Režisér Yorgos Lanthimos patří mezi těch pár filmařů, kteří zvládli dobýt Hollywood a přitom zůstat sví. Netočí filmy pro každého, ale Favoritka nebo Chudáčci dokázali oslovit davy i akademii a už pětkrát bojoval o Oscara. Letos by to rád zkusil znovu s novinkou Bugonia a nepřekvapivě u toho opět bude Emma Stone, tentokrát v roli ženy, kterou unesou dva fandové konspiračních teorií, kteří jsou přesvědčení, že nepochází z naší planety. 

Jak to vidí Rimsy:
Stalo se to už jiným, stává se to i Lanthimosovi. Zhruba od Favoritky a definitivního přesunu do mainstreamu jeho díla ztrácejí dřívější nesmlouvavost a spokojí se s poněkud uhlazenějším satirickým nábojem než dříve. Chudáčci dokázali nabídnout dostatek jiných atrakcí, ale Milé laskavosti tím vyloženě trpěly a podobného dojmu se nejde zbavit ani u Bugonie. 

Kdyby nešlo o remake velmi zdařilého jihokorejského originálu, dojem by byl určitě lepší – přece jen rozhodně nejde o špatný či nepovedený film, ze srovnání se starší Lanthimosovou tvorbou i předlohou Save the Green Planet! však Bugonia vychází jako trochu umírněná sázka na jistotu. Lanthimos osekává množství témat, jimiž by se vyprávění mohlo zabývat, díky čemuž je výsledek rozhodně přehlednější nežli značně rozstřelený korejský originál. Jde tak o akurátně nepříjemný, vtipný i hrozivý divácký zážitek, což není vůbec špatné – ale byly časy, kdy nápaditý tvůrce dokázal jít ještě víc na dřeň.

Jak to vidí Crom:
Absolutně nekompromisní až metafyzicky krutý, to je nový snímek režiséra Chudáčků Yorgose Lanthimose. Můžeme se přít, nakolik za to vděčíme původní jihokorejské předloze Save the Green Planet z roku 2003 (viz nedávné Rimsyho V.I.M.), nicméně to, co si Lanthimos dovolil zapracovat do své předělávky, vám vytrhne oční bulvy z důlků a donutí vás podívat se na svět z jiné perspektivy. Ne, Lanthimos určitě není jediný, kdo si něco takového troufne a letošní Jedna bita za druhou Paula Thomase Andersona ukázala, že odvaha a smělost v Hollywoodu ještě nevymřely. Oba snímky se honosí autorskou suverenitou a tvůrčím sebevědomím, nicméně Bugonia jde ještě o něco dál ve své drzosti a bezostyšnosti, s jakou vás film propleskne.

Jde na to přitom velice pozvolna, až vám při sledování úvodního dějství bleskne hlavou, jestli nemá Bugonia víc společného s Milými laskavostmi než s Chudáčky. Jenže nenechte se zmást úmyslně pomalým nájezdem. Protože to, co přijde potom, vás vezme na horskou dráhu po těch nejšílenějších konspiračních teoriích a lidské blbosti zvlášť, aby vám na konci nezbylo nic jiného než neuvěřitelný výraz ve tváři, jak si něco takového může dneska ještě někdo dovolit. Naštěstí Lanthimos si to nejen může dovolit, ale současně to zvládne podat takovým způsobem, na jaký jen tak nezapomenete. Připište si k tomu tradičně skvělou Emmu Stone a ještě lepšího Jesse Plemonse a dostanete jeden z nejpřísnějších filmů roku. Mickey 17 jen smutně závidí. 

Recenzi čekejte velmi brzy