Nejen herci a herečkami je Hollywood živ. Proto je velmi dobře, že karlovarský filmový festival, který každý rok předává prestižní ocenění za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, obrací svůj pohled nejen na herecké matadory, ale i na další řemesla, bez nichž by filmy nemohly vznikat. Svůj Křišťálový glóbus tak letos dostane i naprostá legenda Robert Richardson, jehož pohledem jsme mohli vidět takové klenoty jako Casino, Tenkrát v Hollywoodu nebo Četa. Samotný příběh vzniku filmu je poměrně fascinující, neb za ním stojí někdejší studentka kamery pražské FAMU Jana Hojdová, jež pátrala po kontaktu na Richardsona kvůli konzultaci své práce, aby jí kameramanská ikona odpověděla osobně. Z konzultací se postupně stalo přátelství a světlo světa tak mohl spatřit dokument Robert Richardson: Bílý ďábel, který momentálně vévodí diváckému hlasování festivalové přehlídky. Co na něj říkáme my?

Jak to vidí Cival:

Miluju dokumenty o slavných filmařích, a proto jsem byl trochu v rozpacích, že portrét po mém soudu největšího kameramana historie Roberta Richardsona (Casino, Narozen 4. července i JFK jsou prostě famózní) točí česká studentka FAMU. Ale obavy nebyly na místě, protože výsledek je vynikající. A právě díky tomu, že jej točila kameramanka a režisérka Jana Hojdová, jedinečný.

Film totiž přesahuje klasický pomník velkého filmaře, který fascinuje vrcholnými kolaboracemi se Scorsesem, Stonem a Tarantinem, když se noří do velmi temných a problematických osobních rovin. Jde skloubit genialita s rodinným životem? Jak se může rozeklané zázemí a nefungující rodičovská péče propsat do posedlosti prací a totální oddanosti výsledku? Je Richardson blázen, asociál, génius, nebo démon? A kolik Oscarů může vykompenzovat skony těch nejbližších? Bílý ďábel je skvostný dokument, který o oddanosti filmu a vrcholných uměleckých výkonech vypovídá hlouběji a nekompromisněji než drtivá většina podobných kousků. 

Jak to vidí Rimsy:

Jana Hojdová dala z desítek hodin archivních i nově pořízených materiálů dohromady bezesporu živoucí a zábavný dokumentární tvar, který by se skvěle vyjímal v nabídkách streamovacích služeb. Portrét špičkového kameramana je zpracován velmi důsledně a i na ploše více než sto minut dokáže udržet pozornost hlavně díky velké rozmanitosti používaných záběrů – sledujeme nejen hvězdné mluvící hlavy, úryvky z filmů a Richardsonovy rodinné archivy (které jsou díky jeho touze všechno natáčet skutečně bohaté a zároveň intimní), jak by se nabízelo, ale i záběry ze společně tráveného času, což bylo pro Hojdovou i Richardsona i vzhledem ke covidovým karanténám velmi specifické životní období.

V úvodu a závěru snímek přistoupí k atraktivním kolážím, což je v případě tak nabitého kameramanského kurikula velmi vděčné. Historky z natáčení filmů se pak střídají se sebezpytem ohledně partnerských i rodičovských selhání a také vzpomínáním na neutěšené dětství. V těchto ohledech nabízí Richardsonův život dostatek materiálu a filmařovy zpovědi mohou leckoho zasáhnout. V součtu tak jde o zjevně nadstandardní dokumentární práci, jež na mě nedolehla tak jako na některé kolegy, ale rozhodně ji uznávám.

Jak to vidí Spooner:

Bílý ďábel je bezpochyby obřím a komplexním dokumentárním dílem, v němž debutující režisérka Jana Hojdová výtečně skládá dohromady kariéru jednoho z největších hollywoodských kameramanů s jeho velmi otevřeným osobním portrétem, rozhovory s režijními ikonami i těžkými životními situacemi. Výtečně zde funguje kontrast mezi profesním géniem a člověkem, pro kterého byla rodina bohužel vždy až na druhém místě a na place byl neřízenou střelou. Tajemný Richardson je zde až nečekaně otevřený a dokáže nabídnout poutavou studii své kariéry i jedné komplikované osobnosti. I přesto mě však výsledek nezasáhl tolik, jak bych během sledování očekával.

Hojdové se sice povedl husarský kousek, zároveň však její počin trpí tradičními neduhy debutu v čele s nevyrovnaným tempem, přetaženou stopáží či nefunkčním přeskakováním mezi jednotlivými tématy a časovými rovinami, kvůli čemuž jsem do snímku nikdy nedokázal naplno ponořit. Pokud ale milujete filmařské biografie či dokumenty z natáčení, je velká šance, že se Bílý ďábel stane vaší velkou cinefilní radostí.