Jsou filmy, u kterých je víceméně od začátku jasné, že to v kinech nebudou mít snadné. Snad ani tvůrci nedávných Vládců vesmíru nemohli věřit, že točí hit, a podobně na tom byla i Supergirl. Přijetí jejího výrazně slavnějšího bratrance Supermana bylo v loňském roce slabší, než Warneři doufali, takže jeho sestřenice to měla mít logicky výrazně těžší. Na druhou stranu zajímavý režisér, hodně chválená předloha a Jason Momoa jako Lobo dávali naděje, že by to přeci jen mohlo dopadnout když už ne jako hit, tak alespoň jako dobrý film. Jak se tedy Supergirl líbila nám? 

Jak to vidí Cival:
Flash reloaded. Je fascinující, jak se může tápající DC Studio hned u druhého projektu po halasném přepřáhnutí vrátit... do vlastně úplně stejného marasmu, v jakém se nacházela během Flashovy rozlučky se snyderversem. Jak komerčně, tak kvalitami a celkovým nulovým významem nového "velkofilmu". Prostě se servíruje další generická komiksovka, vypravěčsky naprosto nezajímavá a blockbusterově neuspokojivá, takže na ní zapomeneš dřív než řekneš Mandalorian a Grogu - ano, to byl zhruba stejný level popcornové kvality.

Gunnův scénář je odfláklý a líný, protože krom hlavního půdorysu s rozjívenou hrdinkou a dvěma pomstami je jen mátožným a neprokresleným řetězením atrakcí a povyražení, které mají zaplašit nudu. Takže občas naskočí pirátky, občas banditi, občas Lobo (ten je tu za naprosto nezajímavého obtloustlého votrapu!), ale napínavost, drama i myšlenkové inspirace jsou na nule. Výsledkem je umělohmotné spojení scén, postav i výjevů, které jste už viděli jinde a pokaždé mnohem lépe (platí pro záporáky, pomstu i třeba Mad Max gang z Wishe), a to leckdy i u samotného Gunna. A k tomu i kulatá nula funkčních hlášek a fórů... Zbytečnost.

Jak to vidí filmfanouch:
Supergirl nejvíc stojí na kontrastu mezi Karou Zor-El a jejím bratrancem Supermanem. Zatímco on má být ztělesněným ideálem hrdinství, ona působí cynicky, traumatizovaně a často až sebedestruktivně, což z ní dělá výrazně zajímavější a méně „čistou“ postavu, než je v podobných filmech běžné. Jádrem příběhu je její vztah s Ruthye, která touží po pomstě za vyvraždění rodiny, a právě tahle dvojice táhne film víc než samotná zápletka se žoldáky a honem za pomstou/protijedem pro Krypta. Film tak funguje hlavně jako osobní vesmírná výprava dvou postav, které si navzájem zrcadlí trauma.

Naopak jako celek působí Supergirl spíš jako „boční“ sci-fi dobrodružství než zásadní dílek DC Universe. Lobo a další prvky světa fungují spíš jako zpestření a náznaky širšího univerza, ale film se na něj nijak výrazně neupíná. Řemeslně je to solidní, včetně praktických efektů a designu mimozemšťanů, které místy evokují Star Wars, ale nepůsobí prázdně. Zároveň ale zůstává pocit, že jde o relativně konvenční komiksový blockbuster bez výraznějšího rukopisu nebo momentů, které by se hluboce zapsaly — spíš funkční, občas zábavná sci-fi jednohubka, která neurazí, ale ani zásadně nepřekvapí.

Jak to vidí Crom:
Kdyby na tom ještě záleželo, doporučil bych Warnerům, aby najali zkušeného exorcistu a nechali ze svých studií vyhnat zlé duchy. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak je možné, že jejich filmy z DC Universe dopadají tak mizerně. Snyderverse i přes dílčí komerční úspěchy vzal ďas,  jen aby místo něho přišel James Gunn a během dvou filmů zadrbal potenciál rebootu způsobem, který udivuje sám o sobě. Ne že by to byla čistě jeho vina. Nakopávat nový komiksový vesmír v době, kdy komiksy nikoho nezajímají a studioví účetní smutně vzpomínají na dolarové žně z dob, kdy kina praskala ve švech, je prostě za trest. To ale neznamená, že bychom nemohli dostat kulervoucí příběh o dvou kryptoňanech a jejich pozemském životě. Jenže to se nestalo. Gunnův Superman se sice snažil být jiný, ale žádné terno to nebylo. No a Supergirl je na tom vlastně úplně stejně. 

Přitom potenciál tam byl. Minimálně na papíře. Milly Alcock se pro roli vykolejené mimozemšťanky snad narodila a nápad pojmout její úvodní příběh jako vesmírné dobrodružství je příjemnou změnou oproti klasickým originům plným temných uliček a mrtvých strýčků. Jenže to by to nesměli Warneři zabít zbytečným tuctovým příběhem o pomstě, nevýrazným záporákem a místy ošklivým vizuálem. Alcock navíc zůstala na celý film prakticky sama a díky unylému scénáři má navzdory své nadlidské síle problém pohnout i s tak jednoduchým příběhem, jaký vyfasovala. A Jason Momoa to jako Lobo bohužel nezachrání, protože do samotného příběhu vlastně nepatří a je tam jenom tak nějak navíc.

Recenzi čekejte velmi brzy