Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

---

MovieZone slaví dvacet let existence. Často ji tu zmiňuji, věřím, že řada z vás přišla na newsletter odtamtud, pro jiné je to prostě jen “další filmový web”. Dvacet let je kus lidského života a ačkoliv se aktuálně už realizuji jen v hrstce článků, sem tam speciálu, Encyklopedii akčního filmu nebo ve Filmech v síti (ty děláme už pět let pravidelně měsíc co měsíc), třeba minulý týden jsme si střihli na divadelní Palmovce živé povídání o akčních filmech, nedávno jsme měli Trailer Night, jednou ročně si napíšem knížku, a najdeme si občas i čas na pivo nebo kafe tzv. bez diváků, takže MovieZone a lidi kolem ní jsou něčím, co se mnou bude, ať už budu žít kdekoliv. Newsletter je další kapitolou naplnění mých přirozených nutkání a jsem ohromně rád, že kolem něj také roste věrná komunita. Dotáhneme to taky na dvacítku? Snad nám tak dlouho ten Hollywood vydrží pohromadě. V posledních měsících se o tom dá občas úspěšně pochybovat, ale dneska to bude mj. i o tom, že filmy se netočí (jen) v Kalifornii.

Tilly Norwood provokuje

Eline Van der Velden je herečka, komička, technologička (ach) a zakladatelka startupu Particle6. Před dvěma týdny o ní moc lidí nevědělo, dnes o ní mluví celý Hollywood. Proč? V Curychu totiž měla Eline panelovou diskuzi, kde mluvila o své hyperrealistické herečce jménem Tilly Norwood. Prý je to nová Scarlett Johansson. Je tváří nového studia Xicoia, které bude sdružovat virtuální talenty. Tilly prý už jedná s několika významnými talentovými agenturami v Hollywoodu, které ji chtějí ve své vlastní stáji.

To vše bylo následováno agresivní kampaní na sociálních sítích, kde se Tilly chlubí tím, že za jediný den zvládne hrát e třech filmech, dvou seriálech, reklamním spotu a ještě málem vyhrát Oscara. Umí tohle vaše herečka z masa a kostí, ptá se. V jiném spotu naznačuje, že nikdy nedorazí na plac pozdě, nikdy nepřibere, nikdy se nebude hádat s režisérem o změny ve scéně, s producentem o honorář a s ostatními herci o počet replik. Umí být všude a nikde, není zdrojem bulvárních afér, ale umí být sex symbolem a tajným snem milionů fanoušků. Kdo z lidí ji v tom může konkurovat?

Není divu, že na podobnou propagaci reagovali skuteční herci, ale i zástupci talentových agentur, nebo hollywoodských cechů poměrně nevybíravě. Z agentur zní, že s žádnou Tilly nejednali a podobným vizionářům rovnou ukazují dveře, protože doba ještě nenazrála. Herci hořekují nad autentickou lidskou emocí a pixely, které z Tilly čouhají na sto honů. A zástupci WGA nebo SAG-AFTRA varují před podobnými pokusy o zjevné porušování aktuálních odborových smluv.

Nebohá Eline Van der Velden se brání, že nikdy nechtěla krást lidským bytostem jejich výdělky. Tilly je alternativou, důkazem košatosti moderního umění a jeho potenciálu. Bla, bla, bla. Negativní reklama taky reklama. Věřte, že o Tilly a jí podobným neslyšíme naposled. Automobilky ostatně už virtuální influencery z Instagramu používají v reklamních kampaních a Spotify je plné vygenerovaných písniček, k nimž producenti rovnou renderují i neexistující interprety a dokonce se snaží je dostat jako hologramy do opravdových koncertních sálů. Svět je vzhůru nohama.

Xicoia naštěstí odstartovala hodně klopotně, nemá ani pořádný web, promospoty, těch čtyřicet slibovaných hereckých tváří taky nikde, ale nemyslete si, že tohle je poslední výstřel do prázdna. Za zavřenými dveřmi už jistě vznikají noví herci a nové blockbustery, u Paramountu jich Ellisonovci vygenerují nikoliv dvacet ročně, ale dvacet denně. Jen jim i sobě ještě dopřejte chvilku času.

Napřesrok začnou nová vyjednávání se zástupci režisérů, scenáristů a herců. To zas budou jatka.

Hollywoodská přirážka

Donald (nebudu psát víc, až mě za pár let budou lustrovat na hranicích, kdybych chtěl ještě snad někdy dětem ukázat Yellowstone jinde než v televizi) opět připomněl stoprocentní přirážku pro hollywoodské produkce, které budou vznikat za hranicemi USA. Kdokoliv, kdo má alespoň základní povědomí o tom, jak funguje hollywoodské účetnictví, pravděpodobně tuší, že je to jen křičení na mrak, ale napsat o tom stejně musíme.

