Minule jsem slíbil, že newsletter bude hned zkraje týdne, ale pak mi rychle došlo, že všechny ty vyzobané zprávy se týkají A.I. Protože jsem vás nechtěl nudit, tak jsem dva dny čekal, jestli se neobjeví nějaký další velký sólokapr. A pokud nepočítáme, že na křídlech jubilejní projekce v Cannes se chystají hned ČTYŘI projekty z vesmíru Rychle a zběsile (ani jedním zatím není dlouho odkládaný poslední celovečerák), je v továrně na sny spíš okurková sezóna. Aby ne, všechny stávky zažehnány, akvizice v plném proudu a do kina se chodí naplno, takže proč si vlastně nedat nohy na stůl a neužít si trochu pohody? Protože A.I. No jo, na tu jsme zase na dobré tři řádky zapomněli.

 

Akademie ohlásila, že zásadním způsobem změní pravidla pro nadcházející ročník. A následně ohlásila, že co se týče moderátora a producentů, žádné změny se neplánují, takže se vrátí Conan O’Brien a všichni obvyklí podezřelí, plus se nebude hýbat s březnovým termínem. S přechodem na YouTube za pár let se zjevně už nebude spravovat, co je sice rozbité, ale pořád to ještě tak trochu funguje.

 

Asi největší změny jsou v kategorii cizojazyčných filmů, kde nově bude na sošce jméno režiséra, který za celý štáb cenu přebírá, a nikoliv jméno reprezentovaného státu. S tím souvisí i další zásadní změna, jistě inspirovaná chaosem kolem Anatomy of a Fall, který Francie opakovaně odmítla nominovat. Nyní už není potřeba souhlas/nominace země, z níž film pochází, pokud zároveň snímek vyhraje některou z hlavních cen festivalů v Busanu, Berlíně, Sundance, Cannes nebo Benátkách či Torontu. Jinými slovy, pokud vyhrajete velkou trofej, nemusíte se vázat na standardní nominační proces - tak trochu jako při nominacích na olympiádu, kdy lze slot vyhrát výjimečným výsledkem na mezinárodní akci nebo překonáním rekordu.

V hereckých kategoriích (hlavních i vedlejších) mohou být nově nominováni herci i herečky víckrát. Dřív to nešlo, což jste si možná ani neuvědomovali. Nově také platí, čímž se dostáváme k dnešnímu tématu, že herecký výkon musí být tzv. z masa a kostí, jinak nárok na nominaci zaniká. Stejně jako u scénářů musí být pod finálním výsledkem podepsaný člověk a nikoliv A.I.

Jak je to u Glóbů? I tam se vrací Nikki Glaser jako moderátorka a načasování zůstává plus mínus podobné (začátek ledna). I tam se řeší A.I., ale pořadatelé Zlatých glóbů jsou o dost benevolentnější. Herecké výkony mohou disponovat A.I. asistencí, aniž by je to diskvalifikovalo. Musí však primárně vycházet z práce živého herce či herečky, kteří jsou pod výkonem tzv. podepsaní. Totéž platí pro filmy jako takové. Výpomoc v oblasti A.I. je povolená, pokud nad tím vším bdí lidská ruka. Specifický popis situace je ze strany Zlatých glóbů velmi, velmi velkorysý. Možná je to jen snaha neměnit pravidla každý rok podle toho, jak se situace vyvine.

 

Emmy s odhalením nových pravidel přispěchaly už v lednu. Zde je znění ještě obecnější - pořadatelé si vyhrazují právo se dotázat producentů, jak konkrétně A.I. využili, a podle toho se rozhodnout, zda projektu účast umožnit či nikoliv. Být producentem, jsem z téhle varianty asi nejvíc neklidný, ale je možné, že se v rámci nominačního procesu ještě vše vyjasní.

 

Scenáristům se každopádně takhle otevřená formulace nelíbí, protože nevěří, že by si producenti nechali nakukovat pod ruce. Prostě vždycky řeknou, že i kompletně vygenerovaná sekvence byla dílem umělce, který zadával prompty i úpravy, takže to ve výsledku bylo primárně jeho dílo. Navíc u psaní scénářů už teď jedou všichni po dvou kolejích. Někdo se ptá ChatGPT nebo Claudea na každou větu či zápletku, jiný jede “postaru”. Jak udělat rozdíl mezi osamělými vlky a těmi, kdo s virtuálním kamarádem konzultují každý nádech svých postav?

