--- 

 

Dneska je to hodně pestré a sešlo se to až ke konci týdne, resp. se to nabalovalo jako sněhová koule, takže vážně přemýšlím do prázdninových měsíců nad malým experimentem, že by vycházely týdně dva poloviční newslettery, aby se k vám ty informace dostávaly průběžně a tedy i rychleji. Tedy ne že byste o něco zásadního tentokrát přišli, co by už nutně bylo včerejší. Ale když na nějaké novince či myšlence sedím tři, čtyři dny, začnu být trochu nesvůj. I proto jsem možná dnešní vodopád témat zřetězil tak, až vypadá jako nesmělý pokus o rekordní počet oslích můstků narovnaných za sebou. Začneme protekčním tématem, protože mírná tlačenka byla vždy v Hollywoodu potřeba, pokud jste nechtěli dlouhá léta nosit na place kafe. Teď to ale vypadá, že v době utahování opasků je slavné příjmení nebo jediným zaklínadlem, co otvírá ty správné dveře.

 

 

Primárně tedy v Evropě. V USA má, zdá se, akvizice Paramountu a Warnerů cestičku relativně umetenou. Demokraté se sice čílí, ale bez potřebných politických pák se zatím Ellison soustředí na Evropu, kde už se spustilo několik antimonopolních řízení a sond. Zástupci Paramountu alespoň mediálně dští síru na Netflix a tvrdí, že Ted Sarandos podplatil tamní politiky, aby udělali Ellisonovi ze života peklo. Klasická strategie, která má za úkol čeřit vodu, zatímco v zákulisí probíhají nejrůznější pokusy o naklonění si té či oné komise. Např. v EU Paramount přislíbil, že by se mohl do budoucna zbavit dětského obsahu (Nickelodeon, Cartoon Network, Looney Tunes), pokud by to měl být z hlediska tržního podílu a možného monopolu problém. David Ellison tak zjevně nehodlá v tomto směru stavět konkurenci Disneymu.

 

Složitější bude šetření EU ohledně blízkovýchodních investic. Oněch 24 miliard, které jsou proinvestovány, aniž by za ně bylo nabízené jakékoliv plnění, zkrátka vypadá podezřele. Evropská unie zahájí předběžné šetření a následně i hloubkovou sondu. V takovém případě by se mohlo razítko na finálním dealu značně opozdit. Obávám se, že tolik miliard nejsou drobné ani pro Ellisona staršího, aby jen tak malému Davídkovi koupil vysněnou hračku.

Doma v USA se tak možná Paramount těší z víkendového úspěchu se Scary Movie, ale regulační orgány mu ještě hodlají zatopit, zejména kvůli saudským vlivům a obřímu dluhu, který akvizicí obou společností vznikne. Ještě není vyhráno, ale zdaleka ještě není ani dohráno.

 

Když už jsme vytáhli největší nepo-baby v Hollywoodu, čtyřicátníka Ellisona, co roztáčí v kasinu tatínkovy žetony, je dobré připomenout, že k tomu nástupnictví nedochází jen ve vrcholných patrech politiky, byznysu a Hollywoodu. Rvačka o poslední volná místa v továrně na sny totiž probíhá i v suterénu. Právě juniorní pozice s nástupem automatizovaných A.I. procesů mizí rekordním tempem. Dokonce ani stážisti, co pracují ochotně a zadarmo, už nejsou studiím dost dobří, protože se jim musí minimálně něco naslibovat. Příklad za všechny? Tzv. mailrooms velkých studií, agentur a produkčních labelů, kdysi mytická líheň nových talentů, kde jste nosili dopisy těm v horních patrech a stoupali po žebříčku, dnes najímají pětinu až desetinu lidí co před deseti lety. Čtení scénářů? Organizační excely? Črtání storyboardů? To všechno dneska zvládne půl tuctu chytrých aplikací a jedna zkušená sekretářka. Ano, i ta někde někdy začínala, ale touhle matematikou se HR nezaobírají, vidí obrovské možnosti, jak ušetřit a dostat za to prémie dřív, než všechno kolem nich lehne popelem.

 

 

Výjimkou z tohohle apokalyptického kolečka, kdy A.I. agenti v HR oddělení čtou a filtrují životopisy, které jim poslali vaši agenti a nad tím vším bdí další agenti v kanceláři exekutivců, takže se pak v kancelářích objevují noví lidé, které nikdo nikdy neviděl ani neprověřil, s výjimkou stovky chatbotů, jenž usoudili, že tenhle “mrak klíčových slov” by mohl být pro firmu užitečný. Následně je tento uhlíkový komponent usazen v rohu, kde má do dalšího A.I. agenta sypat scénáře a náměty, které přišly - tušíte správně - z mailových účtů jiných agentur, které obsluhují další A.I. agenti. Nakonec se ukáže, že lidský mezičlánek je pomalý a omylný, takže je vyhozen s pomocí dlouhatánského e-mailu, který je právně neprůstřelný, protože ho zkontroloval firemní prá… A.I. agent. Chtěl bych hrozně moc, aby to byla dystopie, ale obávám se, že v L.A. už to takhle funguje, jenom to všichni tají, aby je nezažalovali A.I. agenti od konkurence.