Kdyby na to došlo, musely by se seriálové i celovečerní produkce skutečně vrátit do USA, což by znamenalo skokový růst nákladů v řádu deseti, dvaceti procent. Jak by to vypadalo v aktuálním hollywoodském klimatu si ani nemusíme představovat, stačí se podívat na aktuální kinojedničku One Battle After Another. Studia se v případě nového projektu Paula Thomase Andersona poprala o lákavý balíček (o balíčkování do detailu již brzy v tématu pro předplatitele), v němž si Paul Thomas Anderson a Leonardo DiCaprio řekli o 130 až 140 milionů dolarů, což vyplývalo i z toho, že film se musí točit v USA, na opravdových lokacích a nikoliv v ateliéru. To odhadem snímek prodražilo o dobrých 25 %. Kdyby One Battle After Another stál místo 130 třeba 90 milionů dolarů, dalo by se v případě globálního otvíráku kolem 48 milionů dolarů mluvit opatrně o úspěchu, takhle si budou muset Warneři s oslavami počkat až na předávání Oscarů.

Ale zpátky k celníkům, co mi prohledávají telefon. Alphabet alias Google alias YouTube je posledním do party, kdo ještě panu prezidentovi nepřispěl na jeho knihovnu. Protože mu před pár lety pozastavil účet, sklapnul před případným soudním přelíčením krovky a ochotně zaplatí 24 milionů dolarů. Zhruba ve stejný okamžik talkshow moderátor Jimmy Fallon připustil, že o politice ve své show nebude zas tak moc mluvit a prostě sklopí hlavu, aby to celé nějak přečkal.

Disney naopak hlavu zvednul, donutil i prostředníky (Sinclair, Nexstar), aby znovu pravidelně vysílali Jimmy Kimmel Live, a připravuje se na velký boj s americkou administrativou, která má tedy momentálně kvůli rozpočtové stopce zastavené finanční kohoutky. Akcionáři Disneyho, jež se do Boba Igera trefují ochotně a rádi, nicméně neopomněli vyjádřit své rozčarování z celé situace. Z hodnoty akcií se ztratily cca čtyři miliardy dolarů a akcionáři chtějí vysvětlení, nebo alespoň nějaké to vyšetřování. Než skončí, budou pravděpodobně akcie zpátky na původních číslech, ale čím jiným než rozčilováním do médií si krátit čas, když váš country klub ještě neotevřel a miliony na účtu jste přepočítávali včera?

Náhubky za milion

A když už jsme se do té politiky namočili, tak nezbývá než zmínit festival komedie v Rijádu, který už vesele probíhá. Do Saudské Arábie už se pravděpodobně také nepodívám, ale řada komiků za pár dnů určitě ano (Kevin Hart, Aziz Ansari, Hannibal Buress, Bill Burr, Dave Chappelle, Louis C.K., Whitney Cummings, Pete Davidson, Zarna Garg, Gabriel Iglesias, Jim Jefferies, Jo Koy, Bobby Lee, Jeff Ross, Andrew Santino, Tom Segura, Chris Tucker). Dostanou auto s řidičem, ubytování pro kamarády, ale hlavně šesti až sedmimístné honoráře za jeden, dva hodinové stand-upy. No neberte to.

Milion a půl dolarů za jedno vystoupení (nebudu jmenovat, ale vyberte si podle vás nejslavnější jméno ze seznamu), v němž se ale nesmí mluvit o tom, že saudská královská rodina měla prsty v tom či onom, rozhodně nesmí padnout jméno Džamála Chášukdžího, a vlastně by si na pódiu neměl dělat nikdo legraci z ničeho… jen přijít, hodinu neurčitě mluvit a odnést si výslužku. O celé trachtaci jsme se dozvěděli hlavně díky těm, kdo zdvořile odmítli. Dokonce i ve chvíli, kdy Saudové obratem honorář zdvojnásobili.

Každému co jeho jest, Billa Burra a jeho nadávání na nesmyslné věci miluju. Tentokrát ale nadávám já a on je na druhé straně barikády. Co to dělá v newsletteru? Možná vám to připomene čínské vábení influencerů (těch bude taky v Rijádu dost) za účelem vyplnění mediálního prostoru nadšenými a prázdnými výkřiky. Desítky milionů dolarů sem, desítky milionů dolarů tam, hlavně že se nemluví o tom, čím ve světě škodíme. A jestli máte pocit, že můžete tyhle hlasy ignorovat, nasměruji vás na další odstavec.

