--- 

Hlavním tématem filmových médií v zámoří je obří chystaná akvizice, kterou málokdo čekal. Nerad bych v ní šel příliš do hloubky, protože v Evropě jde o celkem neznámé služby, resp. o platformy, jejichž fungování je nám trochu vzdálené. Zkusíme alespoň nakouknout pod pokličku. Původně jsem chtěl rozepisovat, kdo všechno vydělá na Obsession, ale nechám si to do speciálu pro předplatitele, nebo na příště pro všechny. Dneska se alespoň otřeme o to, jestli je product placement zlatým teletem, jak vám všichni tvrdí u bondovek. Napadlo mě to, když začal někdo mudrovat o tom, že v novém Spielbergovi je to samý Dodge (resp. Stellantis), takže je Universal automaticky bohatý, aniž by vkročil do kin. Asi tušíte, že pravda bude… někde tam venku.

 

 

Na legendární fialové logo Roku tu a tam vzpomenu, protože v letech 2016-2017 pro mě v malém newyorském bytečku znamenal tenhle malý set-top box bránu do světa amerických kabelovek. A právě tenhle gatekeeping Roku proslavil. Projekt, který původně vzniknul jako platforma pro šíření obří videotéky Netflixu, se osamostatnil poté, co z něj eNko vycouvalo a šlo cestou distribuce přes internet. Roku využil know-how a nabídnul své rozhraní a překreslený Linux OS primárně výrobcům televizí, kteří se nehrnuli do velkých experimentů. Levňoučký set-top box (a později i HDMI stick), co udělá z hloupé televize chytrou a z chytré ještě chytřejší. Nabídne snadné propojení s vaším kabelovkovým balíčkem, ale navrch přidá ještě další obskurní služby, které dostanete zcela zdarma, když vytrpíte pár reklam.

 

Vy možná znáte Chromecast od Google, Fire od Amazonu a nejrůznější další chytrá zasouvátka do HDMI. Roku se však povedlo v USA rozšířit nevídaným způsobem. Řetězce Target a Walmart jejich zboží nabízely u pokladen jako doplněk k nově nakoupeným televizím. Samotní výrobci televizí jako Samsung nebo Vizio s Roku úzce spolupracovali. Minimálně do té doby, než Roku začalo vyrábět v licenci vlastní televize a např. Samsung procitl a šel do vlastní podobné platformy.

To už ale Roku obsadilo značnou část trhu a nabízelo přístup do kabelovkových balíčků, ale třeba i na Netflix a další streamovací platformy plus desítky obskurních SVOD, AVOD, které Roku platily za to, že jim pomůže ke koncovým uživatelům. Dnes už k jeho službě existuje řada alternativ, ale Roku ovládá 100 milionů domácností, kterým nabízí fialovou jistotu. Jeden malý jednoduchý ovladač a domovská obrazovka, ze které se dostanou ke všemu, co potřebují. Včetně Roku channel, což je kanál plný kvalitních studiových filmů a seriálů, který je zdarma, protože se na něm protáčejí reklamy. Kdo má Roku, ten i bez předplacených hlavních SVOD platforem dostává spoustu kanálů, ať už jde o volně šiřitelný obsah, FAST kanály studií, nebo velmi, velmi niche kanály, které jinde nenajdete. 100 milionů domácností představuje obrovskou porci amerického trhu, jakkoliv tenhle kus koláče postupně mizí ve prospěch konkurence.

Proč o tom píšeme? Roku byl v začátcích trochu jako Netflix - všichni velcí hráči ho brali jako jednoduché řešení svých problémů. Proč by si Samsung vyráběl vlastní platformu, když už tu jedna je? Výrobci televizí, podobně jako studia v případě Netflixu, ochotně licencovali a spolupracovali. Dokud nepochopili, že jim mezi prsty protékají stovky milionů dolarů. Roku už bylo delší dobu neoficiálně na prodej, ale nikdo moc netušil, komu by se mohlo hodit. Teď už to víme.

 

 

Za fialového obra totiž nabízí 22 miliard dolarů mediální konglomerát Fox. Už je to sedm let, co Murdochovic rodinka přišla o 20th Century Fox. Tím pádem jí v portfoliu vězela velká díra. Měla sice Fox News, práva na spoustu chlapáckých sportů včetně NFL a NASCAR, ale co se týče distribuce, dalo se počítat jen s Tubi, což je obří FAST impérium se 100 miliony aktivních uživatelů měsíčně, které Fox koupil za z dnešního pohledu báječných 440 milionů v roce 2020. Zhruba v době, kdy muselo Tubi radikálně omezit expanzi v Evropě kvůli nástupu GDPR. Na Tubi je mimochodem vidět, že umí být nezávislé a zároveň v područí Foxu. Majitel tu totiž nemá žádné preferenční zacházení a služba nabízí 200 kanálů se 40 tisíci filmů od všech možných i nemožných producentů (studiových, velkých, malých, amerických, mexických, jakýchkoliv).

