Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

---

Když jsem vydal minulý newsletter, neuplynulo ani pár hodin, než se po všech internetech rozneslo, že končí Kathleen Kennedy v pozici šéfové Lucasfilmu. To je přece parádní téma! A já ho propásnu o pár hodin. Nakonec jsem si ale řekl, že to zas taková škoda není. Jsou témata, o kterých sice jako zákulisní newsletter ignorovat nelze, ale která zároveň zůstávají mimořádně toxickým materiálem. O nahrazení Kennedy se spekulovalo už dva, tři roky, cyklicky se objevovaly zaručené zprávy každé dva, tři měsíce, že Dave Filoni má nový job jistý a konečně nahradí tu žábu na prameni, co systematicky likviduje značku zevnitř. Ano, mafie internetových křiklounů si před týdnem konečně zajásala, že její rozbité hodiny poprvé po letech ukazují správný čas. Už po premiéře Johnsonovy Epizody VIII by nejraději všichni viděli Kennedy se sbalenými kufry, další vlna vzteku přišla po premiéře Solovy sólovky (musel jsem), ale Kathleen Kennedy táhla káru dál.

Od Amblinu o dům dál

Nechci, aby byl tenhle podotek nějakým otevřeným hodnocením její čtrnáctileté práce u Lucasfilmu, protože bych k finále nové trilogie, návratu Indiana Jonese, nebo k zákulisním čachrům kolem Sola, asi nebyl příliš milostivý. Jistá liknavost a nervozita při navazování na Lucasův odkaz a zároveň balancování Igerových požadavků, je z těch rozhodnutí za oponou patrná. Házet však všechna špatná rozhodnutí na Kathleen Kennedy je ale zkratka typická pro dnešní online diskuze. Je to lákavé, zní to alespoň krapet věrohodně a dav má pocit, že našel jednoznačného viníka.

 

Tím spíš, že Dave Filoni je oslavován jako chodící encyklopedie Star Wars a nerd, který to celé postaví na správné koleje. Hodně štěstí s tímhle uvažováním. Historie podobných štafet na vrcholných korporátních postech nevyznívá pro optimisty příznivě, ačkoliv je třeba dodat, že v tomhle případě máme alespoň nějaké vyhlídky. Kdo převezme Marvel po Feigem? Kdo bude shora šéfovat Bondovi po Barbaře Broccoli? Podobných nevyřešených otázek o nástupnictví je Hollywood plný, ať už jde o producenty, režiséry nebo herce. Jako by stovky pevných řetězů najednou hrozily přetržením.

U Kennedy jsou ale všichni se vším hotoví a těší se na Filoniho a jeho parťačku Lynwen Brennan, které mimochodem Kathleen Kennedy vybrala už před dvěma lety (na každém šprochu pravdy trochu). Definitivně ale bylo rozhodnuto až v prosinci, takže tam-tamy ze začátku ledna byly dobře informovanými sojkami práskačkami.

Osobně jsem čekal, že Kennedy odejde až s Igerem a nedá svým odpůrcům satisfakci jakýchkoliv spekulací. Jenže ono by k nim došlo stejně, takže raději ještě jednou připomenu, že nejde o vyhazov, ale finalizaci dvouletého procesu po odprodukování The Mandalorian & Grogu (Favreau) a Starfightera (Levy). Kennedy dala před šesti dny velký rozhovor, v němž nebyla žádná hořkost, žádná nadřazenost, jen více či méně strohý popis toho, jak to v zákulisí chodí. S tím, že řada těch odkládaných, zrušených, nebo naopak protlačených projektů se potýká s řadou překážek a klacků pod nohama, ať už jde o snahu sladit kalendáře, účetní rozvahy, nebo vrtochy Hollywoodu jako takového. Rozhodně to stojí za přečtení, některé skalní fanoušky to možná zbaví zášti, nebo to minimálně otupí ostny jejich frustrace. V čele týmu je teď nový kapitán, ale uvědomte si, že ve sportu i politice, stejně jako v Hollywoodu, je snadné svádět chyby na předchůdce a zároveň si přisvojovat jeho úspěchy. První plody Filoniho otočky u kormidla neuvidíme dřív než za tři roky. Do té doby, nechť vás Síla provází.

