Supergirl jako skoro každá nová komiksovka od DC rozvířila spoustu internetových diskuzí. Leckdo si všimnul, že film v prvním teaseru nápadně připomíná Strážce Galaxie (hlavní hrdinka má dokonce stejného walkmana jako Star-Lord) a obecně panoval smutek nad tím, že druhý celovečerák z produkce DC Studios nevypadá moc originálně nebo epicky. Ačkoliv ho režíruje nesmírně šikovný Craig Gillespie (Já, Tonya, Cruella, první tři díly Pam a Tommyho), celkové pojetí nápadně připomíná šéfa DC Studios Jamese Gunna.

Že by režisér Strážců Galaxie a nového Supermana najal Gillespieho jen jako poslušnou ovečku, jíž donutí kopírovat jeho styl? Anebo teaser tak trochu klame tělem a vytváří vibe Strážců Galaxie uměle (hodně pomáhá retro song od Blondie), aby diváky ukolébal tím, že dostanou velmi povědomou a tím pádem „bezpečnou“ věc? Definitivní odpověď samozřejmě dostaneme až v kině. Už teď se ale na všechno můžeme podívat z dost opomíjeného úhlu pohledu.

O čem mluvím? O předloze! Supergirl je od začátku prodávaná jako adaptace chváleného komiksu Supergirl: The Woman of Tomorrow (film se tak i chvíli jmenoval), jenž méně výraznou postavu v roce 2021 katapultoval o pár levelů výš. Většina komiksovek se dnes nedrží specifického příběhu nebo minisérie, takže tu máme docela výjimku, která se navíc zdrojovou látkou opravdu aktivně chlubí – a to tak moc, že je komiks propagován na konci teaseru, jehož vydání pro jistotu ještě doprovázel rozhovor s autorem Tomem Kingem.

Gunn v tomhle směru opravdu kráčí opačným směrem než Marvel, kde se komiksoví tvůrci maximálně upozaďují, z čehož vzešla řada kauz, jež by vydaly na samostatný článek. Třeba tvůrce Winter Soldiera Ed Brubaker se jednou rozpovídal tak nebojácně, že mu jeho agent musel hodně vyčinit, pojďme ale zpátky k DC, kde se tedy nebojí dát papírovou předlohu na piedestal, čímž (minimálně u věrných čtenářů) posilují dojem, že se film vystavěl na pevných základech.

V případě Supergirl (hraje ji Milly Alcock z Rodu draka) se osmidílná komiksová minisérie, která byla nominována na prestižní Eisner Award, transformovala do scénáře z pera debutující Avy Noguiery. Gunn téhle paní věří natolik, že už jí svěřil i nový film s Wonder Woman, všichni nicméně varují před tím, že se do dvou hodin pochopitelně nevešlo všechno. Velkolepý road trip se musel smrsknout, ale zároveň do něj přibyli Superman (David Corenswet) a Lobo (Jason Momoa), které v původním komiksu nenajdete (mimochodem stejně jako oranžového walkmana). No a tady už bych vám konečně mohl říct, o čem to celé vlastně je/bude.

Primárně vás možná překvapí, že hlavní hrdinkou Supergirl: The Woman of Tomorrow není Supergirl. Předlohu vypráví chudá malá dívka jménem Ruthye Marye Knoll (Eve Ridley), jíž padouch Krem (Matthias Schoenaerts) zavraždil otce. Ruthye se následně s Kremovým mečem vydává vstříc pomstě a připlete se jí do cesty bájná Supergirl, která na její zapadlé planetě slaví své 21. narozeniny.

Střípky z úvodu komiksu jsou jasně vidět v teaseru, kde najdete Ruthye s mečem, sólovou oslavu v baru (tady 23. narozeniny), výrazně jiného Krema a také superpsa Krypta. S tím je to krapet složitější, řekněme ale, že ho uvidíme o něco méně často než v Supermanovi.

Ještě zásadnější rozdíl by pak měl být v tónu celého filmu. Zatímco Gunnův Superman byl laděný spíš jako povznášející akční komedie, Supergirl: The Woman of Tomorrow má k něčemu takovému na míle daleko. Ačkoliv by obálka mohla lákat na vcelku tradiční superhrdinskou sci-fi, příběh se (a tady se snažím minimalizovat spoilery) docela brzy překlopí do depresivního teroru, v němž Supergirl a vůbec celou galaxii prozkoumáváme očima čím dál tím méně naivní Ruthye.

Ať už jde o vzpomínání na zkázu Kryptonu, která je vidět v teaseru a Supergirl ji zažila z první ruky, anebo o některé zvraty, kde se opravdu nešetří mrtvolami, The Woman of Tomorrow je pro dlouho podceňovanou hrdinku zlomovým příběhem, který je plný zajímavých nápadů, působivých scén a nemilosrdných odhalení. Pokud jste někdy toužili po důkazech, že Supergirl není jen dívčí kopie Supermana, najdete jich v komiksu hned několik – a rozhodně se vám zaryjí do paměti.

Síla komiksu vede mnohé čtenáře ke strachu, že z něj Gunn, Gillespie a Noguiera jen vyzobají hrubý základ a překopou ho do povrchní kopírky Strážců Galaxie, v níž je nastrčený Lobo, aby se do kina vypravilo i pár starších mužů. Moje naivnější půlka nicméně doufá, že se naopak šetrně využije co nejvíc původního materiálu (do předlohy by Lobo vlastně seděl), a že teaser opravdu jen mate tělem, jelikož by temnější upoutávka nepasovala do hrubých očekávání, jež lidé mají u slova Supergirl.

Uvidíme, jestli nakonec vznikne výjimečná komiksovka, anebo se jako mnohokrát předtím bolestivě spálíme. Velký šéf/producent Gunn má každopádně k dispozici výbornou předlohu a režisérské eso, takže by špatný výsledek tentokrát bolel dvojnásob. A vzhledem k tomu, jak rozporuplně byl přijat Superman, si nový DC vesmír možná ani nemůže dovolit další zakopnutí.