Protože už ty boxoffice reporty nepíšu tak často (ano, tušíte správně, že je Cival na dovolené), proběhnul jsem si pro jistotu Tedův “zase je to trochu delší, sorry” report z minula. Jesus! Takhle dlouzí opravdu nebudeme, takže vám zbude čas si zajít na nového Paula Thomase Andersona, který má přes 160 minut. Jestli jste tedy už po redakčních chvalozpěvech nebyli. Otázka je to regulérní, protože Jedna bitva za druhou otevřela za vlažných 22,4 milionu dolarů v USA za 48,5 milionu globálně.

To je dost daleko od šňůry čtyřicetimilionových otvíráků typu Hříšníci nebo Hodina zmizení. Jedna bitva za druhou přitom stála 140 milionů dolarů a Paul Thomas Anderson ji od aktuální warnerácké administrativy (Michael De Luca, Pamela Abdy) dostal tak trochu za odměnu, protože tuhle partu pojí dlouholetá spolupráce. Střízlivý pohled na konkrétní případ naznačuje, že snímek v životě nedosáhne na profit. I kdyby mu šeptanda pomohla k minimálním propadům a Oscar za nejlepší film ještě za pár měsíců resuscitoval zájem publika, prostě to stačit nebude.

Ale víte co, ono to vlastně v tom makropohledu nevadí, zvlášť když přistane nějaká ta soška, komerční neúspěch DiCapria holt zaplatí Coogler nebo někdo jiný. Pro Lea to možná do budoucna znamená, že bude muset o pohádkové honoráře prosit u streamerů a Paul Thomas Anderson si zas bude zvykat na skromnější látky a budgety, ale teď a tady to “tam” je… a právě warnerácké nadbíhání auteurům se letos vyplácí.

Na Jednu bitvu za druhou chodilo převážně starší (25+) publikum, takže counterprogramming v podobě Gábinina kouzelného domku se nabízel. Kdo má Netflix a děti, ten asi tuší, o co se jedná, pro všechny ostatní je to španělská vesnice s podivnými stvořeními. Právě proto se podobný celovečerák špatně odhaduje, může otevřít za pět milionů nebo taky pětatřicet. Tady byl háček spíš v tom, že film šel ve stejný den rovnou na Paramount+, takže ho z důvodu této day-and-date strategie některá kina ani nepromítala. V tomto světle je třináct milionů vlastně fantastickým výsledkem - v porovnání s prodanými tunami merche jde vlastně o drobné navíc.

Anime fenomén Demon Slayer dál padá závratným tempem, ale celosvětově už zdolal hranici 600 milionů a prosekává se díky americkým sedmi milionům dalšími metami, takže nezbývá než znovu smeknout. Ted sice minule naznačil, že u Sony skončí sotva pětina téhle částky, což zdaleka nezalepí všechny jejich letošní průšvihy, ale každý dolar dobrý, když musíte na kobereček před japonským vedením.

To na bramborové pozici si pochutnává V zajetí démonů. Poslední rituály pádí vstříc půlmiliardové hranici, oficiálně jsou nejúspěšnějším zářezem tohoto hororového univerza a s lehkým úšklebkem o tomto víkendu sledovaly, jak kolem nich proletěl Je to ON z produkce Jordana Peelea.

Zatímco Poslední rituály přidaly do kasičky necelých sedm milionů, Je to ON o druhém víkendu padá o 72 % a nezmůže se ani na čtyři. Dokonce se nechal předběhnout další hororovou muší vahou, premiérou sequelu Cizinců. Podtitul Kapitola 2 je stejně lákavý jako návštěva zubaře, ale Lionsgate ho do kin hrnou s rozpočtem necelých devíti milionů, takže asi doufají, že se jim globálně povede vydělat alespoň na suchý chleba.

Jednička při stejném rozpočtu utržila necelých padesát, tady podobná suma zůstává v kategorii nedosažitelných snů. Ale tak co, zkusili to. Rozhodně je to nenápadnější neúspěch než v případě Je to ON, jakkoliv i Peeleova produkce má rozpočet spíše skromný. Kéž by s tou tématikou amerického fotbalu nebyla tak zoufale odkázaná na domácí publikum.

Aby těch hororů nebylo dost, máme v těsném závěsu Kingovu adaptaci Dlouhého pochodu. Tady už si Lionsgate trochu zautrácel (20 milionů), takže to při započtení marketingu taky bude dlouhá cesta, ale některé látky se prostě levněji natočit nedají, takže musíte roztočit ruletu a doufat v zázrak.

Jeden by chtěl věřit, že smetánka z Downton Abbey se svým velkolepým finále má už dávno vyděláno, když míří globálně k osmdesáti milionům (půl na půl USA se zbytkem světa), ale tentokrát se zjevně vykrámovalo z kredenců rodinné stříbro, protože rozpočet byl závratných 50 milionů dolarů. Fanoušci seriálu se tak budou muset přijít do kina ještě párkrát rozloučit, aby z toho nebyla mezinárodní ostuda.

Předposlední pozice v topce patří bollywoodskému They Call Me OG, který ve čtvrtek porazil s necelými čtyřmi miliony z 800 kin i startujícího DiCapria (půlnočky). Věrné publikum se počítá, ale o víkendu už byla čísla o poznání méně senzační, takže to stačilo na pouhých 1,4 milionu dolarů. Pořád o pár set tisíc lepší než volný pád Velké odvážné nádherné cesty, kterou jen tak tak neohrozil re-release Raimiho Spider-Manů (všech tří), z nichž tedy nejlíp dopadla dvojka, ale ani tady nelze mluvit o kdovíjakém sólokapru. Něco málo přes milion z 1500 kin je slabota, jednička a trojka podobné číslo nedaly ani dohromady.

Kompletní žebříček tady.  

Holt není každý den posvícení. Přesvědčí se o tom příští týden i James Cameron, který jako vějičku na třetího Avatara pošle do kin znovu dvojku? Nikdy nesázejte proti Železnému Jimovi, ale tentokrát se bude muset žánrový král poklonit popové císařovně. Taylor Swift přijede do 8000 kin po celém světě představit své nové album a nechat fandy nahlédnout do zákulisí. Taylor Swift: The Official Release Party of a Showgirl bude rozpočtově max. v náctkách milionů (rozpočet videoklipu prezentovaného singlu plus nějaké ty mluvící hlavy), během prvních 24 hodin se jen v USA prodaly lístky za 15 milionů, takže o zisku tu nemusíme vůbec spekulovat. Otázkou zůstává, jak moc se to eventové chození do kina utrhne. Nejodvážnější tipy mluví o 50 milionech jen v Americe. Ať už to dopadne jakkoliv, bude mít Cival příště o čem psát.