První díl Čarodějky pro mě loni představoval nemalé překvapení. Po prachbídných trailerech jsem v kině následně dostal film, který sice nemusel mít 160 minut (dvojka má mnohem rozumnějších 137), ale zato se povedl hudebně, choreogragicky, herecky, komediálně, akčně a nakonec i svým přesahem, kdy se v něm našlo hned několik zajímavých paralel na současný svět a naši společnost. Navíc tak hezky měnil všechno, co člověk věděl o příběhu Čaroděje ze země Oz. To všechno ale samozřejmě fandové muzikálové předlohy z Broadwaye, kterou režisér Jon M. Chu tak zodpovědně adaptoval, dobře věděli. Budou to pak nejspíš právě oni, koho tak naše dojmy z druhé a závěrečné části tohoto muzikálového díla překvapí nejméně. Tentokrát totiž u části redakce, která na film vyrazila, panuje naprostá shoda v tom, že Wicked: For Good je naprosto tragický.

Jak to vidí Mr. Hlad:

K první Čarodějce mám poměrně neutrální vztah. Byl to vcelku zručně natočený pohádkový muzikál s poměrně výraznou stylizací, která mi úplně nesedla, ale vyloženě problém jsem s ní neměl. A nemám ho ani tentokrát, se vším ostatním však ano, protože její pokračování je jeden z nejhorších filmů letošního roku. A vlastně mě to dost překvapuje, protože oba díly vznikaly víceméně současně, takže vcelku překvapí, že u dvojky se celá tahle pohádková podívaná ze světa Oz rozpadla na malé zasmrádlé kousíčky. Jon M. Chu, který minule odvedl solidní práci, jakoby z zapomněl, jak se režíruje a vypráví. 

První tři čtvrtiny filmu jsou obsahově naprosto prázdné, jen se tam občas hrdinky a hrdinové potkají a za něco se omlouvají a veškerý děj by šel nacpat do patnácti minut a dvou písniček. A pak? Pak se najednou začne spěchat, charaktery postav se absolutně mění scénu od scény, hledání logiky v jejich chování a vztazích se ukazuje jako naprosto zbytečná práce a celé to působí s každou další minutou zoufaleji a zoufaleji. Písniček je málo a žádná výrazněji nezaujme, na druhou stranu druhá Čarodějka celkem šokuje tím, že z jedné z hrdinek dělá v podstatě psychopatku na úrovni Kathy Bates z Misery nechce zemřít a že tu postavy umírají tak bizarně, že by to přišlo za hranou i Monty Pythonům. Druhá čarodějka je smysl nedávající bordel natočený člověkem, který jakoby se dostal za kameru omylem a většinu času se raději schovával na hajzlu, než aby lezl na plac. Blábol. Směšný blábol.

Jak to vidí crom:

Zklamání. Rozčarování. A snad i lítost z toho, jak moc špatné to bylo. Druhá Čarodějka mohla navázat na skvěle rozehraný (a zazpívaný) příběh na motivy jednoho z nejslavnějších hollywoodských muzikálů všech dob, jenže to by musela mít o čem vyprávět. Což bohužel nemá. Jde o smutného pohrobka z dob, kdy se v Hollywoodu rozdělovaly ucelené příběhy na více filmů, aniž by k tomu byl jiný než finanční důvod. Diváci tomuto trendu nakonec vystavili finanční stopku, jenže v případě Čarodějky byla Pandořina skříňka znovu otevřena a skončilo to naprostou katastrofou. Jinak se totiž druhý díl filmového zpracování broadwayského muzikálu nedá nazvat.

Já vím, jde o rozdělení na první a druhé dějství, jak je rozdělen i samotný muzikál z pera Stephena Schwartze a Winnie Holzman. Jenže to samo o sobě jako argument neobstojí. To by totiž musela mít druhá Čarodějka nějaký smysluplný děj, kterým příběh uzavře. A to k mé velké lítosti nemá. Jde o naprosto vyprázdněný, nudný, zmatený, nelogický a zbytečně dlouhý sled nefunkčních scén, kde se vlastně nic moc neděje. Pořád se tak nějak přešlapuje na místě a když už film nabídne nějaký zajímavý motiv nebo prvek, hned od něho uskočí jinam. V popředí sice pořád stojí příběh dvou kamarádek ze střední čarodějnické, rozdělené láskou a politikou, nicméně celé je to vlastně morálně velmi pochybné, když „zlá“ čarodějka nakonec skončí poražená a vyhnaná do Wastelandu jako ve Falloutu, ačkoli byla ve skutečnosti hodná a všechny zachránila (nebo co to vlastně udělala). Přičtěte si k tomu smutný fakt, že druhé dějství je výrazně slabší i po hudební stránce a máte z toho zklamání roku, jaké snad nikdo nečekal.

Jak to vidí do_Od:

Ok, už chápu, jak se většina lidí cítila u druhého Jokera. Tohle bylo... bolestivě špatný? To to asi vystihuje nejlépe. A taky trapný. Nelogický. Hloupý. Nepovedený. Bez nápadu. Většinu času frustrující. No zkrátka obří prohra Jona M. Chu, který loni naservíroval tak velkolepě rozehranou muzikálovou fantasy, že jsem si opravdu myslel, že nás s jejím finále nemůže zklamat. To by ale asi musel mít koule na to jít proti předloze, vykašlat se na status quo z konce Čaroděje ze země Oz a prostě jen věřit charakterům a světu vytvořenému v jedničce, že ho coby vypravěče dovedou k logickému (a mnou očekávanému) vyvrcholení. Takovému, které lidem v těchto zlých časech třeba nabídne nějaké odpovědi na to, jak bojovat s propagandou a dezinformacemi, jak porazit kult osobnosti, jak se vyrovnat s bezprávím všude okolo. A ano, o tohle všechno se v jedničce naprosto regulérně pod poměrně tučnou (ale zábavnou a komplexní) vrstvou melodramatu hrálo.

Dvojka to ale všechno splachuje do záchoda někdy v první půlce, jenom aby z diváků dělala čím dál větší idioty v té druhé. Najednou na ničem nezáleží. Vše je nevyzpytatelně stupidní, smrti postav nemají žádný dopad, vůbec se zde nepracuje s emocemi, příběh zkrátka jen tak plyne do prázdna a potom se během asi deseti minut na konci pohádkově vyřeší. Mezitím ale Chu taky zřejmě úplně zapomněl, že točí muzikál, takže i když se tu sem tam zpívá, jakákoli choreografie letěla z okna. Žádná velká čísla, žádné ohromující kulisy. Dokonce ani k té akci, po které to celkem volalo, tady nikdy pořádně nedojde. Prostě jen prázdný a ve výsledku tak naprosto zbytečný film, který snad vznikl jen proto, aby vás nasral. Nechápu a vlastně se dost zlobím.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.