Paul Rudd a Jack Black platí v žánru filmových komedií už poměrně dlouho za nestárnoucí ikony, které sice ne vždy zaručí komerční nebo kritický úspěch, ale dobře napárování umí prodat kdejakou kravinu. No a přesně to se jim nyní zřejmě částečně podařilo i s meta rebootem devadesátkového hororu Anakonda. Snímek, jenž se chce svézt na mohutné divácké vlně z premiéry třetího Avatara, vstoupí do kin právě už příští týden, a internet tak začaly čerstvě plnit i první reakce a hlavně recenze. Ty jsou o něco přísnější než jak by samotná chvála na sociálních sítích mohla naznačovat, tak už to ale mnohdy bývá.

Dle všeho je snímek parodující kultovní horor o velkém hadovi nečekaně zábavnou jízdou, která je stejně tak šílená a absurdní, jako je svižná, vtipná a především láskyplně dělaná. Teda alespoň podle některých. Průměrné skóre 43 % na Metacritic by totiž naopak mohlo naznačovat, že nějaké problémy film přece jen mít bude. Po ukázkách asi nikoho nepřekvapí, že se má nová Anakonda atmosférou dost blížit legendární Tropické bouři. Film režiséra Toma Gormicana je prý utkaný ze stejného těsta, zjevně ale ne tak dobře a s takovou jistotou, jako to tehdy zvládli Ben Stiller a spol.

Celé je to údajně milostný dopis řemeslu, které mnozí z nás tolik obdivují, jelikož oba hrdinové vyráží původně do džungle, aby natočili remake svého oblíbeného filmu. Když však přijdou hned zkraje o jediného hada, kterého měli k dispozici, a musí se vydat do hlubin nebezpečného pralesa najít nového, věci se velmi rychle zvrtnou a oni se stanou kořistí skutečné obří anakondy. Chválí se tu hodně herci, zajímavé lokace, akce, i svérázný styl humoru, kdy se tvůrci nebojí hrát to přes odkazy, ale velmi často i přes shazování sebe sama. Zkrátka ten typ komedií, které se dnes už moc netočí. Na druhé straně někteří kritici snímku vyčítají, že je až moc doslovný, že se v něm hodně tlachá a machruje, ale skutek prý utek. Mnoha z nich se taky zajedla nostalgie, na kterou tu tvůrci tlačí prý fakt hodně. Občas to všechno prý působí až příliš uměle.

Tak jako obvykle asi platí, že jít na snímek s příliš vysokými očekáváními by se tedy nemuselo vyplatit. Pokud ale hledáte mezi svátky film, jenž bude prostoduchou zábavou bez zbytečného stresování, a nemáte jako autor tohoto textu od svých 12 let fobii z hadů, kdy na vás jde infarkt při pohledu na debilního slepýše (a nechci slyšet, že to není had...), pak existuje šance, že nebudete odcházet z kina příliš zklamaní. Já si bohužel budu muset tuhle srandu nechat ujít, protože jsem nezvládl ani trailer.