Jak že jsem začal tu větu? Ano, výjimkou jsou protekční děti bohatých a slavných, kteří si HR panoptikum obejdou obloukem a mají tzv. plot armor. Vidíme je před kamerou, to už je praxe stará jako Hollywood sám. Maya Hawke, John David Washington, Patrick Schwarzenegger, Jack Quaid… ti chytřejší si vezmou příjmení po méně slavném rodiči a přiznají se ke konexím až ve chvíli, kdy jim “dropne” film nebo seriál. Jenže rvačka, v níž použijete příbuzenské zaklínadlo, probíhá už v těch základních pozicích. Sarandos, Chapek a další stoupají v zákulisí firem svých otců mnohem rychleji než průměrní interni nebo kindermanažeři. Často jsou také jediní, kdo mají šanci projít výběrovým řízením na tu hrstku pozic, co se vypisuje.

 

Dřív jste do Los Angeles přijeli, smíření s tím, že budete bydlet v napěchované garsonce, leštit stoly na předzahrádkách, abyste třikrát do měsíce vyrazili na konkurz. Dneska jsou konkurzy po internetu, restaurace v Los Angeles zavírají ve velkém a na jednu roli nebo místo nejsou desítky zájemců, ale spíš tisíce. Nebojujete jen se spolubydlícím, bojujete s prodavačem sandálů z Nového Mexika a pokladní z malého krámu v Mexiku původním. Hodně štěstí, pokud se zrovna nejmenujete Destry Allyn Spielberg. V takovém případě rovnou fasujete kšiltovku a režisérskou sesli, protože přece není možné, aby vám do těch žil něco z té režisérské geniality neproteklo.

 

A oslím můstkem přecházíme k téměř osmdesátiletému Spielbergovi, jehož sci-fi Disclosure Day jde právě do kin. Universal za film utratil rozumných 120 milionů (jestli vám ty digizvířátka připadají moc digi, tady bude kámen úrazu), ale marketingová kampaň ve velkých amerických městech je tak masivní, že za propagaci a distribuci zřejmě padla podobná suma. Tj. globální půl miliarda je tak minimum, s čím by studio chtělo počítat. Víkendový tracking tomu zatím úplně nenapovídá, takže nadějí je snad jen slušná výdrž.

 

Steven Spielberg rozhodně neodchází do důchodu (Clint Eastwood do něj oficiálně odešel před pár týdny… v šestadevadesáti), ale jeho návrat ke sci-fi je prezentován jako velkolepý event. Tomu předchází i podcastové kolečko, které u legendy jeho formátu tak často nevídáme. A bohužel z toho opět média vydojí řadu citací, protože v dvouhodinovém podcastu se prostě neuhlídáte tolik, co v desetiminutové talkshow, do níž manažeři a agenti dodali všechny historky a verbální obraty.

Nepozorován a nehlídán tak Spielberg poradil režisérům Obsession a Backrooms, aby jim sláva nestoupla do hlavy (srovnání s padesát let starými Čelistmi a Spielbergem jako hitmakerem-dvacátníkem trochu kulhá, jakkoliv i po něm se tehdy média vozila a těsně před premiérou žraločího spektáklu chtěl roztrhat odborovou průkazku a zmizet neznámo kam), načež se rozpovídal i o tom, jak mu producenti bondovek dali několikrát košem, takže kdyby zavolali dneska, dá košem naopak on jim. Žádné průšvihy, ale právě tyhle komentáře mimo terč odvádí pozornost od novinky samotné. Spielbergův věk a šňůra nehitů v době nedávné navíc vygenerovala celou řadu článků o tom, zda je frajer v kšiltovce ještě pro dnešní diváctvo relevantní.

 

Stephen Follows rovnou přispěchal se studií o tom, jestli nám ti režiséři nestárnou. Ukazuje se, že rozhodně ano. Jediné zhoupnutí bylo v šedesátých a sedmdesátých letech s novou vlnou, jejímž zástupcem byl mj. Spielberg. Od té doby v průměru stárneme a průměrný věk hollywoodského režiséra (mužského pohlaví) se nezadržitelně blíží k padesátce. U hitů se naštěstí zvyšuje podíl režisérek, které jsou v průměru o deset let mladší a komerční úspěch hororů a thrillerů, což jsou často entry-level žánry, by do budoucna též mohl průměr stlačit. Průměrný věk režiséra hororů je kolem čtyřicítky.

