Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

---

Pokud doufáte, že to dneska bude optimističtější, asi vás zklamu. Ale něco na mě leze, což je většinou ideální podhoubí pro takový ten lehkonohý newsletter, ve kterém beru věci hopem a jsem ještě jízlivější než jindy. Popravdě jsem chtěl tentokrát zahrnout i mimořádně technický filmtech, v němž vysvětlím tzv. gaussian splats, ale zjistil jsem, že to nedokážu uspokojivě jednoduše zprostředkovat. Tedy kromě toho, že grafik někde hluboko ve mně je nadšený, protože to, co bylo dlouhá léta teorií se konečně dostalo do praxe.

 

Kompletní prostředí lze jednoduše 3D skenovat a generovat do virtuálních prostředí bez polygonů, reprezentovaných shluky (splats) nebo chcete-li mračny obrazových bodů, v nichž je obsažena spousta informací a zároveň jsou datově úsporná, takže nabízí fotorealistická prostředí, která lze renderovat v reálném čase. Bude to znamenat revoluci pro VR/AR, ale také pro videohry a snad i filmy. Nejvíc se tedy těším na další Flight Simulator, který tuhle technologii naplno využije. Pusťte si video, snad to pochopíte, nebo budete alespoň žasnout nad “tajným životem pixelů”. Tolik technický úvod neúvod a jdeme zase od matematiky k ekonomice.

Slibotechny s.r.o.

David Ellison šel do televize, aby dal první rychlorozhovor ohledně mergeru Paramount Skydance a Warnerů. Všechny ujistil, že CNN zůstane nezávislou entitou, nikdo nehodlá prodat ani cihlu z nově vzniknuvšího impéria, a propouštět se bude až po důkladném zvážení celé situace, v jen zcela nejnutnějších případech. Klasický korporátní newspeak, schovaný za neupřímný úsměv zářivých fazet. Jenže pak je tu ještě rozhovor jednoho z architektů celého mergeru, šéfem investičního fondu RedBird Gerrym Cardinalem. Jméno jak z mafiánského filmu a Gerry rozhodně téhle domnělé pověsti dostojí, protože během třiceti minut jede jako ten nejhorší možný kolovrátek.

Pokud vládnete angličtinou, doporučuji si tuhle epizodu The Town pustit. Podcast Matta Belloniho, kterého můžete vidět i v malé roličce Rogenova seriálu The Studio, je cenným zdrojem zákulisních informací, to před vámi rozhodně nemusím tajit. Belloni si nikdy nebere servítky, občas je trochu moc agresivní a povýšený, ale rozhodně svým hostům nepodlézá a aktivně je griluje. Cardinaleho nutí do defenzívy hned v prvních minutách a investiční baron Prášil začne okamžitě připomínat zoufalého chatbota, jehož někdo vytrénoval na statusech z LinkedIn. V komentářích pod epizodou to někdo trefně pojmenoval: buzzword bukkake.

Cardinale neustále opakuje moudra o synergiích, odhady ostatních analytiků shazuje ze stolu jako vlhké sny neználků, a snaží se s vážnou tváří tvrdit, že oni jsou ti hodní, co nikoho nevyhodí, protože optimalizace v objemu šesti miliard dolarů za ně obstará pokročilý účetní software. Pečlivě kontrolovaný výstup Ellisona se softballovými otázkami a půlhodinové potítko zmatkáře s vizáží i projevem kolotočáře z Matějské budiž pro lidi dokonalým zrcadlem toho, co jsou noví majitelé Warnerů zač. Resp. jak chtějí být viděni vs. jací doopravdy jsou.

Podle interních tam-tamů se mimochodem chystají velké vyhazovy v Oracle (nějak se na ty investice vydělat musí), jejichž průběh by mohl být náznakem toho, co Ellison mladší rozjede u Warnerů. Důležité je samozřejmě slepice v kurníku nevyděsit, než si pro ně přijde liška. Stačí se ale podívat na konsolidaci u Paramountu. Ta mimochodem začala už pár měsíců po předběžné dohodě, nikoliv až ve chvíli, kdy Paramountu začal Ellison oficiálně šéfovat. Došlo k velkým personálním čistkám a nahrazení schopných i neschopných nejrůznějšími kamarádíčky nebo zasloužilými manažery ze Skydance.

