---

Dneska paradoxně A.I. budeme řešit úplně minimálně. Stačí, že s chatboty řeší výběr dárků půlka republiky a ta druhá najde nějakého umělointeligenčního pomocníka pod stromečkem. Ale jestli máte pocit, že jen Disney něco kuje, tak v zákulisí už se domlouvá i velký OpenAI deal s Amazonem. Tomu tedy Sam Altman už platí nějakých 10 miliard ročně, aby mohl svými kejklemi vytěžovat mj. i Amazon Web Services, ale znáte to - s jídlem roste chuť. Mezitím na internet na chvilku unikl teaser na nové Avengers, načež ho promptně nahradila A.I. verze vygenerovaná podle toho originálu. Moc se to nelišilo, protože už ten původní teaser vypadal, že na něm Disney “svoji” verzi Sory srdnatě trénoval. A takhle my si tady žijem… vítejte u skorovánočního vydání. Slibuju, že minimálně předplatitelé teď dostanou do konce roku spoustu nostalgických nášupů…

Netflixifikace znovu a výrazněji

Tento krásný termín je pro někoho slovem roku, pro jiného posledních několika týdnů, pro dalšího pro jistotu celé dekády. Původně jsem chtěl kolem netflixifikace otočit celé placené téma, abych trochu vyrovnal, že jsme nešťastní hlavně ze snahy Paramountu o nepřátelské převzetí Warnerů. I Netflix má své nedostatky, u Paramountu je víc akcentovaná politická stránka věci a nedostatek zkušeností Skydance s čímkoliv. Netflix je pro mnohé zárukou nevyzpytatelné, často však obecně matné celovečerní produkce a především něčeho, čemu se říká “Netflix look”.

Trochu jsem se o to otřel v článku o color gradingu. Je to ale komplexnější problém, který jde napříč celou branží, to jen u Netflixu, kde se filmy a seriály kolorují rovnou na HDR televize, je to možná trochu patrnější. Je však nutné dodat, že nejde jen o tón a teplotu barevné teploty, jakkoliv bychom si podle nich na Netflixu mohli řídit hodinky. Netflix také každoročně vydává seznam schválených kamer pro své produkce, což dále svazuje kameramanům ruce. Navíc se s nástupem digitálních kamer svítí úsporněji a zároveň tak nějak benevolentněji. Že to nedává smysl? Videí o napálení skyboxů na cokoliv a razantním nasvětlování postav zezadu, aby se v postu snadno oddělily od modrých a zelených pozadí, kvapem přibývá. Celá problematika je trochu složitější, ale skutečně se dnes svítí jinak než před deseti, dvaceti lety. 

Já osobně jsem na toto téma vedl i doma několik debat. Přistihnul jsem se u toho, že s nástupem tzv. Digital Intermediate a samozřejmě i pokročilejších digitálních kamer, jsme se dočkali toho, že filmy se začínají podobat jako vejce vejci. Především se ale smazal rozdíl mezi včerejškem, dneškem a zítřkem. Jen se podívejte na film z roku 2005 a na film z letoška. Najdete jen minimum rozdílů. A pak zkuste srovnat 1985 a 2005, nebo ještě kontrastněji 1975 a 1995. Dřív jste na první pohled dokázali určit dekádu podle zrna, barevné kompozice, ani jste nemuseli koukat na kostýmy, účesy nebo auta. Analog dokázal pojmout víc než uměly tehdejší promítačky nebo televize zobrazit (proto také zvládáme starší filmy neustále remasterovat a restaurovat v takových detailech).

Dnes máme s HDR opačný problém, jakkoliv jsou moderní senzory skutečně neuvěřitelně schopné cvičit s dynamickým rozsahem. Když se na tom hodně lpí, můžete šetřit na svícení, ale výsledný vizuál vám to vrátí i s úroky, protože i při kontrastním svícení vám bude ze stínů (pokud nějaké skutečně zkusíte vyrobit) čouhat hrozně moc detailů. Vše bude osvětleno i při použití zlomku světel. Podivný paradox způsobuje zejména u levných žánrovek, že obrazomalba pocitově v divákovi vyvolává úplně jiné emoce, než jakých chtěl režisér dosáhnout. Autor je zmatený, ale nedokáže si s kameramanem vysvětlit, co je vlastně špatně.

