktické efekty a precizní řemeslné zpracování dokazují, že ani po Oppenheimerovi neztratil ambice posouvat hranice velkého studiového filmu. Výraznou oporou je tradičně sehraný tvůrčí tým v čele s Hoytem van Hoytemou a Ludwigem Göranssonem, stejně jako obsazení, v němž prakticky každý herec dokáže využít svůj prostor. Nolanova Odyssea možná nebude filmem pro diváky očekávající doslovnou adaptaci Homérova eposu, nabízí však něco jiného – moderní interpretaci starého příběhu, která ukazuje, že i tisíce let stará mytologie může stále působit aktuálně, pokud se k ní přistoupí s respektem i vlastní vizí.

Jak to vidí hroubek: 

Christopher Nolan to znovu dokázal a natočil velmi kvalitní film. Opravdu mě moc těší, že se nepotvrdili různé zvěsti a drby, a film je přesně takový jaký jsem si vysnil. Antické dobrodružství, které jakoby vypadlo ze Starých řeckých bájí a pověstí. Jen v Nolanově realističtějším pojetí. Velkolepé dobrodružství, kde je vidět každý utracený dolar. A díky precizní režii a výborné technické stránce vypadá úchvatně. Skoro každý záběr je pastva pro oči a uši - kamera a hudba jsou úžasné. Film byl natočený na 70mm pás a IMAX to dokáže naplno prodat. Osobně se mi hodně líbilo, jak Nolan pojal samotné vyprávění a jak si hraje s žánry. Krom klasického dobrodružství se dostaví silné dramatické momenty či hororově laděné scény. Velký důraz se klade na symbol hrdinství a vyrovnávání se s hrůzou války.

Co se týče hereckých výkonů, tak zde všichni odvedli moc dobrou práci. Někdo má více prostoru, a někdo jen cameo, ale jsou skvělí. Matt Damon je jako Odysseus lepší než čekáte, a takový Robert Pattinson je úžasně slizký. Čistě za sebe bych si přál, aby se trochu lépe pracovalo s mystickými prvky. Není jich tu málo, ale jsou pojaté typicky nolanovsky. Což znamená co nejvíce realisticky a chladně. Zde by mi vůbec nevadilo, kdyby se Nolan více urval ze řetězu. Můj asi největší problém tkví v délce. Ty tři hodiny jsou dost a někdy kolem půlky tomu lehce spadne řetěz. Kdyby měl film o půl hodiny méně a o trochu údernější tempo, tak by za mě gradoval lépe. Za pár dnů to uvidím znovu a jsem zvědavý, jak to na podruhé budu vnímat. Odyssea se povedla a rozhodně jde o jeden z nejlepších filmů roku a nejvíce epickou podívanou léta. Běžte všichni do kina. 

Recenzi čekejte velmi brzy