Made in China

V roce 2005 měly americké blockbustery na globálních filmových kinotržbách podíl mamutích 92 %. To je rozjezd komiksové horečky, Iron Man je za rohem, takže by člověk čekal, že to může snad jenom stoupat. Skutečně tam kolem let 2008, 2012, ale třeba i 2019 vidíme optimistické kopečky z hvězd a pruhů, ale také masivní postcovidový nástup Asie. Dnes se americký export na globální boxoffice podílí plus mínus dvěma třetinami (přesně je to 69 %). To už není taková hitparáda, že?

Je třeba si uvědomit, že s výjimkou několika států, kde jsou národní kinematografie velmi silné (patříme k nim), jsou prostě hollywoodské blockbustery oním zlatým komerčním standardem. To se však v posledních dvou dekádách začalo velmi rychle měnit. Italská, německá a francouzská kinematografie byly vždycky lokálně silné, ale rázem konkurovaly i po stránce blockbusterů. Indická, japonská, jihokorejská, ale především pak čínská si uvědomily, že se spokojí jen s hrstkou hollywoodských blockbusterů a vedle ní mohou úspěšněji tlačit vlastní produkci, případně uzavírat spojenectví napříč svým rozlehlým kontinentem.

Letošní Ne Zha 2 je jen první vlaštovkou, stejně jako čím dál tím nejpřehlédnutelnější úspěchy japonských filmů, jihokorejských seriálů, nebo bollywoodských spektáklů. Ani jedna ze zmíněných kinematografií do budoucna neohrozí Hollywood jako numero uno, ale podobné drobení divácké pozornosti by mělo být nejen pro továrnu na sny, ale zejména pro její působiště, velkým varováním.

Filmtech: Plakátový guru Renato

Renato Casaro nás navždy opustil ve věku nedožitých devadesáti let. Italský ilustrátor, kterého jste možná neznali jménem, visel v devadesátkách ve spoustě dětských pokojíčků, včetně toho mého. Nemaloval dětské knížky nebo školní učebnice, črtal slavné filmové plakáty. Conan the Barbarian, Over the Top, Red Sonja, Rambo I-III, The Running Man, ale i řadu leoneovek, bessonovek (Leona ale ne) a mnohých dalších. Já osobně jsem měl na stěně Conana, Over the Top, Cliffhangera nebo druhého Ramba, kde drží Sly v ruce zbraň, která sice neexistuje, ale vypadá děsně cool.

Renato se narodil v roce 1935 a filmům propadnul už jako dítě. A taky si rád črtal. Chodil do kina, studoval a napodoboval plakáty amerického Normana Rockwella nebo italského Angela Cesselona. Nadcházející premiéry lokálních snímků zvěčňil na omítce kina Garibaldi, kam chodil. Odměnou mu byly volné lístky na další filmy. Šel do učení a jako studující litograf získal práci ve studiu Zoppelli, ale pak musel narukovat. Vojenská služba ho přivedla do Říma a on si uvědomil, že kolébka italské kinematografie se stane jeho domovem. Našel si práci v největší reklamce Studio Favalli. Za rok už otvíral vlastní firmu. S děravou kapsou, ale velkými sny. Měl štěstí, protože se rozjížděly spaghetti westerny a Sergio Leone si u něj objednal plakát k A Fistful of Dollars. Snímek byl obrovským úspěchem a Casarův plakát objel celý svět. O dva roky později jeho plakát k eposu The Bible in the Beginning zdobil hollywoodský Sunset Boulevard. Díky šuškandě měl o práci na další dekádu postaráno a rozhodně se činil.

Jeho oblíbencem byl prý Arnold, protože jeho tělo bylo jako socha, mohl si pohrát s hrou světla a stínu, připadal si jako když tesá štětcem italskou žulu. A já na tu směs italské žuly a rakouského dubového dřeva koukal pěkných pár let nad postelí, přesně jako Conan jsem nad hlavu zvedal uprostřed lesa klacek a častoval s ním okolní stromy, zatímco na mě maminka řvala, ať koukám trhat borůvky. Díky, mistře, za všechny ty vzpomínky.

Jednou větou…

Warneři už letos mají padla, jedenáct filmů prý stačilo, teď už se čeká na Godota… pardon Ellisona. Musí to klapnout, protože na rok 2026 nemají Warneři skoro nic zajímavého. Pětiměsíční pauza mezi blockbustery je u velkých studií bezprecedentní, takže jestli pořád ještě váháte, zda k tomu prodeji dojde, v podstatě neexistuje žádná jiná varianta.

Druzí celovečerní Simpsonovi už mají svůj slot. A zdědili ho po “zatím nespecifikované marvelovce”. Je tohle další důkaz o tom, že Kevin Feige zpomaluje, nebo rovnou neví kudy kam? Na druhou stranu ho může těšit, že až budou mít Warneři nového majitele, pravděpodobně to hodí vidle do smělých plánů Jamese Gunna.