Spasitele můžeme směle označit za jeden z nejočekávanějších filmů roku. Velkolepá sci-fi podívaná totiž čerpá z bestselleru, kterým je skvělá knižní předloha od Andyho Weira, autora Marťana. V hlavní roli se octl Ryan Gosling, scénář sepsal Drew Goddard a režie se chopili šikulové Phil Lord a Chris Miller. Na papíře tak vypadá vše v naprostém pořádku, premiéra filmu se navíc může opřít o poměrně extatické reakce, které snímek doprovází. A teď jsme snímek měli možnost vidět i my. A to nadšení asi nebude takové, jak jsme doufali...

Jak to vidí Mr. Hlad:

Přiznávám, že z kina jsem odcházel poněkud mrzutý. Spasitel totiž moje očekávání nenaplnil, zároveň ale určitě nejde o špatný film, jen je možná důležité vyrazit na něj do kina a trošku při tom krotit očekávání. Většinu času vypadá výborně, na všechny ty praktické efekty se kouká moc pěkně, pobíhání a poletování po lodi taky a Ryan Gosling se v hlavní roli hodně snaží. Buddy chemie s jeho novým kámošem funguje tak, jak by měla, ale zároveň právě v tom tkví největší problém celého filmu. Lord s Millerem hodně sází právě na vztah dvou hrdinů a snaží se ho prodat jako pohodový, kamarádský a uvolněný až příliš. Což bohužel vede k tomu, že se ze Spasitele vytrácí pocit, že v něm jde o osud miliard a možná celého vesmíru. 

Napínavé a emotivní scény nemají výrazný dopad a často je zabije pokus o naprosto nežádoucí odlehčenost. Navíc na rozdíl od Marťana příliš nefungují ani momenty, kdy zachránce světa stojí před nějakým problémem, který musí rozlousknout, protože to většinou prostě a jednoduše udělá. Co se samotného pokoukání týče, tak Interstellar a vlastně většina velkých sci-fi nabídne víc. No a po dvou a půl hodinách to skončí a já odcházel ze sálu s pocitem, že na velké dobrodružství plné objevování, pátrání a vědátoření to vlastně bylo docela zábavné, ale hodně povrchní a trochu nepatřičně pohodové. Což u podobného filmu úplně vidět nechci. 

Jak to vidí Jokolo:

Knižní předlohu miluju, totálně mě vtáhla a několikrát jsem u ní štkal jak želva. U filmového Spasitele se tomu zážitek bohužel ani nepřiblížil. Srážet filmové zpracování je v porovnání s knihou takřka vždy poměrně snadné, zde je však rozdíl ze zážitku dost markantní. Ne snad v dějových zápletkách, Goddard, Lord i Miller neodbočují a Weirově předloze v tomto zůstávají věrní. Spisovatelův nadhled a cit pro jemnou komedii však vyšponovali na maximum, čímž se ze Spasitele stává spíše odlehčená buddy komedie než průrazný příběh o možném konci světa. Pryč je ona naléhavost a potenciální konec civilizace, tady se jede hlavně na úsměvné gagy a budování vztahu mezi hlavními postavami. To by nebylo na škodu, kdyby tím neztrácely vážné momenty či akční sekvence. Prakticky nikdy se nedostavuje pocit, že hrdinové musí jít na dřeň svých možností, napnout veškeré síly a obrovsky se snažit, aby něčeho dosáhli, tedy pocit, jenž je tak známý čtenářům. Zpočátku na to náběh je, ale jakmile se setkáme s Rockym, snažení je pryč a sází je jen na vztah.

Nejde o špatný film, ale v porovnání s očekáváními se nelze vyhnout pocitu zklamání, neb Spasitel zůstává pouze lehce nadprůměrnou sci-fi podívanou. Potěší samozřejmě praktické efekty, skvělý Ryan Gosling ve velmi vděčné roli a povedená chemie mezi hrdiny. Ta však baví pouze v odlehčených momentech, když se jede na pohodu, ale když scénář hodí hrdinům klacky pod nohy a tasí vážnější emoce, Lord s Millerem podryjí vážnost situace gagem a napětí či naléhavost jsou opět pryč. Film se vyhýbá i poměrně důležité lince o tom, co to znamená být hrdina, kterýžto moment ve filmu opět shazuje humorem. Nefungují tu tak ani prakticky žádné emoce, ať už smutek ze ztráty, radost nad úspěchem či úžas z vizuální opulence. S barevnou paletou film pracuje hezky, ale jinak se Spasitel ke skvostně vypadajícím sci-fi spektáklům jako Sunshine nezařadí, o takových filmech jako Gravitace či Interstellar ani nemluvě. Rockymu a Rylandovi je věnována štědrá část stopáže, ale konec je až podivně uspěchaný a spoustu věcí se vyřeší jednou větou. Pokud vás tak nechytne vcelku zábavné, ale jinak nezajímavé ústřední duo hrdinů a jejich popichování a laškování, pravděpodobně vás Spasitel nezaujme, neb nic jiného nenabízí.