 

Minioslí můstek k Spielbergovu kamarádovi Martinu Scorsesemu, který tak dlouho v podcastech a rozhovorech vyhlašoval válku Marvelu a komerčnímu úpadku kinematografie, až si během pouhých pár týdnů zahrál digipostavičku v nových Star Wars (smí se tomu tak říkat, když je to jen prodloužená epizoda televizního seriálu?) a koupil A.I. startup, který za něj nakreslí všechny storyboardy. Ve třiaosmdesáti prostě musíte mládeži ukázat, zač je toho loket. Jenom tiktoky s dcerou už zjevně nestačí.

 

 

Ale co vlastně ti mladí chtějí? To je otázka, která zaměstnance všech těch drahých agentur budí ze sna. Podle průzkumů jsou odchovaní na youtuberech a podcasterech, kteří jim nabízí hlavně autenticitu. Tu pod Spielbergovou kšiltovkou a Martyho obočím najdou těžko. Nezbývá tedy než těžit jejich dětství! Podle předprodejů bude největším filmem roku Toy Story 5. Alespoň to naznačují spokojené interní ohlasy, obří tracking a velkolepá kampaň, kterou Disney/Pixar kolem filmu chystá. Ještě před pár měsíci bych sázel spíš na Super Maria, ale ten se horko těžko došplhal k miliardě. Horory za jednotky milionů tedy sice hýbou mediálním prostorem, ale miliardy se budou protáčet na drahé pixarovce, která je zároveň velkou sázkou na jistotu. Tady nejsou cílovkou teenageři, ale rodiče s malými dětmi, co půjdou na souboj hraček proti tabletu a doloží svými dolary, že rodinné animáky jsou zdaleka nejspolehlivějším žánrem.

 

I Pixar se nám ale za těch plus mínus třicet let od premiéry prvního Toy Story razantně změnil. Víc sequelů, víc návratů k osvědčeným látkám a mnohem méně riskování. Poté, co se dříve neomylná značka málem spálila u Elemental a definitivně uletěla s Lightyearem nebo Eliem, se velmi nenápadně zrušil projekt jménem Be Fri. Padesát lidí na něm neúnavně pracovalo tři roky, ale koncem roku 2023 Pixar tým rozpustil a projekt zaříznul.

Šlo o velký příběh holčičího kamarádství, které se dostane pod tlak, když dvě nerozlučné kamarádky musí vyrazit do vesmíru - tak trochu ve stylu Galaxy Quest - aby zachránili planetu, o níž si mysleli, že je jen kulisou v televizním seriálu. Bylo to prý hodně girl power, takže shora od Disneyho chodily pravidelně připomínky, co upravit, vypustit nebo zrušit. Po třetím kolečku drobných úprav následovalo velké sezení, kde Disney tvůrcům řekl, že je potřeba všechno předělat. Celý tým šest týdnů dnem i nocí všechno překresloval a přepisoval, aby nakonec stejně dostal padáka.

Bylo to v době, kdy Lightyear v kinech komerčně propadl a “konkurenční” Elio také musel projít náročnými předělávkami. Pokud Be Fri zůstane v šuplíku, bude to zřejmě historický odpis, protože Pixar nikdy v minulosti projekt v takhle pokročilém stádiu nezrušil (i problematická pixarovka Brave se nakonec po úpravách do kina podívala). Letošní Hoppers a čerstvě představený Gatto sází na roztomilá mluvící zvířátka… to je velký odklon směrem od drzého a odvážného Pixaru směrem ke klasickému Disneymu. Inu, složenky se neptají…

 

Project Hail Mary bude mít streamovací premiéru 18. června na Amazon Prim… ne, zpátky, na MGM+. Proč? Protože… důvody. Bylo to takhle napsané v původní smlouvě a je potřeba lidem připomenout, že MGM je značka, která pořád existuje. Tak a ne jinak.

Disney s velkou pompou koupil práva na Doctor Who a spolu s BBC vyprodukoval novou řadu s novým doktorem, která měla… velmi vlažné ohlasy. Teď se ruší plánovaný vánoční speciál a Doctor Who jde do šuplíku minimálně na tři roky, než se zjistí, co vlastně fanoušci chtějí. Tak asi se stačilo zeptat předloni, ale kdo chce kam…

 

A ještě jeden Spielberg, tentokrát falešný. Nejen Steven Spielberg chodí do podcastů, pod hlavičkou Audible teď vznikne i projekt Splberg, o vykukovi, který přesvědčil celou jednu filmovou školu, že je synovcem slavného režiséra. Stalo se to na konci devadesátek, těsně předtím, než si mohl kdokoliv podobnou lež snadno ověřit na internetu. Doufám, že podcast bude mít úspěch, a pak ho třeba zfilmuje opravdová Spielbergova dcera pod hlavičkou Amblinu. Ať to zůstane v rodině.