 

Žít a přežít v L.A.

V jednom z minulých newsletterů jsem připomínal výročí ničivých požárů a podivoval se nad tím, jak pomalu lidé obnovují zničené domy a pozemky, resp. jak nízké je procento vydaných stavebních povolení nebo prodaných parcel. Teď k tomu vychází řada článků, které uvádí řadu věcí na pravou míru.

Vzhledem k tomu, že se přímo v Los Angeles a v Kalifornii točí stále méně a méně, odcházejí odtud profese ve velkém. Ne nutně producenti, režiséři nebo úspěšní herci, ale třeba maskéři, kostyméři, osvětlovači a další méně viditelné profese. Nikdo z nich si už nemůže dovolit v Los Angeles bydlet ve vlastním nebo v pronájmu. Někdo se stěhuje do Kanady, Georgie, kde jsou ještě pořád velké produkční huby. Kdo našetřil, ten se vrací do rodného města s tím, že si otevře nějakou živnost, nebo prostě kamkoliv, kde se dá upíchnout a existovat za poloviční nebo třetinové náklady. Výjimkou není ani přesun do Irska, kam se kvůli pobídkám outsourcuje řada amerických produkcí, nebo do Španělska, kde rozdává plnými hrstmi práci Netflix.

Důvodů, proč nečekat, se kupí čím dál tím víc. Pokles produkcí je setrvalý a následuje obecné trendy, u Paramountu se šetří a brzy se bude šetřit i u Warnerů (letos z principu, protože se vyčkává a taktizuje, napřesrok v rámci konsolidací). Náklady na bydlení přitom rostou, protože ničivé požáry snížily počet volných nemovitostí a jejich vlastníci si za jejich nájem účtují horentní sumy. Odvolávají se i na to, že jim pojišťovny napařily obrovské přirážky, protože riziko dalších požárů stále trvá a vzhledem k tomu, jak jsou kopce kolem Los Angeles prorostlé oním rizikovým křovím, které nelze za rozumné peníze zlikvidovat, jedná se o dlouhodobou situaci.

Kdo prodal a zmizel před pár lety, ten dobře udělal. Na realitním trhu mají velké potíže jak běžní lidé, tak největší hvězdy. Udat devítiložnicovou rezidenci, protože se stěhujete do Kanady, Francie, nebo třeba jen na předměstí, je zkrátka oříšek. Už nepomáhá, že jste slavný herec nebo producent, zvlášť když si řeknete o částku, kterou může na stůl vyskládat opět jen někdo z podobných kruhů, nebo nějaký ten kryptomilionář, co je shodou okolností váš velký fanda a shání pátou, šestou vilu do počtu, aby nemusel pořád létat sem a tam, když v Hollywoodu obráží večírky a loví “trofeje”.

Dům Bena Afflecka a Jennifer Lopez byl na trhu rok a půl a místo původně inzerovaných 68 milionů dolarů se teď snad prodá za pouhých 52. Rezervační smlouva je prý podepsaná, ale pořád ještě může tajemný kupec cuknout. Jim Carrey v srpnu po dvouletém martyriu prodal svůj domek za 17 milionů dolarů. Zní to skvěle, ale slavný komik původně doufal v necelých třicet milionů. Čím dražší dům, tím déle trvá, než se prodá. Průměr v milionářských čtvrtích L.A. je přes 200 dnů v inzerci. Hrstka lidí, co si ty domy dovolit může, trpělivě vyčkává. Vidí, že nejdou na dračku, a doufá v nervozitu prodávajících a další snížení ceny. Nakonec se po roce, dvou prodává za ceny, které často odpovídají těm, za něž si majitelé domy pořídili či nechali postavit. Což je vzhledem k inflaci a vysokým úrokovým sazbám vskutku neradostná zpráva.

