Režijní debut Ondřeje Hudečka Poberta v sobě nese stopy mnoha žánrů. Je to covidová komedie i westernové krimi, stejně jako sociální drama z vyloučeného prostředí, které si utahuje ze svých postav i pandemických opatření. Hlavním hrdinou je zlodějíček Lupyn, svým jménem odkazující na slavného lupiče Lupina, jakkoliv poněkud natvrdlejší a méně elegantní, který se právě vrací z vězení s plánem na další loupež.

Celovečerní hraný debut tvůrce dokumentu Pásky z Nagana zdobí prokreslené postavy a cílené hlášky, které už teď dělají z Poberty favorita na titul jednoho z nejlepších českých filmů roku. A redakce se tentokrát v názorech velmi shoduje.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Od Ondřeje Hudečka a jeho celovečerního debutu se čekaly velké věci a já mám velkou radost, že dodal nejen to, v co jsme doufali, ale možná i o trošku víc. Jeho Poberta je film, který se nebojí jít proti diváckým očekáváním a i když po přečtení synopse možná mohou mít diváci pocit, že je čeká česká maloměstská variace na Dannyho parťáky, úplně to tak není. Poberta se totiž nebojí jít vlastním směrem a často při tom překvapivě uhýbat. Takže jo, na humor tu dojde, nejde však o komedii, při které by se člověk za břicho popadal. Navíc ty úsměvné momenty se střídají se zcela seriózními a dramatickými (a skvěle funkčními) a postupně se ukazuje, že tenhle příběh o covidu, zlodějíčcích a lidských sviních toho chce a dovede říct mnohem víc. 

Je to vtipné, umí to být i dojemné, nebojí se to nastavovat zrcadlo maloměšťáctví a české vychcanosti a připosranosti. Otevírat zajímavá témata morálky a vyrovnávání se s minulostí a přitom bavit svižným tempem a režijními nápady, jaké nejsme v českých filmech zvyklí vídat. Jsem rád, že to Hudečkovi vyšlo. A přeju jeho Pobertovi úspěch, ať na další režisérův film nemusíme čekat dlouho.  

Jak to vidí Rimsy:

Debut Ondřeje Hudečka se sebejistě pohybuje na hraně mezi zábavnou žánrovou podívanou a vrstevnatějším filmem pro publikum vyžadující i něco navíc. Tuzemskou tradici sociálně laděných dramat (třeba ve stylu filmů Kobry a užovky či Rodina je základ státu) Hudeček obohacuje nejen o nenásilně vkládané prvky humoru či dobře odpozorované detaily usnadňující uvěřitelnost postav (např. jejich časté hraní videoher), ale hlavně o pozadí covidové pandemie, která byla dosud ve fikční tvorbě využita pramálo.

Westernový font prozrazuje, že zobrazení českého (jiho)východu bude hodně divoké, přitom však pevně ukotvené v realitě – tedy v pojišťovacích podvodech, vydírání a konstantní snaze vyzrát na autority. Díky nadčasovosti motivů nepůsobí příběh z dnes už trochu vytěsněné covidové doby zastarale, naopak má stále hodně co říct, aniž by však stavěl na vedlejší kolej dramatičnost protagonistovy nezáviděníhodné situace či svižně zpracované kriminální momenty.

Výtky mohou směřovat k trochu uspěchanému konci, což u trochu přefouknuté, téměř dvouhodinové stopáže zamrzí dvojnásob. Přesto bych si vsadil, že Poberta bude na konci roku patřit mezi nejzajímavější tuzemské počiny a jeho poměr mezi diváckou přístupností a zdařilostí realizace je skutečně obdivuhodný. 

