První Černý telefon se nikdy neoslavoval jako nějaká převratná pecka (u nás dostal jen 6/10 a Rotteny se svými 81 % pozitivními recenzemi od kritiků sice působí fajn, ale po bližším zapátrání zjistíte, že skóre se vlastně dost podobá tomu lehčímu nadprůměru co svítí na ČSFD), dvojka tak přišla trochu nečekaně, o to víc jsme ale byli zvědaví, co s ní pán za kamerou vymyslel. Režisér Scott Derrickson (kromě Doctora Strange či Sinister natočil podle mého i dost přehlíženou pecku Chraň nás od zlého) totiž do hry vrací i původně zabitého záporáka Grabbera v podání Ethana Hawkea. A jak to tedy je s ohlasy v tomhle případě?

Vlastně se nic moc nemění. Na Rottenech v době psaní už svítí jen 79 % pozitivních recenzí (ještě před pár hodinami to bylo 85 %) po 52 recenzích (74 % je průměrné skóre na Metacritic). Konsenzus přitom zní, že to sice zdaleka není ten nejstrašidelnější horor roku, ale své momenty jednoznačně má. Snímek podle všeho míchá atmosféru snímků s Freddym Kruegerem s mytologií kolem docela specifického Grabbera, jenž sice tentokrát nemá tolik prostoru, za to jej ale využívá mnohem lépe než v jedničce. Film je prý extrémně kreativní a zábavný, umře v něm spousta lidí a jediné, co ho sráží, jsou lehké problémy s tempem či fakt, že má zvláštní humor a navíc ho prý není málo. 

Na Halloween ale podle všeho ideální filmový horor pro velká plátna jako dělaný, který si ještě navíc velmi rychle ospravedlní svoji existenci jakožto sequel k víceméně uzavřenému příběhu, poněvadž se zde vydáváme o něco hlouběji do srdcí a myslí dvou dospívajících protagonistů. Druhý Černý telefon tak zkrátka splňuje vše, co byste od takového sequelu čekali, nabízí zajímavě uchopený příběh, jenom ubírá na strašidelném elementu a přidává na emocích. Na někoho to bude fungovat víc, na někoho míň, výsledek by měl být ale přibližně stejný, jako naposled.