Loni se z návratu 28 časových jednotek, ať už dní, týdnů, či let, stal nečekaný hororový hit, který ocenili i kritici. A hned napřesrok tu máme sequel. Chrám z kostí tentokrát nerežíruje Danny Boyle, toho vystřídala Nia DaCosta, režisérka nedávné Heddy s Tessou Thomspon a Marvels, v roli scenáristy nicméně zůstal Alex Garland. A podle všeho jsme dostali důstojné pokračování, které se může opřít o tradičně vynikajícího Ralpha Fiennese. Co na něj říkají Jokolo, do_Od a kolega odvedle z TVZone filmfanouch? 

Jak to vidí Jokolo:

Garland, Boyle a tentokrát i Nia DaCosta opět jdou naproti všem diváckým očekáváním. Z apokalyptického survivalu se tahle série pokoutně přesunula k dramatu, které si bere na paškál hutné téma toho, jací mohou být lidé svině. Zdálo by se, že je to přerod markantní a série zapomíná na své apokalyptické začátky, kdy lidé utíkali před příšerami. Už tehdy však v jádru sdělení stálo to, jak hluboko či mělko pod povrchem se nachází ta nejpudovější složka v nás. Druhé 28 let poté ovšem tematiku proměny člověk za extrémních podmínek zahaluje i do ryze aktuálního bádání nad tím, jak snadno lze za těchto extrémních okolností uchlácholit davy a svést je někam, kam by se lidské chování vydávat fakt nemělo. 

Spíše než prvních 28 dní poté bych tak trochu zvráceně tento snímek přirovnal k Jedné bitvě za druhou či Velkému Martymu, na což naráží i skvěle vystavěná a husinu nahánějící finální scéna. Fiennes i O'Connell jsou skvělí, dvojka se navíc může opřít i o poměrně nečekaného hrdinu a v jádru stále stojí skvělý Alfie Williams. Samozřejmě tu nechybí hnus a teror, naopak snímek neoplývá tak svébytným vizuálem jako u Boylea. Pořád jde ale o osobité, originální a ryze autorské dílo, které skrze pečlivě naplánovanou a zkomponovanou trilogii ví, co chce říci. Nemůžu se dočkat trojky.  

Jak to vidí do_Od:

První díl mě úplně nepřesvědčil, ale ve dvojce mi ta tripovost zachutnala. Jenom je třeba trochu upravit očekávání, protože to ani tentokrát není úplně horor, spíš nečekaně hloubavý a citlivý pojednání o lidech vystavených extrémním podmínkám (s nějakým tím stahováním z kůže a pojídáním mozků k tomu...). Zase jednou ďábelský Jack O'Connell namlsal, Ralph Fiennes ho ale kompletně zadupal do země svým výkonem, užíval jsem si každou vteřinku jeho výstřední postavy na plátně. Na druhou stranu, pokud bylo cílem tu sérii dostat do bodu, kde končí dvojka, klidně jsme se bez těch prvních dvou filmů mohli obejít.  

Jak to vidí filmfanouch (TVZone): 

Plánovaná trilogie 28 let poté po druhém filmu působí jako promyšlený celek, který se nebude bát v rámci stejného světa vyprávět pokaždé trochu jiný příběh. Chrám z kostí potvrzuje, že prostřední díl nemusí nutně znamenat slabší článek, ale může fungovat jako tematické prohloubení a zároveň most k ještě ambicióznějšímu finále. Nia DaCosta se v roli režisérky osvědčila jako jistá ruka, která dokáže respektovat zavedenou vizi, aniž by ji bezmyšlenkovitě kopírovala. Garlandův scénář poté znovu ukazuje, že i v žánrovém rámci zombie apokalypsy lze vyprávět vrstevnatý příběh o dospívání, víře a především zlu v jeho různých podobách. 

Druhé 28 let poté tak nestojí ve stínu svého předchůdce, ale rozšiřuje jeho svět směrem, který je místy nepohodlný, snadno kontroverzní a záměrně rozdělující. Právě v tom ale tkví jeho síla – v ochotě jít proti očekáváním a nesnažit se zavděčit všem. Pokud má trilogie jako celek fungovat především jako důkaz autorské vize, Chrám z kostí plní svou část zadání výtečně. Zbývá už jen otázka, zda se závěrečnému dílu podaří tuto ambici nejen naplnit, ale také celou trilogii smysluplně uzavřít… 

Jokolovu recenzi čekejte zítra.