 

Bylo by naivní si myslet, že tady to dopadne jinak. Na vrcholných postech možná Ellison uplatí stávající hvězdy, aby to s ním zkusily, ale neviditelné šéfy sekcí čeká rychlý odchod jištěný zlatým padákem a NDA. Což mi připomíná pasáž z videoherního newsletteru kolegy Bigase. Ten popisuje, jak jistá firma koupila dokonale vytunelovala herní magazín. Redaktory obratem propustila, zajistila si mlčenlivost tučným odstupným a slibem mlčenlivosti, načež začala generovat obsah kompletně skrz A.I., včetně pozitivních recenzí, za které si nechala od vydavatelů/inzerentů platit. Přišlo se na to spíš šťastnou náhodou. Jestli máte ještě o mediálním či korporátním rybníčku nějaké iluze, je na čase, abyste si u tohoto newsletteru zvětšili font. Jedině tak se naučíte číst mezi řádky.

Nicméně se nebojte. Pokud bude Ellison stejný slon v porcelánu jako doposud, bude to rozplétání nadcházejícího mergeru plné patamatovských epizodek. Úsměv při jejich čtení bude trnout jen ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jde o osudy lidí, co se snaží svou lásku k filmu přetavit v kariéru a zajistit tak sebe a své rodiny. 

Herci na áru

SAG-AFTRA se s AMPTP (zástupci studií a streamerů, už je zas na čase si tu zkratku pamatovat, budeme ji teď skloňovat pravidelně) domluvila na finálním prodloužení úvodního kola vyjednávání o nových rámcových smlouvách. Zatím se na ničem konkrétním nedohodli. Řeknete si, že je ještě spousta času, než 30. června stávající smlouvy vyprší. Jenže pokud nedojde k posunu ve vyjednávání příští týden, bude se muset SAG-AFTRA zařadit na konec fronty, protože AMPTP začne vyjednávat se scenáristy (WGA) a posléze i režiséry (DGA). SAG-AFTRA přijde na řadu zas až na začátku června. A to už všem řádně poteče do bot.

Řada herců nemůže práci sehnat už teď, takže je kreativní. Dřív vám stačilo bydlet v New Yorku a měli jste o práci v nejrůznějších seriálech postaráno. Když bylo hůř, mohli jste se upíchnout do některého z místních divadýlek (nemyslím Broadway), stand-up klubů nebo improv skupinek, abyste se nějak protloukli. Dnes musíte přijímat i role v oborech, o kterých jste ani neměli tušení. V rámci SAG-AFTRA kontraktů si můžete přivydělávat i jako standardizovaný pacient.

Získal jsem vaši pozornost? Vaším placem se stane příjem na pohotovosti. Dostanete roli, kterou musíte odehrát co nejpřesvědčivěji. Přicházíte s nějakým problémem, ale pro doktora jste zároveň výzvou kvůli vaší osobnosti. Můžete trpět stresovou poruchou, ADHD, být na spektru apod. Je neetické, aby na vašich osobních starostech trénovali studenti medicíny. Proto jsou modelové situace testovány pomocí najatých herců. Hodnotí se nikoliv schopnost určit diagnózu (tihle falešní pacienti ve skutečnosti nemocní nejsou), ale především práce a komunikace s člověkem jako takovým. Najatí herci dostávají třicet dolarů na hodinu, mají přístup ke cateringu a především všem odborovým výhodám.

V newyorských špitálech mimochodem tenhle job není žádnou novinkou, ostatně lze ho vidět i v jedné z epizod Seinfelda, kde si takového pacienta zahraje Kramer. Najatý herec musí umět předstírat nejen diagnózu, s níž do nemocnice přijel, ale také např. autentickou reakci na oznámení o plánované amputaci nebo nalezení zhoubného nádoru. 

Artists Equity: Úspěch nebo ústup?