U scénářů nejde narýsovat zřetelnou čáru mezi oběma světy, ale co třeba u vizuálních efektů? Tam A.I. hrozí v následujících třech letech vymazáním až 200 tisíc pozic. Už teď kostky domina padají, protože žádná z firem v oboru si nemůže dovolit A.I. neintegrovat, protože by to znamenalo obří konkurenční nevýhodu. Když se někoho zeptáte, jestli to přinese víc trikových záběrů za méně času, odpoví vám bez váhání. Pokud ale otázku položíte jinak a budete chtít příslib lepších triků, budou už šéfové trikových továren o poznání váhavější.

A.I. vám práci nevezme, jenom vám ji ulehčí. Kolikrát jste tohle za poslední rok ve svém oboru slyšeli? Co se týče hollywoodských vyhlídek, stačí se zeptat asistentů, což je nejobvyklejší a nejhůře placený job v továrně snů, z něhož se chcete co nejdřív odpíchnout směrem nahoru v produkční či studiové hierarchii. Momentálně jste přímo tlačeni k tomu, abyste co nejvíc využívali umělou inteligenci, ideálně v odpovědích na důležité e-maily. Pokud vám ještě tento týden nepřišla odpověď zjevně vygenerovaná v ChatGPT (spamy nepočítám), pak asi ještě pořád využíváte primárně poštovní holuby.

 

 

Disney si v lednu udělal interní brainstormingovou konferenci, kde vypsal odměny pro zaměstnance, kteří zvládnou nejlépe do svého workflow integrovat A.I. nástroje. Aneb, dovolená na Havaji pro toho, kdo nám nejrychleji předvede, že je plně nahraditelný. Pokud máte pocit, že cituji scénář nějaké kapitalistické dystopie, měli byste si přečíst pár knih o historii Disneyho. Ideálně těch, které mají dohledatelného a prokazatelně žijícího autora. Jeden nikdy neví.

Tohle dvojí ostří úspěšně zakořenilo i na vyhlášených filmových školách. Tam se odnepaměti snaží výrobci kamer, střihových stanic a logicky i softwaru osladit studentům, resp. katedrám život tím, že zdarma poskytnou své výrobky k výuce. Jakmile se žáci, budoucí velcí režiséři, střihači, scenáristé atd. naučí s něčím pracovat, budou to chtít využívat i do budoucna, což je velmi chytrá investice. Není tedy divu, že Anthropic, Microsoft a mnozí další se soustředí na ty největší školy a vyloženě jim cpou nejen své platformy, ale také štědré finanční příspěvky, aby je donutily zařadit A.I. do základních osnov. Mnozí studenti jsou pak s A.I. nuceni pracovat i přes nějaké morální výhrady.

 

Např. USC má v rámci režisérského kurzu několik lekcí na téma generativní A.I., které vás v rámci Adobe Creative Cloud nutí, abyste si vygenerovali syntetického herce a nechali ho sehrát krátkou scénku. Vždyť vám to přece ulehčí život, nemusíte nikoho z hereckého oboru přemlouvat, ať vám jde tajtrlíkovat před kamerou. Studenti vyhlášené newyorské NYU, konkrétně tedy filmovky Tisch jsou skrz partnerství s Runway hrnuti do výroby A.I. storyboardů, ale i celých finálních sekvencí. Chcete mít ve studentském filmu draky? Zapomeňte na lepenku a krepový papír, nechte si ho vygenerovat v Runwayi. Chcete natáčet v městské knihovně? Nemusíte opustit třídu, jen vymyslete odpovídající prompt.

Půjdete radši na CalArts, kde se určitě dědicové know-how nejlepších hračičků v Hollywoodu ještě se vším patlají ručně? Omyl, i tady už je předplacena paleta A.I. nástrojů. Tak možná Sundance Institute pro mladé nezávisláky? Dvoumilionová investice od Googlu. Vyrůstá nám tady celá jedna generace studentů, kteří se na zmíněných filmovkách nebudou učit. Místo toho budou učit nástroje, které používají. A zvyknou si na ně, takže jakmile nastoupí do procesu, budou po nich automaticky sahat mnohem víc než ti, co točí dnes a mají k A.I. přinejlepším rezervovaný vztah.

