Král popu si bez debat zaslouží svůj film, a tak ho letos dostal. Michael je o životě a díle Michaela Jacksona, jednoho z nejvýraznějších hudebníků dvacátého století, na kterého chodily davy a jehož songy se hrají dodnes. A docela to vřelo i v jeho soukromí. Režisér Antoine Fuqua se sice zaměří hlavně na komplikované rodinné vztahy a na to, jak kapelu Jackson 5 despoticky kontroloval jeho otec než na Jacksonovy problematické vztahy k dětem, ale to by na solidní podívanou stačit mělo. Nebo v to jsme alespoň doufali před projekcí. Jak se nám film líbil? 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Tohle byla trefa zcela mimo terč. Hlavně proto, že tam nikdo z tvůrců žádný terč nedal. Filmový Michael udělá radost fanouškům Krále popu, ovšem jen těm, kteří chtějí koukat na dobře natočené koncertní scény, užívat si slavné songy a sem tam nějakou vcelku nápaditě natočenou scénu skládání písniček. Jinak tu  nic není. Jako že fakt nic. Dalo se počítat s tím, že Michael bude stejně oslavná podívaná jako Bohemian Rhapsody, ale až takhle prázdný film jsme si snad nezasloužili. 

Během těch dvou hodin se v Michaelovi prakticky nic neděje. Nejen že se neotevírají kontroverzní témata, ale reálně tu nedochází k žádným konfliktům. Všechno se prostě děje, Michael chce zpívat a být úspěšný, a tak zpívá a je úspěšný. A střety s despotickým otcem, které by mohly a hlavně měly být dramatickými vrcholy snímku, tvůrci buď rychle odbudou, a nebo z Colmana Dominga dělají tak přehnaného zloducha, že by působil trapně i ve starých bondovkách. Takže to nefunguje. No a to ostatní… to tu vlastně není. Celkově tedy docela pěkná a totálně prázdná podívaná. 

Jak to vidí filmfanouch:
Michael Jackson je v novém biografickém filmu zpracován jako mimořádně kontrolovaná a uhlazená osobnost, přičemž snímek se soustředí hlavně na jeho kariérní vzestup, hudební milníky a ikonické momenty, ale výrazně se vyhýbá hlubším nebo kontroverzním tématům. Výraznou roli tu hraje jeho komplikovaný vztah s otcem Joem Jacksonem. Ten je vykreslen jako autoritativní a často antagonistická figura, zatímco samotný Michael působí spíše jako naivní, citlivý a idealizovaný „věčný chlapec“. Film také silně akcentuje jeho hudební genialitu, vizuální styl a vznik zásadních projektů jako Thriller, ale jen okrajově se dotýká širšího společenského dopadu jeho tvorby. 

Celkově jde o technicky dobře zvládnutý, vizuálně atraktivní a hudebně silný biopic, který však působí spíše jako pečlivě vystavěný pomník než upřímné psychologické drama. Kvůli silnému vlivu Jacksonovy pozůstalosti a snaze nikoho příliš neurazit se film vyhýbá ostřejším hranám jeho života, což vede k poněkud nevyváženému vyznění a pocitu, že potenciálně zásadní témata zůstávají nedotažená nebo úplně vynechaná. Výsledkem je dílo, které potěší fanoušky jeho hudby a ikonografie, ale méně už diváky hledající komplexní a kritický pohled na jeho osobnost a odkaz. 

Jak to vidí Spooner:
Vlastně chápu nízké hodnocení na Rottenech i fanoušky, kteří budou nejspíš spokojeni odcházet z kina. Jestli totiž filmový Jackson něco zvládá dobře, tak jsou to hudební čísla a prodání Jacksonovy muzikální výjimečnosti. V těchto pasážích to šlape hezky, videoklipy i jednotlivá vystoupení jsou skvěle odkoukány i nasnímány a samozřejmě jim velmi pomáhá i doping v podobě legendárních písniček. Fanoušci, kteří chtějí jen vidět zfilmované Michaelovy ikonické hity, tak rozhodně zklamáni nebudou. Jaafar Jackson i Colman Domingo si své role odehrají bez problému, snímku se nedá upřít slušné tempo a práci s atmosférou Fuqua ještě celkem zvládá.

Jenže jakmile má pracovat s emocemi, vztahy i jednotlivými postavami, začne se ukazovat režisérovo čisté rutinérství, které nedokáže vyčarovat silnější scénu. Na druhou stranu scénář mu k tomu nedává moc příležitostí. Kromě hudebních čísel a konfliktu s otcem, jenž ale celý snímek sám neutáhne, tu totiž není moc na čem stavět. Jako efektní, ale také značně povrchní průřez Jacksonovou cestou ke slávě jakž takž funguje, chybí tu však jakékoli překážky, rozpracované vztahy či větší náhled do hudebníkova nitra. Místo toho nás čeká jen nablýskaná reklama na dokonalého umělce, který byl zkrátka jen přerostlým dítětem, a snímek z něj v podstatě dělá hudebního mesiáše, co tancem usmiřuje gangy a chce svou hudbou zkrátka jen léčit svět. O moc blíže ho ale nepoznáme. I přes chytlavá hudební čísla proto nezanechá snímek v divákovi výraznější dojem a zůstává jen sterilním životopisem, který se hodně rychle vykouří z hlavy. 

Recenzi čekejte velmi brzy