 

Starší a zajištění utíkají, mladí zas nedosáhnou na nájmy ani pořízení nového bydlení (v horších čtvrtích startují malé nemovitosti na 600 tisících dolarech, v těch prestižních se pod milion nedostanete). Už ani modelky si nemohou pronajmout ve čtyřech malý byt a doufat, že se na ně usměje štěstí. Matematika nefunguje, nemají šanci sehnat job, který by zasponzoroval dalších pár měsíců v nájmu. A když náhodou ano, nemusí to pro ně znamenat začátek kariéry. Navíc kvůli telecastingům může svou pásku poslat kdokoliv z druhého konce světa a přijet na těch pár dní natáčení kamkoliv v USA. Bydlet v Los Angeles se už prostě nevyplatí a online influenceři raději za levno staví svá soukromá impéria v rodných městech, aby ušetřené peníze zašili do matrací nebo investovali jinam.

Stane se z Los Angeles další Detroit? Kdyby zářící průmyslový etalon, později městečko duchů a kriminálních živlů, které se horko těžko už několikátou dekádu zvedá zpátky na nohy? Těch indicií je příliš, než aby je šlo ignorovat. Jakmile si techbros podmaní Hollywood a budou úřadovat rovnou ze Silicon Valley, padne i poslední důvod, proč vůbec do města andělů jezdit.

Netflix tady a teď!

Netflix si v posledních dnech krade palcové titulky víc než kdokoliv jiný. Účetní závěrku Ted Sarandos opepřil čísly, kterými se prý už chlubit nebude. Tedy s výjimkou toho, když jsou nad očekávání. Nejen že Netflix překonal o fous odhady Wall Streetu, ale povedlo se mu meziročně zvýšit počet předplatitelů na 325 milionů, což složitou interní matematikou prý znamená, že má po celém světě miliardu diváků.

Budiž, nejrůznější cifry umíme do tabulek nadatlovat všichni. Netflix vydal i svůj tradiční půlroční data dump, v němž se může každý pohrabat dle libosti. Nebo ocenit práci kluků na Flix Patrol, jenž zkrotili čísla do přehledné tabulky. Ano, na prvním místě jsou podle očekávání KPop Demon Hunters, ale těch 482 milionů zhlédnutí je fakt z jiného světa. Holt se ty ušní červy pouští pořád dokola - geniální koncept.

Dál už se tím můžete prohrabovat sami. Zjistíte, že obsah pro děti a fanoušky true crime je sázka na jistotu, stejně jako v kinech nedostatkové romcomy a licencované studiové horory. Pár omylů a jeden, dva Electric State ročně hravě vyváží překvápka typu KPop nebo Adolescence. Patrný je z tabulky odklon od předražených blockbusterů k levnějším produkcím a doku či reality tvorbě, která je jištěná eventovými seriály. To bude zjevně strategie Netflixu i do budoucna a letos za ni chce utratit rekordních dvacet miliard dolarů (desetiprocentní navýšení po dvou letech rozpočtové stagnace).

 

Další miliardy si Netflix utrhne od pusy změnou nabídky pro Warnery. Tam si zjevně vzali k srdci paramountí výtku “cash is king”, takže nově nabízejí za Warnery (studio a streaming) 83 miliard dolarů v hotovosti. Žádná výměna akcií, žádný problém a prý rychlejší cesta k definitivnímu schválení valnou hromadou akcionářů. Ta se plánuje na duben, kdy se Warner Bros. Media definitivně rozdělí na tu část, o níž má Netflix zájem, a ty prý bezcenné lineární a jiné zbytky, o které má naopak zjevně zájem David Ellison.

Jestli se to radě a Zaslavovi povede dohrát až do konce, smeknu před jeho velikonoční nadílkou klobouk. Nejde však o jedinou radikální proměnu Netflixu, které jsme pravděpodobně svědky.

