Kristýna Trpková před 4 lety vydala knížku, která byla chválená a úspěšná, což zaujalo režiséra Jana Těšitele (David, Zlatovláska), kterému tady v posledních letech chyběly ryzí filmové detektivky. Slovo tedy dalo slovo a jakmile se povedlo sehnat producenty, byl tak na světě i film. Stvůry v hlavních rolích s Kristýnou Ryška a Kryštofem Hádkem pak tento týden vstupují do kin a my už měli možnost je na novinářské projekci zhlédnout. Co si o nich myslíme se dočtete níže:

Jak to vidí Mr. Hlad:

Detektivek jsou plné televize, ale do kin nám jich čeští filmaři v poslední době moc neposlali. Na druhou stranu když už, tak to stojí za to, jako třeba skvělé #annaismissing. Jan Těšitel přichází s poněkud tradičnějším pojetím, ale důležité je, že se jeho Stvůry povedly. Víc, než bych čekal. Inspirace severskými detektivkami je tu očividná, hlavní hrdinové mají spoustu problémů sami se sebou a ještě dostali na stůl případ hodně ošklivé vraždy. Těšitel se rozhodně nebojí být explicitní co se týče násilí a scéna pitvy bude pro fandy Hříšných lidí města pražského možná trochu silná káva.

Kristýna Ryška je v hlavní roli asociální a vnitřně hodně zničené policistky výtečná, případ komplikovaný tak akorát, aby se v tom člověk neztratil a zároveň měl šanci odhalit, jak to celé bylo (že to není až tak těžké, je bohužel už trošku problém), a skvělá hudba Aid Kida a ještě lepší kamera Filipa Marka (Bod obnovy) snadno vyvolají pocit, že člověk kouká na detektivku, k níž přívlastek „česká“ úplně nesedí a „evropská“ by bylo asi vhodnější. Škoda, že v poslední třetině se postavy začnou chovat poněkud idiotsky a dělají dost nesmyslná rozhodnutí. Naštěstí jako celek je to hodně povedená krimi, která sice nepřináší nic moc nového, ale prakticky vše dělá správně. A zdaleka převyšuje devadesát procent domácí žánrové produkce.

Jak to vidí crom:

Jaké příjemné překvapení! Žánr kriminálek je dost pravděpodobně ten nejprovařenější filmový a televizní žánr vůbec, čemuž současně odpovídá i divácká obliba a poptávka. Přijít proto s filmovou kriminálkou je celkem nošení kůže na trh, neboť musíte nutně čekat, že budete diváky bezohledně konfrontováni se špičkou soudobé tvorby. A Stvůry režiséra Jana Těšitele v této konkurenci obstály více než obstojně. Vděčíme za to samozřejmě především kvalitní literární předloze Kristýny Trpkové, která ukázala, že i v prostředí hodně přeplněného domácího rybníčku krimi příběhů dokáže šikovný autor pořád ještě zaujmout. Nicméně kniha je kniha a její adaptace mohla dopadnout všelijak.

Naštěstí dopadla výborně. Jan Těšitel musel zřejmě projevit velké odhodlání a zápal pro věc, když od autorky získal svolení ke zfilmování jejího literárního dítka, a tento svůj zápal dokázal úspěšně přenést i na plátna kin. Přizval si k tomu kameramana Filipa Marka, který už v Bodě obnovy předvedl, že to s objektivem umí, a také Ondřeje Mikulu alias Aid Kida, jehož hudba je správně depresivní a navozuje zcela přiléhavou atmosféru. Stvůry se však ze všeho nejvíc opírají o hlavní představitelku, herečku Kristýnu Ryška, jejíž kapitánka kriminální policie Linhartová je směsicí všeho, co byste od moderní kriminálky – resp. její hlavní představitelky – mohli očekávat. Sekunduje jí u toho žánrově zkušenější Kryštof Hádek, nicméně je to právě Ryška, kdo udrží vaši pozornost od začátku až do mírně (ale opravdu jenom mírně!) nekonzistentního finále.

Jak to vidí do_Od:

Ve všech ohledech solidní příspěvek do žánru krimi. A to myslím prosím pěkně v celosvětovém měřítku, nejen na domácí scéně. Stvůry šikovného režiséra Jana Těšitele a ještě šikovnějšího kameramana Filipa Marka (Bod obnovy) se totiž absolutně můžou srovnávat se zahraniční produkcí, ať už to je atmosférou severských detektivek, rozpadající se psychikou hlavních postav, jak to známe z těch amerických, bravurní prací se zvraty a gradací, tak jako to předvádí mistrovsky britská produkce, nebo prostě jen prvotřídní kamerou, kterou najdete v těch nejšpičkovějších projektech po celém světě. Nutno tedy říct, že v ničem z toho Stvůry vyloženě neexcelují, není to útok na to nejlepší v rámci žánru, nikdo si po jejich zhlédnutí nesedne na zadek, že právě viděl nejlepší film roku. Je na nich však znát, že autoři to všechno mají nakoukané, znají postupy a zároveň pracují i s vědomím, jak by to naopak vypadat a působit nemělo, tedy televizně. A to se jim daří extrémně dobře.

Příběh je přitom fakt prostý. Kriminalisté objeví tělo mrtvé dívky a tím se spustí vyšetřování, které nás postupně vezme za různými podezřelými a jejich motivacemi, až ve finále přijdeme na toho pravého. Mezitím se ještě naťuknou osobní roviny důležitých postav, zejména hlavní detektivky (Kristýna Ryška), a pak už jen sprintujeme až do konce, což je na devadesátiminutovou stopáž tak akorát. Celou dobu to přitom vypadá skvěle, nešustí to ani jednou papírem, což je u mě nejčastější kámen úrazu u českých krimi, a člověk si tak po dlouhé době jen užívá zdařilou žánrovku navzdory tomu, že tam samozřejmě vidí, co a jak mohlo být ještě lepší. Nakonec mě ještě příjemně dorazil herecký výkon Gabriely Míčové, což jen ztvrdilo mé nadšení z tohoto filmu, více už ale v recenzi, která dorazí velmi brzy.