Jak to vidí Jokolo:

Žánrová rozmanitost je v poslední době v kurzu v celosvětovém měřítku a je moc dobře, že doputovala i do našich končin. Hudeček totiž ve svém celovečerním debutu stojí rozkročen mezi několika rovinami žánrů i vyprávění, a co je na tom nejlepší - ve všech je pevný, sebejistý a precizní. Poberta se totiž vyznačuje skvělou prací nejen s žánry, kdy se velmi schopně míchají dramatické momenty s těmi komickými, ale i prací s postavami. Hudečkův snímek je hlavně trefným obrazem morálně nejednoznačných situací a rozhodnutí, k čemuž zasazení do pandemického období přímo vybízí. Černobílé postavy najdeme jen dvě, každá z nich je na opačném konci spektra "dobrý-špatný" a většina postav se příjemně rozlévá do morální ambivalence mezi těmito dvěma protipóly, což má za následek vtipně vypointované situace i napínavé okamžiky. Charaktery chybují, ospravedlňují své zkaženosti a divák se tak společně s nimi utápí nejen ve vládních nařízeních, ale i v sebelítosti či sebeklamu. A zahráno je to vždy skvěle, ať už jde o oslizlého Majera nebo skvěle nacastovaného Řezníčka.

Trefné míření do vlastních "čecháčkovských" řad je tradiční linkou českých komedií i sociálních dramat, k nimž se Poberta může směle řadit. Zasazení na periferii i demografické zařazení hrdinů připomíná Kobry a užovky, jistá osudovost a odtrženost příběhu zase může evokovat Je třeba zabít Sekala. A dva skvostné filmy jsou pro srovnání vybrány schválně, neb i toto dílo se bez pochyb může řadit k výjimečně povedeným kouskům tuzemské scény. Pro větší údernost scénáře by možná bylo záhodno věnovat větší péči závěru, který je skvěle zkomponován a příběh krásně s až westernovým nádechem shrnuje a podtrhává, jen uteče příliš rychle, což vzhledem k velké péči věnované druhému aktu trochu mrzí. Jde ale jen o drobnou vadu na jinak velmi sebevědomém a osobitém kousku, který snad do kin naláká co nejvíc lidí.

Jak to vidí Spooner:

Dlouhé čekání na první celovečerák režiséra Pásek z Nagana se vyplatilo. Ondřej Hudeček ukazuje v Pobertovi kus precizní filmařiny a režijní sebejistoty, který i přes mírně přetaženou stopáž nepřestává bavit, napínat a naštěstí ani překvapovat. Snímek je mixem zdánlivě protichůdných žánrů od kriminálky přes satiru na období covidu až po náznaky westernu. A ve všech těchto polohách snímek dokonale šlape a navrch přidává i řadu dramatických momentů. Vzpomínání na bláznivé pandemické období plné zákazů i rozvolňování navíc funguje jak z hlediska hlášek, tak převracení žánrových klišé.

Zároveň nám však scénář předkládá lidské a uvěřitelné postavy, jimž bude divák fandit a patřičně se napojí na jejich morální dilemata. Správně načasované hlášky zvládnou diváka uzemnit svou přirozeností a divák má při sledování zkrátka radost, jak sebejistě a ladně dokáže Hudeček přepínat mezi vtipnými a napínavými momenty, přičemž ani na moment nesundá nohu z plynu. Poctivý kus sebevědomé filmařiny, jenž se v tuzemských vodách nevidí zase tak často. 

Jak to vidí Filmfanouch:  

Ondřej Hudeček s Pobertou předvedl sebevědomý a svěží hraný debut, který dokáže žánrově hravě kombinovat heist, sociální drama, neo-western i romantiku. Film výtečně pracuje s dobou pandemie, a přestože je to komedie, která nabízí i vtípky na účet politiků či pandemických opatření, postupně se mění ve funkční sociální drama, které odráží povahy lidí a jejich morální volby a následky.

Hudeček si jasně hlídá tempo i logiku, přitom zvládá poskládat příběh tak, aby nikdy nepřestal být zábavný, a přitom stále překvapoval neotřelými rozhodnutími postav. Výrazné postavy, od zkorumpovaného policisty Čendy (Václav Neužil) až po stylizovaného záporáka Asasína (Stanislav Majer), skvěle fungují v rámci malebného prostředí. Režie, scénář, kamera i střih jsou v rukou Hudečka, který potvrzuje, že jako filmař ví, jak vyprávět obrazem a zároveň nechat postavy dýchat.

Výsledkem je film, který baví, dokáže ale i přimět k zamyšlení nad morálkou, solidaritou i společenským oportunismem. Poberta je českým debutem, který nejen baví, ale i potvrzuje, že Hudeček patří mezi nejzajímavější současné české tvůrce. Pokud je toto jen počátek jeho budoucí hrané kariéry, česká kinematografie má důvod k optimistickým očekáváním.