Pokud to klapne, podíl Foxů na streamovacím trhu rázem vzroste na 5+%, což z něj udělá silného hráče, jak v prodeji reklam, tak v distribuci. Foxové se od prodeje filmového studia Disneymu nijak nehonili za investicemi, neutráceli horentní sumy za obsah (většina jejich produkce je zpravodajství a reality shows, jediný větší výdaj jsou sportovní licence), neúčastnili se finančně likvidačních streamovacích válek. Teď slibují, že Roku bude dál neutrální, takže tam mohou vesele všichni nabízet své zboží. Jednak však hrozí, že Foxové na uvítací obrazovce platformy zaberou víc místa než ostatní, jednak budou mít přístup k chování toho stamilionu uživatelů. Budou vědět na co, kdy a proč koukají. Včetně dat od konkurence, která jsou při takovém vzorku neuvěřitelně cenná.

Tubi/Roku je co do streamovacího otisku někde na úrovni Hulu/Disney+, takže už asi chápete, proč je ta cenovka sice přemrštěná, ale zároveň nikdo v Hollywoodu ani na Wall Street ze židle nezvedá. Tohle je akvizice, která dává smysl. A zřejmě skrz Donalda a spol. projde bez problémů. Stačí, aby moderátoři na Fox News řekli, že je to dobrý nápad. Což bezesporu je, protože Foxové tím částečně zametou pod koberec bolehlav se slábnoucím publikem lineárních kabelovek a vykročí směrem k moderní distribuci. Roku pod palcem se jim bude ohromně hodit při vyjednávání inzertních tarifů nebo nových poplatků za sportovní licence.

Pro evropského spotřebitele je to celé jeden velký guláš, v němž nemá svého buřta, protože se ho to buď netýká nebo nedotýká. Pro americký trh jde o zásadní šachový tah. Vliv na hospodaření Foxů a jejich strategický mix, nebo na nesnadný vztah kabelovek a streamerů, to bude mít klíčový, takže o tomhle obchodu a jeho důsledcích určitě neslyšíte naposledy.

Pamatujete, jak jsem v kontextu Narnie a její chystané velkolepé premiéry říkal, že se možná blýská na lepší časy, kdy do kin Netflix uvede třeba tři až pět celovečeráků? Nebyl jsem sám a musím se teď nejen sobě vysmát. Dan Lin, šéf contentu u Netflixu, totiž potvrdil, že šlo spíš o ozvěnu námluv s Warnery. Pozice Netflixu zůstává identická. Na uvolněný IMAX slot po Narnii sice poskočil celovečerní Cliff Booth, ale Netflix nadále cílí hlavně na obýváky. Jak řekl Lin: Tvůrci, kteří trvají na kinodistribuci, se budou muset smířit s tím, že budou točit jinde než u Netflixu.

 

 

I ve světle tohoto komentáře moc nedával smysl drb, že má Netflix zájem o Lionsgate (v hodnotě cca 4.5 miliardy dolarů). Ne že by si snad nemohl ministudio dovolit, dokonce i v momentě, kdy je po premiéře Michaela a oprášení několik slibných IP (Hunger Games) dost na koni a jeho cena by tedy letěla výš než jindy. Nedává totiž smysl, aby kupoval Lionsgate jen kvůli IP, když vlastně všechny ostatní komponenty nepotřebuje, nebo rovnou nechce.

Netflix skutečně jen pár hodin po zveřejnění informace vše dementoval a popřel, že by se kdy o Lionsgate (nebo třeba aktuálně i Roku, když už jsme v tom) jakkoliv ucházel. Couvání Netflixu z kin asi nikoho zvlášť nepřekvapí. S mezinárodní distribucí Narnie mu pomůže Sony, kterou si zavázal štědrou rámcovou službou, ale jinak se prostě na Netflix budete koukat doma. A nejen na Netflix, protože i Apple - navzdory grandióznímu úspěchu F1 - se letos do kin nijak nehrne, dokonce ani v případě titulů, které o velké plátno přímo žadoní. Zneklidňující je i vyčkávání Prime Video, kde přes veleúspěch Project Hail Mary má streamer ve frontě hned několik áčkových projektů, které se kinům vyhnou a zamíří rovnou na platformu.

 

Pro tvůrce je to nemilá zpráva, protože Netflix, Prime Video i Apple TV znamenají často štědré rozpočty, šanci víc experimentovat a sáhnout si na velké publikum. Ovšem za cenu toho, že váš film se vyhne festivalovým i běžným kinům, nikdy nevyjde na fyzických nosičích a na hlavní stránce se ohřeje sotva pár dní.

Někdo na MovieZone pod aktuálními tržbami napsal komentář o tom, že těm příjmům z kin vlastně vůbec nerozumíme, protože takový Spielberg to má stokrát pojištěné a bude rentabilní i přes neslavné výsledky prvního víkendu. Argumentovalo se product placementem, prodejem fyzických nosičů a licencování filmů pro vysílání v letadlech, vlacích a automobilech. Tak si to pojďme probrat hezky v klidu.