Podobných postřehů přibývá opravdu skokově (tady, tady ve výborném videu Like Stories of Old nebo tady), takže i můj oblíbený datový analytik z oblasti filmu, Stephen Follows, se jal analyzovat desítky tisíc filmů, aby to rozseknul. Opravdu se dnes svítí, točí a maluje filmovým “materiálem” jinak než kdysi? Nebo nám prostě jen chybí zrno pětatřicítkového analogu a zpocení herci pod náporem stařičkých halogenů?

Follows měřil, jestli se skutečně dnes svítí naplocho, tj. všechno se zaplaví lumeny, což způsobí, že nikdo nemá dramatickou (čti pro herečky nepřívětivou) kresbu v obličeji. Bral v úvahu žánry (rodinné a romantické filmy mají tenhle “hallmarkovský” typ televizního všeosvícení zapsány v DNA). Na co přišel? Že se skutečně svícení proměnilo, ale není to vždy k horšímu. Ano, víc se “zaplavuje”, stíny jsou měkčí, ale problém není nedostatek světla, spíš nedostatek jeho charakteru. A zároveň se k proměně vizuálu přidávají další věci - větší podíl plastických operací herců a hereček, postprodukční CGI photoshopping a radikální změna palety kostýmů a dekorací od technicolorových výstřelků přes snahu o autenticitu až po utlumenou paletu v zemitých barvách, která je příznačná právě pro poslední dvě dekády.

Je také zmíněno, že někdy v roce 2008 jsme dosáhli s digiblockbustery jako Sin City nebo Třístovka vrcholu pokusů a hyperkontrastem. Ve stejné době byla na trh uvedena legendární Arri Alexa a začalo se točit tzv. do logu, tj. do formátu, který nabízí maximální dynamický rozsah a největší možnosti pro grading. Zároveň platí, že musíte vědět, co od filmového looku chcete, protože log z Alexy vám moc nápověď nedá. Režiséři a producenti se tak často vydávají buď prošlapanou cestičkou (=všechno vypadá stejně), nebo jsou příliš opatrní (=všechno vypadá matně).

Existuje celá řada výjimek, ale buď jde o drahé blockbustery se zkušenými a dobře zaplacenými kameramany, jejichž rukopis sahá daleko do minulosti, nebo o drzé festivalovky, které Netflix koupil už hotové (viz dnešní Filmtech) a nedokázal je ohnout podle svých standardů. Těch anomálií ale skokově ubývá. Pokud se Netflix stane majitelem Warnerů, bude své barevné křivky vnucovat mnohem většímu spektru audiovizuálního obsahu. Netflixifikace se stane definitivním standardem. Ale jestli máte pocit, že s Paramountem na tom budete líp, tak připomínám, že s výjimkou cruisovek, jsou akční slopy od Skydance jedny z nejhnusněji svícených i gradovaných filmů vůbec. Všechny navzájem podobné, všechny ošklivé a svou naoranžovělou přítulností dokonale rozeznatelné už z první náhledovky.

Buďte velmi opatrní, jestli chcete koukat na videa linkovaná v úvodním (ehm, čtvrtém) odstavci. Může se vám stát, že si začnete všímat něčeho, co jste doposud bohorovně ignorovali. Což ale taky není dobře, protože už jsme se dostali do fáze, kdy ten midbudgetový mainstream vypadá hrozně zaměnitelně, a když někdo film nasvítí a natočí alespoň trochu v duchu včerejších trumfů, je automaticky vynášen do nebes jako opravdový autor a vizionář. A lidem je to jedno. Něco takového se stalo u anime, kdy se vypichují dva, tři drahé tituly ročně, kde se na animaci nešetřilo, zatímco u ostatních se ta plochost a lenost považuje za standardní průměr. Tu a tam se ho někdo ještě snaží podstřelit (viz poslední sezóna One Punch Man), za což dostane bídu, ale “psi štěkají a karavana jede dál”. Snad se nám povede zachránit 4K skeny původních pětatřicítkových filmů, kterých se nedotkla vylepšovací A.I. ruka, která do pozadí přidělala kompars v podobě šestiprstých banditů.