 

Loni jsem psal o případu, kdy se studenti bouřili, když jedna ze spolužaček jako svůj absolventský film přihlásila kompletně A.I. generovaný produkt. Dnes jsou učebny plné tiché rezignace. O osnovách nerozhodují žáci nebo učitelé, ale ti v horních patrech, co drží prst na finančních tocích celé univerzity. Rizika A.I. adresuje letos hned několik seriálů, v kriminálních procedurálkách tu a tam nějaký ten techbro skončí v márnici, ale to jsou jen drobné štulce v éře, která nezadržitelně spěje k doslovné recyklaci již řečeného i nasnímaného a upozadění nových nápadů v řemesle, které vždy zářilo nejvíc, když bylo zahnané do kouta okolnostmi.

Ale skončíme pozitivně, pohledem do minulosti a oslavou lidské vynalézavosti. Před pár dny oslavil stovku Sir David Attenborough, muž mnoha kvalit a talentů, jehož hlas musí znát každý fanoušek přírodopisných dokumentů. Vřele doporučuji jeho vzpomínkovou knihu, která vyšla před pár lety, dokonce i v češtině pod názvem Výpravy na druhý konec světa: Další dobrodružství mladého přírodovědce.

 

Dneska můžete natáčet zázraky přírody díky teleobjektivům na telefonech, ve 4K a 120 fps na vlajkových mobilech, a cítit se jako nový Attenborough. I přírodovědná kinematografie udělala velké pokroky - s digitálními kamerami nemusíte řešit nedostatek materiálu, s rozlišením 8K můžete vesele ořezávat, počítačem vylepšené video vám umožní natáčet při zhoršených světelných podmínkách a vaše technika je odolnější a vodotěsnější, než kdy dřív. Tohle všechno ale před sedmdesáti lety David Attenborough k dispozici neměl, když natáčel v roce 1954 svůj první pořad Zoo Quest. V něm se vydal do divočiny s týmem z londýnské zoologické zahrady. Když jste tenkrát chtěli zvíře do zoo, museli jste si ho totiž odlovit. Attenborough a jeho tým z BBC vzal do terénu šestnáctimilimetrové kamery (pětatřicítka by byla příliš těžkopádná, hlučná a drahá).

Je fascinující, že Attenborough a jeho kameraman už tehdy točili v barvě, ačkoliv BBC začalo v barvě vysílat až o téměř dekádu později. V roce 2016 se některé ze ztracených epizod našly a byly nádherně zrestaurovány. A mimochodem, ten kameraman byl Charles Lagus, což je navzdory jménu rodilý Pražák. V době natáčení mu bylo 26. Původně studoval medicínu, ale pak se vrhnul na fotografii a kameru. Všechny znalosti se mu v divočině při natáčení hodily. Když pak později s Attenboroughem chtěli natáčet i hmyz a další breberky, Laguse napadlo použít oftalmoskopický přístroj, která se používá k vyšetření oka. Jeho optika, schopná zaostřit na extrémně krátkou vzdálenost, byla pro sondy do hmyzích domovů přímo ideální. Vyžadovalo to trochu kutění, ale na to jsou Britové i zlaté české ručičky přece ideální.

Tak vzdejte Attenboroughovi a téhle disciplíně, v níž se skutečně musí dennodenně improvizovat, poklonu třeba tím, že se na některou z těch dokumentárních klasik podíváte. Legendární Planet Earth letos slaví dvacet let a jen těžko ji něco překoná v dosahu a důležitosti. Kdo ji nemá, může zkusit na Netflixu některé z novějších attenboroughovek, v nichž se ale už místo kochání řeší víc, jak životní prostředí zachránit.

Stephen Colbert končí se svou talkshow přesně za týden, takže se sešel se zbytkem talkshow moderátorů (Jimmy Kimmel, Jimmy Fallon, Seth Meyers, John Oliver)... a přátel. Zatímco ještě v devadesátkách byla tahle profese dost bratrovražedná (Jay Leno a Conan O’Brien by mohli vyprávět), teď se všichni kámoší, protože vědí, že jsou na lodi, která se postupně potápí.

 

 

Ať už si o nich a jejich materiálu myslíte cokoliv, tahle čtyřicetiminutová epizoda pravidelně nepravidelného podcastu Strike Force 5 je něco jako Avengers pro starší a pokročilé, kdybyste vizuální efekty nahradili sorkinovskými dialogy a shodli se na tom, že oblek je nejuniverzálnější uniforma. Nikomu nenutím, jen připomínám… tak snad David Ellison ty ušetřené miliony za prý hrozně drahou show bude moci investovat… třeba do Rush Hour 4, k níž právě teď Brett Ratner hledá v Číně vhodné lokace.