Režisér Šimon Holý se vždy vyznačoval progresivním přístupem k tvorbě filmů. Jeho Zrcadla ve tmě jsme si v redakci dost oblíbili, vztahovka A pak přišla láska... si sice naše srdce tolik nezískala, ovšem podobně jako Hello, Welcome se vyznačovala autentickými dialogy, které ukazovaly, že režisér, scenárista a skladatel v jedné osobě má velký cit pro vystihnutí drobných i větších vztahových peripetií. Letos se mladý autor poprvé dostal do Hlavní soutěže v Karlových Varech s filmem Chica Checa, kde se opět zaměřuje na velmi osobní téma. Snímek, v němž se objevují Pavla Tomicová a Jan Cina, pak patří k jeho nejambicióznějším, a díky zahraniční koprodukci i nejrozmáchlejším počinům. Diváci dle diváckého hlasování rovněž tleskají. Co říkáme my?

Jak to vidí Rimsy:

Co se týče divácké vstřícnosti a řemeslné zručnosti jde o dosud nejvyspělejší film Šimona Holého. Snaha dělat chytrý, progresivistický mainstream je rozhodně sympatická a obalení univerzálně pochopitelného, procítěně zpracovaného příběhu queer motivy není špatný nápad. Samotného dragu je sice poskrovnu, ale funguje, stejně tak i několik emocemi nabitých momentů působí skutečně dojemně.

Je však škoda, že samotný příběh je velmi předvídatelný a ke konci divák spíše odškrtává povinné scenáristické body, než aby napjatě očekával rozuzlení. Rovněž herecké výkony, na nichž film stojí, působí v některých momentech překvapivě toporně a deklamativně.

Jak to vidí Jokolo:

Šimon Holý mě kdysi Zrcadly ve tmě namlsal na progresivní přístup k filmařině, skrze který se mu povedlo pěkně poodhalovat drobné vztahové nuance. U Hello, Welcome to bylo rovněž patrné, přesto mi připadalo, že se šikovný autor spokojil s málem. A u Chica Checa je tento dojem ještě silnější. Rodinné drama o vesnické mamince a jejím synovi, jenž se živí jako drag queen, je totiž v jádru zejména feel good vztahovkou, které však chybí jakýkoliv náročný či vyzývavý konflikt. Sám Holý před filmem uvedl, že chtěl svým titulem poukázat na rodinné vztahy, že chtěl filmem pohladit. A hladivé i příjemné to je. Otázkou je, jestli to není trošku málo.

Režisér se opět chopil scenáristické i skladatelské role, i skrze queer tematiku je tak znát, že Chica Checa je jeho velmi osobitým dílem. V mnohých dialozích se pak objevuje silná empatie vůči postavám a dílo zavání ostrostí i výstižností, jakou měla například zmíněná Zrcadla ve tmě. Některé potenciálně silné scény, jako Cinův coming out, se však nepochopitelně opírají až o přílišná klišé a postupem času se z filmu stává opravdu "jen" lehkonohá konverzačka se skvělou Tomicovou a výtečným Cinou, která kromě příjemné podívané nic moc navíc nepřináší. Silné emoce se občas objeví, travesti show skvěle zpracované, ale film z hlavy kvůli sázce na jistotu vyšumí až příliš rychle.

Jak to vidí Spooner: 

Podle dosavadních výsledků divácké ceny má Chica Checa nakročeno k tomu stát se jedním z diváckých miláčků letošního karlovarského festivalu. A dá se celkem pochopit proč. Šimon Holý odbočil od svých artových a intimních dramat k diváčtější a líbivější podívané, což ale v tomto případě rozhodně neberte jako zápor. Chica Checa disponuje správnou porcí humoru i dojímavých momentů, zároveň se však Holý nevzdal svého typického pomalého tempa, civilnosti a intimnější práce s ústředními postavami. 

Výsledkem je milá a láskyplná podívaná, která sice jede až moc podle žánrové učebnice a místy příliš sklouzává k vesnickým stereotypům, zároveň však skvěle pracuje se vztahem ústřední dvojice a queer tematikou. Holý se navíc může spolehnout na parádně sehranou dvojici Pavla Tomicová a Jan Cina, kteří mají mezi sebou naprosto přirozenou chemii. Ve výsledku je tak Chica Checa absolutně nepřekvapivou, ale přesto žánrově příjemnou dramedy, kterých je v českém rybníčku pomálu.