Netflix, který se ještě před pár lety chlubil tím, že premiéru seriálové sezóny můžete binžnout během několika hodin (nebo jedné velmi dlouhé noci), se nám pomalu mění v běžnou televizi. Nejdřív se významné seriálové premiéry půlily, nyní jsme svědky pečlivé dramaturgie, která rozetíná seriály na třetiny, abyste udrželi předplatné o měsíc nebo dva déle, než jste plánovali. Velkolepá finále seriálů připadají na důležitá data. V některých zemích už vám levnější předplatné lemují reklamy jako za starých “ne úplně dobrých časů”. A úplně nejnověji tu máte čím dál tím víc živáků, kvůli kterým aby si jeden znovu kupoval papírový časopis s televizním programem.

 

Možná vás nenamotal wrestling, co se vysílá každý týden. Možná nejste fanoušci amerického fotbalu nebo tenisu, který se občas do schématu taky probojuje. Netěšíte se ani na březnové SAG Awards, které si Netflix předloni koupil. Jenže dost možná chcete vidět Alexe Honnolda (Free Solo), jak vyručkuje nejvyšší mrakodrap na Tchaj-wanu. Bez jištění, bez triků, takže existuje riziko, že uvidíte spektakulární pád v přímém přenosu. Netflix tuhle akci, která se odehraje 24. ledna (pardon všem, kdo to čtou na MovieZone a už vědí, že Alex to zmáknul), promuje horem spodem.

O něco méně honí Star Search, což je talentová soutěž, která startuje už dnes (21. ledna, pardon MZ podruhé). Tahákem jest, že v ní můžete hlasovat vlastním ovladačem, takže jde vlastně o interaktivní show. Netflix ví, že stejně při jeho sledování něco držíte v ruce, ať už je to telefon, ovladač nebo něco jiného (nechávám na fantazii čtenářů). Co kdybyste tím mohli hlasovat?

Touhle fíčurou vás chce Netflix přikovat k obrazovce (resp. telefonu, v online prohlížečích hlasovat mimochodem nejde), protože okno pro hlasování je krátké a je k dispozici vždy jen v určitých momentech přímého přenosu. V případě úspěchu očekávejte podobných formátů víc a víc. To by tak hrálo, abychom koukali na “obsah” jen když se to hodí nám!

A když už jsme u té gamifikace, předplatitelské téma do konce týdne přistane na křídlech oscarových nominací, takže si popovídáme o těch slíbených prediktivních marketech, nejrůznějších legálních i nelegálních tipovačkách, sázkách apod.

Chybějící Filmtech vynahradím příští týden, kdy přijde na řadu trikové téma o nástupu CGI v Hollywoodu. A nebude o dinosaurech!

Jednou větou…

Zítra začíná poslední Sundance. Resp. poslední v legendárním Park City (napřesrok se stěhuje do dostupnějšího, většího, ale atmosférou podobně horského Boulderu), první bez Roberta Redforda. Očekávejte hodně vzpomínání na slavného herce, hodně loučení a hodně lidí, co chtějí zažít “ještě jednou naposled”. V příštím vydání si genezi Sundance trochu oprášíme ve vzpomínkovém okénku.

 

Zástupkyně řetězce Cineworld otevřeně vyzvala Hollywood, aby začal dělat kratší filmy. Prý ať myslí na diváky. Uznávám, že v tomhle souhlasím, jakkoliv by její sdělení mělo být přeloženo do upřímštiny, kde by vzkazovalo, ať spíš myslí na kinaře, kteří mohou krátký film častěji protočit ve svých sálech.

YouTube se ve Velké Británii dočkal na sklonku roku velkého vítězství. Jeho dosah byl o milion diváků vyšší než v případě BBC. Reakce státní televize? Uzavřela s YouTube smlouvu o tom, že pro něj bude vyrábět exkluzivní obsah!

Universal plánuje v roce 2027 otevřít epickou horskou dráhu na motivy Rychle a zběsile. Že by do té doby stihli konečně i natočit explozivní finále Dieselovy filmové ságy?