Zatímco v Hollywoodu čím dál tím víc bodují herní filmy (Super Mario, Sonic, Minecraft), dlouhodobě na vzestupu jsou bezesporu i filmové hry. Batman nebo Spider-Man se propracovali mezi žánrové pecky, nový Indiana Jones byl také parádní a série Star Wars Jedi určitě neskomírá. Příští rok by pak mohl trefit jackpot Wolverine, to ale trochu zabíhám do tématu, o kterém by třeba Imf mohl z fleku napsat celou knihu. Nemluvě o tom, že se mocně opírám o komiksovou berličku.

Tenhle článek má za úkol jinou věc. Chtěl bych ve vás probudil nostalgické vzpomínky na to, jak to s filmovými hrami bylo před víc než dvěma dekádami, kdy jen málokdy konkurovaly tomu nejlepšímu, co bylo na trhu. Každý z nás (ehm, pokud jste tehdy byli naživu) se určitě dostal k jiným titulům, jež mu částečně dělaly radost proto, že rozváděly svět populárních filmů. U mnoha her z té doby bych si dokázal představit remake – a to zejména u pěti kousků, které mi uvízly v paměti nejvíc a občas na ně vzpomínám dodnes.

The Mummy (2000)

OK, začínáme docela slabou hrou, ale… ten potenciál! Mumie vyšla ještě na prvním PlayStationu a ve třinácti mi vážně stačilo, že tam je Rick O’Connell a že zvuk střelby odpovídá té z filmu. Reálně to byl nanejvýš průměr, představte si ale moderní předělávku. Vypiplaly by se levely, nepřátelé a ovládání, za mikrofon by usedl Brendan Fraser, aby zpropagoval chystaný čtvrtý film, a celé by to zázračně bylo dvakrát lepší než originál. Při pohledu nového Indyho mi přijde škoda, že Mumie na herním poli dopadla takhle.

Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)

Harrymu Potterovi se na počítačích nebo PlayStationech naopak vždycky dařilo dobře – minimálně z hlediska prodejů a kvantity titulů. Pamatuju si, že jsem strávil hodně času v sandboxové adaptaci pátého filmu z roku 2007 (nedávné Hogwarts Legacy mě naopak zklamalo), dlouho předtím jsem ale propadnul jedničce. Ta nabídla hlavně roztomilé učení kouzel, při němž se obtahovaly obrazce myší, a největší laskominou bylo sbírání čokoládových žabek. Jako zarytý Potterofil jsem na tuhle hru dokonce sepsal asi třicetistránkový návod, podle něhož šly najít všechny žabky a byl v něm i nákres na vyhrání šachů. Bůh ví, na kterém zaprášeném disku je mu konec.

Medal of Honor: Allied Assault (2002)

Ano, podvod a faul, Allied Assault samozřejmě není filmovou adaptací. Tedy alespoň ne oficiálně. Legendární úroveň s Omaha Beach je totiž jasným převyprávěním úvodní scény ze Zachraňte vojína Ryana a tvůrci si toho z oscarového hitu půjčili ještě mnohem víc. S přimhouřenýma očima (patnáctiletého kluka) tak Allied Assaultu mezi filmové hry prostě patří, a kdyby se Medal of Honor náhodou pokusil vstát z mrtvých, právě tenhle remake by jistě zažehnul pořádnou internetovou jiskru.

Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast (2002)

Každý z nás má jinou „iniciační“ Star Wars hru. Pro mě to byl Jedi Outcast, u kterého jsem se nemohl nabažit toho, že jsem cool Jedi (Kyle Katarn!) běhající po imperiálních základnách. Ve světě Star Wars by samozřejmě šla remakeovat tuna věcí (ehm, KOTOR) a leckdo by možná sáhnul spíš po větším sequelu Jedi Academy. Já bych ale volil srdíčkem a snažil se ignorovat, že aktuální kánon přisuzuje zásluhy kolem ukradených plánů Hvězdy smrti Cassianu Andorovi.

The Lord of the Rings: The Return of the King (2003)

No a na závěr vymeteme poslední velkou značku, která na začátku 21. století plnila kinosály. Leckdo určitě s láskou vzpomíná na The Battle for Middle-earth, já ale házím do placu nabušený Návrat krále z PlayStationu 2. Hlavně „nekonečné“ mise jako Jižní brána, kde šlo řezat nepřátele donekonečna, byly pohlazením po duši… s hordou pobitých orků. V první řadě jsem však cenil možnost hrát za většinu Společenstva, od čehož další hry ustoupily (u Shadow of Mordor a Shadow of War se šlo jinudy), a dodnes čekám, kdy se to zlomí. Remake Návratu krále by byl nejjednodušším řešením, nový lotrovský open-world ale na druhou stranu musí být jen otázkou času.

Tak za mě takhle. Určitě se v diskuzi rozepište o svých vzpomínkách a kandidátech na remaky, i když všichni víme, že je šance na upgradeování tak starých her nulová. Škoda, že se řada z nich nedá sehnat alespoň v původní podobě (velkou výjimkou jsou remastery Jedi Knight a Jedi Academy), vzpomínání u gameplayů na Youtube mi přijde velmi nedostačující.