Od posledního filmového Trona uběhlo koukám patnáct let. To je panečku solidní doba, protože mi to přijde jako včera, co jsem ten film viděl. Dlouhé roky to pak vypadalo, že kultovní osmdesátková sci-fi značka řekla svým pokusem o návrat na vrcholu 3D éry všechno, co měla na srdci, letos se ale Disney přece jen vytasilo s ještě jedním posledním soft rebootem, který si natočil režisér Joachim Rønning (šikula zpoza Kon-Tiki a hlavně posledních moc fajn Pirátů). Jo a zahrál si v něm Jared Leto, to už ale asi víte. Film má každopádně premiéru tento týden a Mr. Hlad spolu s Jidášem už ho měli šanci vidět. Co na něj říkají?

Mr. Hlad:

No, jak to říct. Dostal jsem to, co jsem čekal. A čekal jsem průměrný film. Nemám úplně pocit, že by se na světě našlo moc lidí, kteří by se na Tron: Ares těšili, nebo tenhle film vůbec potřebovali, ale to je konec konců problém spíš účetních oddělení Disneyho než filmových fandů. Prostě tu je. Jen z něj tak trochu smrdí zbytečnost. Příběhově Tron: Ares nepřekvapí, občas bojuje s tupostí, občas s patosem. Ale u tohohle typu filmu je problém, že nijak zvlášť nezaujme ani svými atrakcemi.

Přesun z digitálního světa do toho našeho tvůrce výrazně limituje v audiovizuálních hrátkách a fakt, že většina akčních scén jsou honičky plné blikání, respektive takové, v nichž se napětí buduje stylem „jedeme prostě rychle dopředu a je to tudíž napínavé“, extra zábavné to není. Bitky jsou poněkud zmatené, Jared Leto prostě jen čumí jako ve většině svých filmů a Nine Inch Nails jsem si extra neužil, protože nám to v IMAXu ohulili fakt až moc. Pár pěkných obrázků, občas nějaká pěkná akce, do toho tupoučký příběh a má to necelé dvě hodiny. A celkově to působí dojmem, že ani sami tvůrci moc nevěřili, že točí zvlášť dobrý film, a tak se nikdo z nich o nic nesnažil. Koukat se na to dá. Výhoda však je, že vás do toho nikdo nenutí.

Spooner:

Vlastně se na to koukalo docela hezky. Tvůrci třetího Trona se totiž ze všech sil snaží totálně zaměstnat vaše smysly. Skvělý soundtrack od Nine Inch Nails proto neustále duní (v IMAXu místy až moc) a celý snímek je díky tomu solidní audiovizuální jízdou s opulentní akcí a vypiplanými triky. Postavy pořád někam utíkají, Joachim Rønning se snaží přijít s fajn akcí či fanouškovskou odbočkou a díky svižnému tempu ty necelé dvě hodiny příjemně utečou a divák se nemá moc kde nudit. Jako přímočará sci-fi jízda tedy Ares funguje solidně.

Problém tkví v hodně jednoduchém scénáři, který v podstatě nabízí jen naháněčku z digitálního světa do reálného (a pak zase naopak) a nepokouší se o nic moc zajímavého. Postavy jsou totálně ploché a Jared Leto nemá dostatek charismatu na to, aby uhrál chladnokrevnou a hláškující AI, a Evan Peters je typicky nudným korporátním záporákem. Největší potíž tkví ale v tom, že oblíbený počítačový svět tu působí značně mrtvolně, chladně a nevyvolává v divákovi vůbec žádnou emoci. Tvůrci navíc univerzum nijak výrazně nerozšiřují, o to víc působí v této podobě vyčpěle a okoukaně. Ale aspoň je to velké, hlasité a bez problémů se u toho bude žrát popcorn.

Recenzi čekejte velmi brzy.