Tento víkend přinesl kromě závěrečného olympijského ceremoniálu i dvojí slávu filmovou. V sobotu totiž předáním Zlatých a Stříbrných medvědů vrcholil Berlínský filmový festival, v neděli se pak v Británii rozdávaly ceny British Academy of Film and Television Arts neboli BAFTA. 

76. ročník Berlinale se nesl ve znamení (a)politiky. Celá porota se i přes četné dotazy zaklínala apolitičností a pod tlakem německé politiky i oficiální politiky festivalu se zdržela komentáře na téma americké politické situace i probíhající genocidy Palestinců. Místo toho se předseda poroty Wim Wenders dušoval, že „bychom měli zůstat mimo politiku”

Zvlášť pokrytecky to působilo u Michelle Yeoh, která si do Berlína přijela pro čestného Zlatého medvěda a která chvíli poté, co se odmítla vyjádřit k politice, komentovala hereckou diverzitu projektů. Někdo by ji měl upozornit, že problematika reprezentace menšin patří mezi otázky politické. Je pozoruhodné sledovat, jak herci a režiséři, kteří vždy využívali pódia k tomu, aby kázali politická poselství, najednou mlčí, když mají co ztratit. Právě tím, že se berlínští porotci rozhodli pro neutralitu, v podstatě zastínili celou filmovou přehlídku. 

Na  sociálních sítích se totiž v podstatě nemluvilo o ničem jiném než o jejich uhýbavých postojích a na jejich mlčení reagoval veřejný dopis více než osmdesáti umělců odsuzující „mlčení o genocidě na Palestincích“, kterou podepsali mimo jiné Mark Ruffalo, Tilda Swinton, Javier Bardem nebo Ken Loach. Což ředitelka festivalu, Tricia Tuttle, odmítla. 

Naopak samotný slavnostní ceremoniál se ve znamení politických projevů nesl. Vítězové, mezi nimi Emin Alper nebo syrsko-palestinský režisér a lidskoprávní aktivista Abdalláh Chatíb, hojně kritizovali Izrael I německou účast na genocidě.

Nás však samozřejmě předně zajímá to, co se dělo na plátnech. Zlatého medvěda za nejlepší film si odnesl režisér Ilker Çatak za snímek Žluté dopisy (Gelbe Briefe), který vypráví o tureckém páru, který se dostane do problému po premiéře své divadelní hry. Tureckou stopu nese i vítěz Velké ceny poroty, drama Emina Alpera Spása (Kurtuluş), o sousedských vztazích v horské vesnici. Cenu poroty si odvezla i Queen at Sea v hlavní roli s Juliette Binoche, vyprávějící o ženě středního věku, která se musí vypořádat s matčinou postupující demencí. 

Z ceny pro nejlepší režii se radoval Grant Gee za svůj snímek Everyone Digs Bill Evans, biografické drama o životě muzikanta Billa Evanse. Stříbrného medvěda pro nejlepšího herce získala za historický snímek Rose herečka Sandra Hüller, jedna z nejvýraznějších evropských hereček současnosti, jak ostatně dosvědčila v Anatomii pádu nebo v Tonim Erdmnanovi. Nejlepší vedlejší roli si netradičně rozdělili dva herci ze snímku Queen at Sea, Toma Courtenaye a Annu Calder-Marshall.

Cena pro nejlepší dokument putovala za česko-slovenským filmem Kdyby se holubi proměnili ve zlato režisérky Pepy Lubojacki, která zkoumá problém bezdomovectví a závislosti na životní situaci svých třech příbuzných. 

Já osobně se ovšem nejvíc těším na novinku režisérky Ulrike Ottinger nazvané Die Blutgräfin (The Blood Countess), v níž Isabelle Huppert ztvární Alžbětu Báthory v příběhu převedeném do současné Vídně. 

Ceny BAFTA nepřekvapivě ovládla Jedna bitva za druhou. Ta svedla vítěznou bitvu nejen v kategoriích nejlepší film, režie a adaptovaný scénář, ale také ve střihu, kameře a nejlepším hereckém výkonu ve vedlejší roli, který předvedl Sean Penn.

Druhý velký oscarový favorit, Hříšníci, se pak radoval z cen pro nejlepší původní scénář a hudbu, za svůj výkon v hororovém snímku byla odměněna též herečka Wunmi Mosaku. Nikoho asi nepřekvapila cena za nejlepší herečku pro Jesse Buckey (Hamnet), šokem však skončilo klání v kategorii nejlepší herec. Zde nebodoval nikdo z oscarových favoritů, ale Robert Aramayo, známý především jako Elrond v Prstenech moci, za roli ve snímku Přísahám, že za to nemůžu.

Nejlepším mezinárodním/cizojazyčným filmem se stala Citová hodnota (možná i proto, že se v ní mluví také anglicky), animákem roku byla jmenována Zootropolis 2. Nejlepší vizuální efekty připadly Avatarovi. Výpravy, kostýmy a masky Frankensteinovi. Zásadní českou stopou bylo vítězství dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi v koprodukci České republiky a Dánska.