O Artists Equity už jsem psal na newsletteru několikrát, zejména ve spojení s jejich celovečerním debutem Air, který produkční label vyrobil na klíč pro Amazon Prime Video. Matt Damon a Ben Affleck dali na podzim roku 2022 hlavy dohromady a přišli s nápadem, jak narovnat filmařské živobytí. Svým spoluhercům, ale i všem dalším členům štábu nabídli, že svým jménem vyjednají se streamery a studii neodolatelnou nabídku, která zajistí důstojné platy od prvního do posledního pracanta. A co víc, pokud by šel snímek do kin, budou na něm mít částečný podíl, takže kdyby se tržebně utrhnul ze řetězu, dostanou bonusy.

Neslýchaně velkorysá nabídka, která už u Air vyústila v to, že konverzační životopisné drama stálo o dobrých dvacet milionů dolarů víc, než bývá u srovnatelných titulů v branži zvykem. Damon a Affleck nasazovali svá jména za komfort těch, co vidět a slyšet nejsou. Až jednomu slza ukápne. Podobně si to vyjednali nedávno u Netflixu a jejich The Rip zaznamenal solidní divácký úspěch. Natolik, že u nich teď zaklepal Ted Sarandos, který má peněženku o tři miliardy těžší díky Davidu Ellisonovi. Artists Equity proto se Sarandosem/Netflixem podepsal rámcovou first look smlouvu. Podle ní má Netflix právo do projektu nainvestovat přednostně, dřív než se kolem něj seběhnou další studia a streameři. 

V zákulisí panuje přesvědčení, že Netflix vyřadil ze hry label, který se snažil zavést nová pravidla. Těžko očekávat další následovníky, protože Damonů a Afflecků už po Hollywoodu moc neběhá. Herci se dušují, že na principu Artists Equity se nic nemění, Netflix bude muset i nadále akceptovat jejich požadavky a případnou produkci jejich filmů zaplatit s nějakou velkorysejší přirážkou.

Zároveň se ukázalo, že Sarandos koupil i Affleckův A.I. startup InterPositive, v němž Ben už tři roky trénuje malé A.I. datamodely tak, aby porozuměli workflow na filmovém place a byly schopné po nakrmení konkrétními daty optimalizovat řadu produkčních procesů. Interpositive chce být dodavatelem na míru ušitých řešení a uzavřených individuálích modelů, které vycházejí z dlouholetého know-how v branži. Affleck má zkrátka rozdáno na všechny strany a tahle prozíravost se mu bohatě vyplatí.

A vy? Jestli jste si mysleli, že jenom Ellison u Paramountu mlsně pokukuje po A.I. slopu, uvědomte si, že Netflix se sice věčně snaží nastavovat přívětivou PR tvář, ale je to právě on, kdo před deseti lety na trhu začal využívat všechny dostupné skuliny a fígle, aby se dostal do čela. Jakékoliv technologické a contentové “optimalizace” se rozhodně štítit nebude. Zvlášť pokud pro ni u svého téměř čtyřsetmilionového globálního publika najde zastání.

Prsty už se mi pletou po klávesnici, ale slíbil jsem si, že alespoň těch deset tisíc znaků si zasloužíte. Tak ještě zmínka o tom, že čtvrtá Mumie - s Brendanem Fraserem a Rachel Weisz - bude jako správný legacy sequel ignorovat existenci trojky, kde byla Weisz přeobsazená. Seznam podobných sequelů po letech, které si z timeline vyzobávají jen to, co se jim hodí, už začíná být pěkně dlouhý.

Terminator: Dark Fate ignoroval všechno po Terminátorovi dvojce. Jurassic World přehlíží všechno vyjma Spielbergova originálu. Superman Returns zapomněl na existenci trojky a čtyřky (stejně jako většina civilizovaného světa), X-Men: Days Of Future Past neberou v úvahu Ratnerovu trojku a konečně Halloween z roku 2018 volně navazuje jen a pouze na první film a přeskakuje další půl tucet sequelů. Já zas pro změnu ignoruji, že má tenhle reboot jakýkoliv sequel. Stejně jako neuznávám existenci páté Smrtonosné pasti, Indyho, Amerického ninji, nebo Jasona Bournea. Ale to je zas na úplně jiný článek.