 

Ano, jak už jsem kdysi psal, kinotržby jsou jen částí studiových příjmů. Ovšem v době vlastních streamovacích platforem a umdlévajících prodejů fyzických nosičů a diváků lineárních televizí, částí zcela zásadní. Product placement se “proslavil” u bondovek, kdy se mluvilo o dvou třetinách rozpočtu v plnění jednotlivých značek, ale to není zcela přesné, protože se tam často zaměňovaly peníze na dřevo a plnění v podobě reklamních spotů, billboardů a obecně zabírání mediálního prostoru. Bond je navíc pomyslnou výjimkou z pravidla, podobně jako třeba Bayovy Transformers, kde auta skutečně hrají hlavní roli.

Disclosure Day je dalším z řady blockbusterů, které mohutně sponzoruje automobilový koncern Stellantis. Vozy Dodge, RAM, Jeep, ale také Alfa Romeo, se ve snímku objevují hodně, ale nehrají klíčovou roli, jsou to prostě jen dopravní prostředky. Kromě toho, že je automobilky dodaly zdarma a ulevily tak rozpočtu, mohly i něco přispět do kasičky, ale řádově to byly vyšší jednotky milionů. To už víc snímek ušetří na daňových pobídkách a regionálních incentivách, v tom ostatně lidi kolem Spielberga umí skvěle chodit. I proto bych z těch 200 milionů nákladů (pokud věříme oficiálním údajům o rozpočtu a nákladech na marketing) příliš za půjčená auta neodečítal. Mnohem spíš jde o mírně podstřelenou částku, z níž lze ale v následujících výpočtech vycházet.

Když v tržbách mluvím o tom, že rozpočet snímku se musí znásobit dvěma a půl, aby vám vyšel výdělečný film, je to neuvěřitelně zjednodušující, ale nikoliv zavádějící. Plus mínus půlka tržeb zůstane za nehty kinařům a prostředníkům, takže když Spielberg v kinech zázrakem utržil 400 milionů, stejně z nich uvidí jen dvě sta, což by v tomhle případě znamenalo, že nula od nuly pošla. Ano, zrovna tenhle film prodá pár fyzických nosičů, licencuje se do dopravních prostředků i do druhých a třetích oken konkurenčních streamovacích platforem. Nakonec skončí i v televizi. Dohromady to v pětiletém horizontu může znamenat dalších 100, možná dokonce 200 milionů dolarů.

 

Tuto částku ale nejde přesvědčivě odhadnout, protože trh se neustále mění a na aktuální nálady publika nelze spoléhat. Navíc ty následné částky (ať už odhady prodejů nebo licitované částky za včasnou licenci na kabelovkách) se přímo odvíjí od toho, jak byl film úspěšný v kinech, jak se otisknul v popkultuře apod. Takže ano, jen kinotržby vám o černých či červených číslech poví jen část pravdy, ale pojízdný i jiný product placement vlažné otvírákové tržby nespasí ani náhodou. Doby, kdy romantické komedie nebo akční vybíjené na videu občas trhnuly i víc než v kině, jsou beznadějně pryč. Cokoliv po kině jsou u většiny filmů jen pomyslné drobky, ačkoliv existují výjimky (rámcová dohoda Sony s Netflixem v zásadě kinotržby u většiny titulů (ne Spider-Mana) činí “nadbytečnými”).

I proto sledujte dál kinotržby zrakem ostřížím a nenechte si mazat med kolem pusy podměrečnými rozpočty. Však ona se pravda vždycky vyjeví. Ale kdyby vám některých těch nevýherců letošní sezóny snad začalo být líto, vězte, že se ještě zkusí zahojit jinde. Kdyby je snad někdo vyhodil dveřmi, vrátí se za pár měsíců oknem. A zas tolik jich nebude, protože máme zatím letos nabito na nejlepší kinosezónu od slavného roku 2019.

KPop už na Netflixu hraje rok. Přesně tak dlouho jsou KPop Demon Hunters v kuse v Top 10 nejsledovanějších titulů. Historicky bezprecedentní lajna, která stále nemá konce. Od chvíle, kdy moje děti na Spotify objevily Golden ve verzi namňoukané A.I. kočičí kapelou, proklínám tento svět.

 

 

Vyjednávací hattrick je kompletní. DGA, alias režisérský cech, taktéž potvrdil čtyřletou dohodu se zástupci studií a streamerů, což znamená, že v Hollywoodu zavládne na dalších pár let klid zbraní. Stávku tentokrát opravdu nikdo nevěštil, ale přesto v továrně na sny bude v onom období probublávat celá řada neřešených starostí. Hlavně, že mají všichni zdravotní pojištění a příspěvek na důchod!

Na závěr ještě jedna výhra pro Fox, který má domácí práva na fotbalové mistrovství světa. Při zápasech amerického týmu dokáže nacpat pět reklamních vsuvek, každou o pěti spotech, přičemž za jeden spot se platí 600 tisíc dolarů (při zápasech jiných týmů o dost míň). Už máte kalkulačky v pozoru? Tři miliony dolarů za každou vsuvku krát pět. To jsou pak ty peníze utracené za licenci zpátky raz dva.