Jak to vidi crom: 

Je načase být konečně pořádně nadšený! Sci-fi Spasitel Phila Lorda a Christophera Millera si vás podmaní fantaskní podívanou daleko za hranicemi sluneční soustavy. A to takovým způsobem, že vám to vyrazí dech! Stačí jim k tomu kvalitní knižní předloha, vrozená filmařská hravost a Ryan Gosling v té nejlepší možné formě. Spasitel je film, ve kterém všechno krásně zapadá na své místo už od úvodních titulků. Zpracování je přitom přímo úměrné vlastní zápletce, která je víc „fi“ než „sci“, takže se připravte na velmi odlehčený tón, tak typický pro autora knižní předlohy Andyho Weira. Spasitel totiž není těžkotonážním sci-fi o výpravě ke vzdálené hvězdě, ani existenciální freskou o pomíjivosti života na zemi. Je to zábava plná neuvěřitelných nápadů, v nichž snadno rozeznáte rukopis Lorda a Millera, aniž by ovšem příběh ztratil na své epičnosti.

To může být špatnou zprávou jedině pro ty, kteří čekali vážnější notu. Ale už Marťan Ridleyho Scotta byl víc vesmírným dobrodružstvím než seriózním sci-fi a ve Spasiteli se jde ještě o několik kroků dál, vstříc zábavě, ale i napětí a dojetí. Veškeré emoce se přitom podařilo nadávkovat tak, že jen těžko budete v rámci žánru hledat lepší studii režijního řemesla. Lord a Miller totiž natočili divácky maximálně vděčný film s velkým srdcem plným pravého a nefalšovaného sci-fi dobrodružství pro všechny. Skvěle vyvážený mix E.T.-Mimozemšťana, Příchozích a zmíněného Marťana musí nutně potěšit každého, kdo má chuť toulat se mezihvězdným prostorem. Jako lehce nadbytečný působí jenom samotný konec, ale svým způsobem to zapadá do volnějšího pojetí děje a pokud vám to nevadilo např. u Interstellaru, nebude to pro vás problém ani tady. Za mě maximální počet.

Jak to vidí Spooner:

Někdy jsou ta vysoká očekávání prostě zrádná a jen na škodu. Člověk čeká od Spasitele po všech těch ohlasech a dle čtenářů silné knižní předloze vtahující sci-fi nářez, a nakonec dostane „jen“ fajnové řemeslo. Ne že by ve Spasiteli nebylo na co koukat. Lord s Millerem mají řemeslo v paži a servírují poctivě odvyprávěnou podívanou s několika skvělými momenty, hezkým vizuálem, parádním soundtrackem a výtečným Goslingem. Vztah ústřední dvojice funguje, jak má, a několik scén umí pořádně pobavit i dojmout. Jen tu Lord s Millerem tentokrát až příliš spoléhají na svůj prověřený humor a celkový zážitek to poměrně sráží.

Jejich osobitý humor a cit pro absurditu mám většinou rád a i Marťan ostatně disponoval správně feel-good atmosférou, zde se ovšem zejména v první polovině sází na gagy a vtípky v každé druhé větě až příliš. Když tu Gosling vyděšeně křičí a chová se jako v černobílé grotesce, je to zkrátka už trochu moc. Místo poctivé sci-fi tak dostáváme spíše rodinnou komedii s obří dávkou nadhledu, kvůli čemuž ale nefunguje jakékoliv napětí či strach o postavy. Divák tak není do boje o záchranu lidstva nikdy stoprocentně vtažen, což je vzhledem k řemeslným kvalitám a výtečné realizaci některých scén prostě škoda. Marťan byl zkrátka žánrově i scenáristicky podstatně dotaženější.

Jak to vidí filmfanouch:

Lord a Miller jsou opět ve své kůži – hraví, kreativní a pevně usazení ve své komfortní zóně, kterou nechtějí opustit. Jejich rukopis je patrný od vizuálních gagů po jemné emoční nuance, přičemž i přes dávku humoru ve filmu fungují i serióznější momenty. Gosling v hlavní roli podává přesvědčivý výkon – jeho Ryland Grace je inteligentní, trochu neurotický a zároveň zábavný hrdina, který se ocitá v nezáviděníhodné situaci, a díky nelineární struktuře příběhu prochází hmatatelným vývojem. Film kombinuje monumentální sci-fi vizuály s lidskými dilematy – od záchrany Země před vyhasínajícím Sluncem až po pomalé budování důvěry a přátelství mezi Rylandem a eridanem Rockym. Praktické efekty, loutky, detailní designy a precizní práce kameramana Greiga Frasera přispívají k pocitu, že je film propracovaný do každého detailu, a divák se do něj snadno ponoří.

Příběh je sice nelineární a místy složitý, ale vždy dává smysl a postupně odhaluje charaktery i motivace postav. Sandra Hüller v roli Evy Stratt přidává filmu potřebnou hloubku – lidský i morální rozměr. Snímek vyniká na velkém plátně a i přes délku 157 minut je tempo vyvážené; film nikdy neztrácí napětí ani humor a baví po celou dobu. Spasitel není jen další průměrné sci-fi dobrodružství – je to velkolepé, do detailu promyšlené dílo, v němž se spojují humor, technologie, emoce a především krásný nádech starosvětského filmového řemesla – něco, co AI opravdu nenatočí. Lord a Miller po dlouhé pauze opět potvrzují, že jejich styl funguje a dokáží natočit sci-fi, které baví, dojímá a zároveň respektuje diváka. Jen od nich nelze čekat opuštění jejich bezpečné zóny – a právě díky tomu je Spasitel tak přesvědčivý.