Warneři znovu vyběhli s Paramountem

David Zaslav dostává zamilované esemesky od Davida Ellisona, který mu slibuje opulentní večeře při měsíčku i 500+ milionů dolarů na ruku a teplé místečko v dozorčí radě. Jenže právě warnerácká rada po deseti dnech na rozmyšlenou definitivně i další, papírově výhodnější nabídku Paramountu odmítá. Totéž radí i drobným akcionářům, které Paramount napřímo oslovuje. Argumentuje především neprůhlednou skladbou financování stamiliardového nákupu, v níž figuruje až příliš mnoho hráčů.

A to i přesto, že Jared Kusher, zeť amerického prezidenta Trumpa, z mixu nabízených peněz se svým fondem Affinity potichu vyklidil pole. Dozorčí rada Warnerů má pocit, že třicet dolarů za akcii je málo. Paramount je podle insiderů ochoten přitlačit někam k 33 až 34 dolarům. To už bude pro většinu investorů radikálně lepší deal než netflixovských necelých 28 (byť “jen” za tu lepší část firmy). Warnery však trápí, že Ellisonové do podniku nedávají jako záruku své peníze, i když má Larry Ellison obrovské jmění. Akcie Oracle se sice trochu zapotácely, ale ono stačí slíbit rychlou výstavbu stovek A.I. datacenter a dolárky se zase začnou kutálet.

Netflix zatím vyčkává, jakkoliv po vzoru Paramountu vypublikoval web, kde se snaží odborné i laické veřejnosti vysvětlit, proč je právě on tím jediným vyvoleným. Ted Sarandos ovšem navštívil ateliéry Warnerů, kde ho provedl David Zaslav a ukázal mu, co všechno mu bude říkat pane. Takhle vztyčený prostředníček už by Paramounti pochopit mohli, ne? Aktuálně to vypadá, že půjde o běh na delší trať, takže se klidně vraťte ke strojení vánočního stromečku a vyhlížení turbulentního roku 2026. Trh stejně plus mínus čeká, až se začátkem ledna vypíší veřejně akcie Versantu, společnosti, do níž NBCUniversal odspinoval všechny ty neperspektivní televizní stanice a další slepé uličky. Pokud bude hodnota těch zbytků skutečně zanedbatelná, jak nabídka Paramountu nepokrytě naznačuje, razantně se tím zkrátí páka, kterou má aktuální dozorčí rada na Ellisonovi. Ti jdou svou nabídkou dolaru za akcii televizních assetů proti aktuální náladě trhu, která odhaduje zbytkovou hodnotu lineárních televizí a spol. na troj až pětinásobek.

YouTube bere Oscary

Když se dva perou, třetí se směje. I když tentokrát má nos od krve spíš Bob Iger a Disney. Oscaři totiž v roce 2029 utečou z ABC a konečně zakotví tam, kde si to všichni tak trochu přáli. Na YouTube. Srdce tradičního diváka pláče - on přece koukal vždy na vysílání a nikoliv na prachsprostý stream. Jenže jak ukázal Netflix a SAG Awards, přesun na globální platformu dovede skomírající značku nakopnout, přinést ji k širšímu publiku a nabídnout netušené možnosti. YouTube je navíc doposud nestranným pozorovatelem hollywoodského bzukotu, takže je ideální platformou pro všechny, která je zvyklá na obří nápor lidí, nabízí už dnes A.I. dabing, takže za čtyři roky už bude moderátor vesele šprechtit 90 jazyky. A Bob Iger bude dávno v důchodu, takže ho ta ztráta nemusí zas tak trápit.

Zájem měl i Disney a Comcast, resp. ABC a NBC, ale šlo o tvrdé vyjednávání, kdy Iger už nechtěl platit cca 100 milionů dolarů za každoroční licenci, protože diváků kvapem ubývalo. Jenže kdo chtěl víc, ten nemá nic. U YouTube se rozhodli, že těch sto milionů jsou přijatelné drobné za stále relevantního zlatého plešouna. Všichni dostanou přenos z červeného koberce i hlavního večera zadarmo a ve svém jazyce, to byla ostatně jedna z věcí, která kromě nabízené částky YouTubu vyhrála přetahovanou s ostatními zájemci. Slavnostní 101. předávání cen Akademie tak vstoupí do svého druhého století patřičně moderně. Znovu připomínám, že se bavíme o roce 2029, takže neotvírejte ten šampus předčasně.

Ruleta s modrásky

Avatar je v kinech a bere diváky hráběma. Už se těším na víkendový rozstřel, ale ještě předtím je třeba prostý lid varovat, že Cameron opět láká na vyšší snímkovou frekvenci HFR a snímek se do kin vydává v mnoha verzích. IMAX 3D, HFR 3D, 4DX… atd. atd. Když pominu Dolby Cinema, vrcholnou verzí je asi IMAX 3D bez HFR, ale někdo by mohl říct, že tam zas trochu tratíte na zvuku. Vypadá to, že se bude pravidelně hrát i Dolby Atmos 4K ve 2D nez HFR, což je možná preferovaná verze pro puristy, co nesnáší otlačené nosní chrupavky. Vybere si rozhodně každý.

Vybral si i KarelR z MovieZone, který mi popisoval, že plzeňská slavnostní premiéra se protáhla o dvě hodiny, protože se zvuk oproti obrazu rozjížděl tempem cca jedné sekundy za každou minutu filmu. To by si James Cameron za rámeček nedal! Celý sál dostal volňásky na jindy, ale dvakrát restartovaný film a pět hodin v sále zní jako noční můra všech močových měchýřů.

Tak si držte palce, ať se vám v případě návštěvy kina technicky vše vydaří na jedničku.

Filmtech: Train Dreams - zážitek při svíčkách

Dneska jen krátce, ale v návaznosti na úvodní téma. Train Dreams na Netflixu je jedním z nejhezčích filmů, co jsem letos viděl. Myšleno v mnoha ohledech (v několika dalších to zní spíše bizarně), ale zejména tedy co se týče kamery Adolpha Velosa, která má vskutku oscarové parametry. 

O to víc zahřeje, když víte, že Bentleyho film vznikal v opravdových lokacích a Veloso, vyzbrojený velmi kompaktní a dynamicky bezkonkurenční Arri Alexa 35, se mohl spolehnout na přirozené denní světlo a příšeří osvětlené plameny táboráků a svíček. Není to flex jako když Fincher u Zodiaka svítil ve sklepě jednou jedinou žárovkou. Je to snaha o přirozené zdroje světla, kterými si režisér a kameraman neuvěřitelně komplikují práci. Chcete zlatou hodinku? Dostanete ji, ale skutečně jen na hodinu. Chcete úsvit? Tak hurá do práce, máme jen pár drahocenných minut dneska, a pak možná za tři dny, pokud předpověď počasí dovolí. 

Filmové technologie a pokroky nám postupem času umožnily vyrobit den v noci a noc ve dne. Pravé poledne kdykoliv si zamanete, soumrak a úsvit v rozestupu několika sekund, stačí jen otočit tím správným knoflíkem. Zahodit to a vrátit se zpátky ke kořenům, v tomhle případě doslova, je vlastně docela poetické. Velká škoda, že si to většina tzv. námezdných filmařů prostě nemůže dovolit.

Jednou větou…

Dnes skutečně už jen jednou větou. Zdál se vám váš vlastní vánoční večírek letos trochu chudší? V Hollywoodu se rovnou večírky ruší, počet rozesílaných dortů, dárkových košů a dárečků je pětinový, a kde se dřív rozdávaly ke třináctým platům nejnovější iPhony a Airpody, tam se dnes k výplatní pásce přidává stírací výherní los. Každý svého štěstí strůjcem.